Blíží se konec roku, který obrátil životy nás všech zcela naruby. Přes všechny změny před námi stojí kolektivní vyjednávání na rok 2021. A tady se ukazuje, na jak křehkých nohou stojí záchranné služby závislé na provozních dotacích krajů. Během jarní vlny pandemie COVID-19 sice počet výjezdů záchranek na krátké období poklesl, a tím i příjmy od zdravotních pojišťoven, ale již během léta se čísla vrátila k celoročním průměrům a na podzim se zdá, že opět počty výjezdů celorepublikově narostou, tak jako každý rok. Jenže úhrady pojišťoven kryjí jen něco málo přes 30 % nákladů ZZS. Zbytek musí dofinancovat kraje coby zřizovatelé. Záchrankám v souvislosti s pandemií narostly především náklady na osobní ochranné pracovní prostředky. To bohužel většina krajských úřadů ve výši provozní dotace nezohlednila.
V souvislosti s pandemií COVID-19 se otevřela i otázka zvláštních příplatků, na záchrankách známých spíše pod názvem „výjezdový příplatek“. Potvrdilo se, že záchranáři jsou v první linii, jezdí do domácností, kde jsou nakažení pacienti, nebo jejich příbuzní, ošetřují zraněné, u kterých chybí informace o možné pozitivitě, mnozí volající, snad ze strachu, že k nim sanitka nepřijede, zapírají svůj skutečný zdravotní stav a vystavují tak posádky zbytečnému riziku nakažení. Projevilo se to i v počtech nakažených záchranářů a množství karantén. Přesto všechno jsou příplatky na záchrankách jedny z nejnižších vůbec. Až na výjimky se pohybují lehce nad zákonnou hranicí. Již delší dobu pozorujeme, že mnoho nemocnic je schopno přeplatit zaměstnance ZZS a nabídnout práci v prostředí s větším komfortem. Mám na mysli práci v nemocnici, kde na vás neprší, nesněží, je tam teplo a světlo. To jsou atributy, které nevnímáme, dokud o ně nepřijdeme. A práce v terénu je ne vždy dokáže poskytnout.
Bohužel v rozpočty ZZS jsou napnuté a neochota krajů navýšit provozní dotaci je mnohdy veliká, takže se při kolektivním vyjednávání setkáváme s těžko řešitelným problémem. Vedení ZZS uznává náročnost naší práce, ale často nemá prostředky na navýšení příplatků či jiných nenárokových složek platu. Mnohé odborové organizace oslovily i kraje, ale pochopení se u politiků špatně hledalo. Je pochopitelné, že i krajům vznikly větší náklady kvůli pandemii, ale poskytování přednemocniční neodkladné péče by nemělo být jakýmkoliv způsobem omezováno. Záchranky v mnohém zaostávají za ostatními složkami IZS, neměly by se stát i pomyslnou Popelkou českého zdravotnictví.
V prázdninových měsících byly záchranářům a dalším pracovníkům na ZZS vyplaceny mimořádné odměny z dotačního titulu Ministerstva zdravotnictví. Bohužel každý kraj si vyložil metodiku po svém a odměny byly napříč jednotlivými ZZS zaměstnancům kráceny. Problémem je i chyba v dotačním titulu, kde MZ umožnilo vyplacení odměny dle §224, tedy bez započítání do platových náhrad. Proti tomu stojí stanovisko MPSV a dokonce i rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Také samo Ministerstvo zdravotnictví později své rozhodnutí přehodnotilo a ponechalo způsob vyplacení na ředitelích ZZS, přesto jednoznačný pokyn nedalo. Tak byly, mimo ZZS Středočeského kraje, odměny vyplaceny dle §224.
Sekce zdravotnických záchranných služeb OSZSP ČR nesouhlasí se způsobem vyplacení dle §224 a žádá nápravu dle platné legislativy ČR.