Původně jsem uvažovala o titulku: Dočká se hygienická služba ocenění a uznání místo mnohdy neustále kritiky a obviňování? Možná by každý kritik, a to nejen vůči profesi hygienika, mohl zkusit dosáhnout požadované vzdělání a dané funkce vykonávat a pak bychom viděli! Věřte, že nejen hygienická služba dělá, co je v jejích silách, a to nejen vůči onemocnění COVID-19.
Má úvaha bude ale zaměřena širším směrem. Děkujeme, oceňujeme a obdivujeme všechny, kdo v této nelehké době neztrácejí hlavu, neztrácejí naději, neztrácejí ani reálný názor a pohled na svět a snad i ten humor nás neopouští.
Počty odvolaných politiků i odborníků rostou a těm, kteří přichází na jejich místa, je třeba popřát hodně sil, aby své úkoly zvládli. Co mi v dnešní době chybí? Stmelení, sepětí a pocit, že nám všem jde o jedno. Dostat se z covidového šílenství. Ano, buďme tak drsní. Nedávno mi moje kamarádka řekla: „Ještě jsme se nedostali na dno.“ A zase jiný známý kvitoval dnešní dobu: „Co lidé stále hořekují a nadávají? Co měli dělat lidé za válek, za morových nemocí, španělské chřipky?“
Možná lidé v těch dobách měli hlavní snahu: přežít, zvládnout to! Možná dokázali více zapřít sami sebe, zabojovat, obětovat se, pomáhat si? Také neměli sociální sítě, zcela úplně je nezamítám, ale netrávili na nich spoustu času, který by jinak vynaložili na zvládnutí všeho.
Neuvěřitelné? Možná. Možná i jejich víra jim pomáhala?
Bylo by naivní očekávat velké změny v lidském chování a chápání, vzhledem k dnešní době. Ale kdo ví?
Zanedlouho budeme někteří v tichosti chrámů, jiní ve svých domovech či v přírodě oslavovat tajemné svátky velikonočních vigiliích, pro křesťany spojené s vírou z mrtvých vstání Ježíše Krista.
Věřme, že pro všechny z nás bude toto období spojené s vírou, že tento neklidný a lidstvu příliš nepřející čas zvládneme. Tak jako naši předkové.