Přes noc jsme se ocitli v úplně jiném světě. Nosíme roušky, máme omezený pohyb, zavřeli nám obchody a hranice státu. Žijeme ve stavu nouze, zažíváme pocity zranitelnosti a bezmoci. Máme strach o život svůj i svých nejbližších. Nechápeme, jak mohla epidemie středověkých rozměrů rozvrátit moderní západní společnost. Proč na ni nemáme léky, proč zdravotnictví nezvládá příliv pacientů? Televizní záběry zdravotníků v ochranných kombinézách z východní Asie nám připadaly jako záběry z dalekého Měsíce, nám přece nic takového nehrozí. Chyba, všechno je dnes jinak.
Když vláda přišla s varováním před přicházející hrozbou, mnozí to nebrali vážně. Viróza, kterou bez potíží zvládneme. A těch pár starých dlouhodobě nemocných… Brr, nesnáším tyto názory, opět se vracíme do doby nacismu. Slova jako přirozený výběr, potřeba snížení přelidnění planety jsou mi odporná.
Jsem rád, že se vláda aktivně postavila na ochranu obyvatel naší země. Máme různé politické názory, ale odvaha k zavedení přísných omezení bez ohledu na finanční ztráty mě ohromila. Jen vytrvat dostatečně dlouho, aby se nám postupné „promořování“ obyvatelstva nevymklo kontrole.
Hodnota lidského života musí být na prvním místě. Pro nás na zdravotnické záchranné službě to bylo vždy samozřejmé, záchrana pacienta je přece naším úkolem. Mnohdy jsme přitom podceňovali vlastní ochranu. Máme zkušenosti s mnoha nemocemi, úrazy. Nacvičovali jsme řešení mimořádných situací, ale to, co nás postihlo, jsme nikdo nečekali. Na začátku epidemie jsme neměli dostatečné zásoby ochranných prostředků. Kvůli opatřením vlády nešlo nic dokoupit a slibované dodávky materiálu stále nepřicházely. Chránili jsme se jen minimálně a jen v nejnutnějších případech. S děsivými informacemi z Itálie a dalších zemí narůstaly obavy o naše zdraví.
Rád bych poděkoval vedení odborového svazu, že v té době neúnavně vyzývalo jednotlivé členy vlády k urychlenému řešení situace a zvláště předsedkyně Dagmar Žitníková upozorňovala na nepravdivé informace ohledně dodávek materiálu. Nedostatek ochranných pomůcek nás děsil a byli jsme rádi, že informace z terénu jsou zveřejňovány a neustává tlak na vládu k nápravě špatného stavu.
Nyní je již situace mnohem lepší a s přibývajícími ochrannými pomůckami se rychle měnily pokyny ohledně jejich používání. Učili jsme se s nimi zacházet a dostatečně se chránit před hrozbou infekce. Dnes už jezdíme na všechny výjezdy s respirátory, brýlemi, ochrannými štíty a samozřejmě s rukavicemi. V případě potenciálního či prokázaného onemocnění Covid-19 navíc v ochranných oblecích, v bezpečném režimu.
Počáteční apel na zbytečné nepoužívání ochranných pomůcek se rázem změnil na hrozící sankce při jejich nenošení. Ale tak už to v životě chodí. Neustále se měnící pokyny, problémy s předáváním pacientů jsou psychicky náročné. A to nejhorší je patrně ještě před námi. Doufám, že to zvládneme.
I odborová činnost doznala značných změn. Museli jsme zrušit všechny akce včetně výroční konference. Komunikujeme telefonicky nebo elektronickou cestou. Ve shodě s vedením záchranky jsme žádali urychlené dodání potřebného materiálu. V některých případech jsme upozornili zaměstnavatele na nesoulad praxe s neustále se měnícími pravidly. Na druhou stranu oceňujeme správný postup vedení zdravotnické záchranné služby například při 100% náhradách platu v době karantény.
Velmi nám v tomto ohledu pomáhaly e-maily odborového svazu s aktuálními informacemi a právními výklady. Na základě podnětu od zaměstnanců jsme s paní ředitelkou dojednali změnu pravidel FKSP tak, aby pracovníci mohli obdržet ihned vitamíny.
Písemně jsme se připojili k dopisu předsedkyně Dagmar Žitníkové hejtmanům krajů ohledně navýšení výjezdového příplatku. Vyšší riziko, vyšší příplatek.
Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Zdravotnická záchranná služba bude do budoucna lépe připravená. Dostatečné zásoby ochranného materiálu, stanovení co nejbezpečnějších pracovních postupů. Bude lepší řízení ze strany státu a užší spolupráce mezi kraji. Jsme vděčni za podporu kolegů i široké veřejnosti. Vážíme si vděčnosti projevenou slovy i dary. Věříme, že se do budoucna dočkáme i lepšího finančního ohodnocení a rozšíření sociálního programu pro záchranáře.
Jsem hrdý, že jsem součástí společnosti, která v těžkých dobách dokáže držet při sobě, pomáhá slabým a jinak potřebným. Dokáže potlačit osobní zájmy ve prospěch celé země. Přeji vám všem pevné zdraví a našemu zdravotnictví a sociální péči, aby zůstaly minimálně na takové úrovni, jako jsou dnes, protože vidíme, s jakými problémy se potýkají i mnohem rozvinutější země.