Ekonomický vývoj a vývoj ve zdravotnictví v České republice jdou zásadně opačným směrem. Zatímco ekonomika slovy vlády, ministrů šlape jak dobře namazaný stroj, zdravotnictví se musí potýkat s procentuálně nejnižším přídělem financí za dlouhá léta. I v době finanční krize, v roce 2009, hospodařilo naše zdravotnictví s financemi ve výši 7,9 % HDP, ovšem v roce 2016 to bylo pouhých 7,2 % a nyní podle posledních propočtů dokonce pod 7 % hrubého domácího produktu.
Podfinancované zdravotnictví je jako cukrovka. Ta taky hned nebolí, lidé o ní většinou nemají ani zdání. Pomaloučku, polehoučku ničí vlastní organismus, aniž by to člověk zaregistroval. Stejné je to i se zdravotnictvím. Když ubývá peněz, nedají všichni zaměstnanci nemocnic okamžitě výpověď, nespadnou vám budovy na hlavu, nepokazí se všechny přístroje okamžitě. Rozklad postupuje plíživě. Zanedbaná údržba se podepíše jak na vybavení, tak stavu nemocnic, zaměstnanci začnou odcházet ze zdravotnictví k jiným profesím, případně „za lepším“ do zahraničí. Úroveň zdravotnictví klesá.
A bohužel stejným směrem postupuje i naše zdravotnictví. Pryč jsou doby, kdy jsme se mohli chlubit, jak máme skvělé zdravotnictví, jak mílovými kroky doháníme, v mnoha oborech i předháníme, západní Evropu a vyspělý svět. Aby nedošlo k nedorozumění, zdravotnictví je u nás pořád na velmi vysoké úrovni a můžeme být na něj a na lidi pracující ve zdravotnictví plným právem hrdí a pyšní. Zvlášť když si uvědomíme, s jak malým rozpočtem toto všechno dokážou.
Přesto se již objevují alarmující zprávy, které hovoří o stagnaci v souvislosti s kvalitou českého zdravotnictví, nikoli o růstu. Dle zprávy OECD je financování českého zdravotnictví dlouhodobě neudržitelné. Přiznejme si to, zdravotnictví prostě dlouhodobě zanedbáváme.
Uvědomme si, že zdravotnictví v zemích jako Německo, Rakousko, tedy v zemích, se kterými se chceme a můžeme srovnávat, je financováno zhruba 11 až 12 procenty hrubého národního produktu. Kde je našich ušmudlaných necelých sedm procent?
Populace nám stárne, doba délky života v nemoci se neustále prodlužuje, se vším tím se musí naše zdravotnictví poprat. A my mu musíme dát příležitost, aby to zdárně zvládlo. To ovšem nepůjde bez dostatečného financování. Například zvýšením úhrad za státní pojištěnce. Ale i dalšími opatřeními, která třeba nebudou populární, ale budou nutná. Musíme se rozhodnout, jestli chceme podporovat desítkami miliard ročně solární elektrárny, nebo mít kvalitní a dostupnou zdravotní péči.
Chceme-li být zdraví, musíme mít zdravé i zdravotnictví. Dopřejme mu péči, jakou si zaslouží!