Je za námi téměř polovina roku 2015. Problémů ovšem nemáme méně. Jeden se podaří vyřešit, dva nové přijdou.
Co významného se událo v poslední době? Nebylo toho málo. Za námi je kus práce a někdy je potřeba také připomenout to, co se podařilo.
Pro náš svaz je jedním ze zásadních cílů znovu sjednotit odměňování zaměstnanců ve zdravotnictví pod systém platů, a tím srovnat dnešní diskriminaci zaměstnanců nemocnic obchodních společností. I na základě připomínek je v koaliční smlouvě stávající vlády pro zdravotnictví zakotveno, že vláda vytvoří zákon o neziskových nemocnicích, jejichž zaměstnanci budou odměňováni platem.
Více než po roce průtahů jsou připraveny základní teze zákona. Neziskové nemocnice nebudou jen z příspěvkových organizací, ale mohou se do této právní formy transformovat i stávající obchodní společnosti. Neziskové nemocnice budou podkladem pro vytvoření sítě zdravotnických zařízení, od chaosu se opět vrátíme k plánování, které je normální a běžné v okolních zemích.
Na posledním jednání s ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem neměli k upraveným tezím výtky ani zaměstnavatelé. Samozřejmě, že zákon je zatím jen ve formě záměru a je před námi obrovský kus cesty, ale základní kámen byl položen.
V souvislosti s kauzou v Sobotíně, kde zařízení sociálních služeb přestalo z důvodu nedostatečného financování poskytovat svým klientům zdravotní péči, se znovu otevřel problém, který řešíme několik let – financování a hrazení ošetřovatelské péče v sociálních službách. Problematiku úhrad zdravotní péče, a tím i problematiku přítomnosti sester, projednával pracovní tým tripartity, má se konat jednání ministra zdravotnictví a ministryně práce a sociálních věcí za účasti zdravotních pojišťoven, odborů, zaměstnavatelů a krajů.
Téma financování sociálek a zajištění ošetřovatelské péče jejich klientům bude předmětem jednání celostátní tripartity s krajskými tripartitami. Ke stejnému problému se na základě požadavku předsedkyně odborového svazu sejde se všemi aktéry premiér Sobotka. Vyřešeno zatím není, ale argumenty nelze nevzít a to, že je stát sociální, je měřeno jeho schopností postarat se o seniory, nemocné a bezmocné. Jsem optimistka a věřím, že se po mnoha letech dočkáme řešení, které nastaví systém na mnoho let dopředu a prokáže, že Česká republika je sociálním státem.
Na pražské zdravotnické záchranné službě skončil ředitel Schwarz. Většina zaměstnanců si oddechla a nadechla se. Nebylo to jednoduché, trvalo to dlouho, ale je to za námi. Magistrátní koalice prokázala, že je schopná problémy řešit a že lidé jsou tím, kdo ji zajímá. Ekonomické výsledky záchranky byly druhou, méně významnou stranou mince. Kolegům ze záchranky patří obrovské poděkování a vyjádření úcty. Nebáli se veřejně vyjádřit svůj názor, za zlepšení pracovních podmínek dali na misku vah své jistoty a také svá pracovní místa. Byli jednotní, byli silní, vzájemně se dokázali podržet a uspěli.
Ministerstvo zdravotnictví uznalo, že následná péče je podfinancovaná a že jí stávající úhradová vyhláška neumožňuje vyčerpat ze zdravotních plánů zdravotních pojišťoven připravené finance. Laicky řečeno, ministerstvo uznalo, že LDNky na zvýšení platů nedostaly peníze. A nejenže to ministerstvo uznalo, ale také hledá se zdravotními pojišťovnami cestu k nápravě. A to je obrovský posun, který jsme v minulosti nikdy nezažili! Žádný ministr nebyl ochoten přiznat chybu a napravit ji. Ministr Svatopluk Němeček je výjimka.
Platy a mzdy ovšem dořešené nejsou, pracovní skupina se „zasekla“, stejně jako některé kraje. Plzeňský kraj odmítl, aby finance z úhradové vyhlášky byly použity na zvýšení mezd. Oproti zvýšeným příjmům postavil snížení finanční podpory kraje do jeho nemocnic. Liberecký kraj dal a vzápětí vzal. Mzdám se ovšem věnujeme intenzivně dál.
Nekoncepční zásahy státu do zdravotnictví v oblasti daní založily před čtyřmi lety problém, který sklízíme dnes. Podfinancované nemocnice téměř bez výhrad aplikovaly personální vyhlášku, kdy z minimálních počtů zaměstnanců ve směnách se vytvořily počty optimální. Důsledek? Ze zdravotnictví utíká, kdo může. Chybějí nejen lékaři, ale také sestry a ošetřovatelský personál. Odbory dlouhodobě požadují změnit personální vyhlášku a umožnit tím sestrám, lékařům a ostatním zdravotníkům, aby se mohli starat o pacienty, jak by měli a chtěli. Je jasné, že zvýšení počtu sester a ostatního ošetřovatelského personálu nelze realizovat bez peněz.
Nemocnice dnes nejsou v čase pět minut před dvanáctou, ale v čase pět minut po dvanácté. Odložení řešení problému ho bude dál hrotit. Nové sestry do nemocnic nepřijdou, ty, co zatím zůstaly, nejsou supermany a zvýšený objem práce včetně administrativní zátěže nelze zvládat do nekonečna. Pokud se nezvýší počet sester, ošetřovatelek a sanitářů v nemocnicích, tak krize bouchne, až to budeme nejméně čekat. Je nutné, aby si všichni aktéři uvědomili závažnost situace a vytvořením přijatelných pracovních podmínek dostali do nemocnic zpět sestry z bank, obchodů, wellness center, výrobní sféry a dalších.
Koncepční řešení chybí pro domovy pro děti do tří let, dříve kojenecké ústavy. K této problematice by se měla sejít obě resortní ministerstva. Postoj odborového svazu je jednoznačný. Kromě pěstounské péče je nutné zachovat i institucionální péči. Stát by měl posílit klasické pěstouny a upravit systém profesionálních pěstounů. Moje babička říkávala: Problémy jsou a budou. Záleží na lidech. Kde je vůle, je i cesta.
Milé kolegyně a kolegové, děkujeme vám za příkladnou spolupráci a výborům odborových organizací připomínáme, že je nutné, abyste i vy načerpali nových sil do naší společné nelehké práce. Nezapomeňte na odpočinek, mějte všichni krásnou dovolenou a příjemné léto.