V polovině února v médiích vyšly články reagující na průzkum Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, který ukázal, že se za poslední dva roky zhoršil nedostatek pečovatelek a zdravotních sester. V sociálních službách v Česku chybí přes 3000 pracovníků.
Sociální služby v České republice čelí v posledních letech velkým výzvám, které se budou odrážet nejen v kvalitě poskytovaných služeb, ale také v celkové atmosféře a zajištění péče v tomto segmentu. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR již dlouho upozorňuje na problém vysoké fluktuace zaměstnanců, nedostatku kvalitních pracovníků a rostoucího počtu dlouhodobých pracovních neschopností. Tato realita má vážné důsledky nejen pro samotné pracovníky, ale i pro uživatele těchto služeb.
Často se stává, že pracovníci, kteří odcházejí ze systému, nejsou nahrazeni adekvátními zaměstnanci a služby se omezují. Tato situace zvyšuje zátěž pro zbývající zaměstnance, kteří se ocitají v situaci, kdy musí zvládat daleko větší pracovní zátěž. Tento problém je dále umocněn faktory, jako jsou nízká prestiž profese a především pro nás zásadní neadekvátní finanční ohodnocení, které často nedokáže pokrýt základní životní náklady těchto zaměstnanců. Jaké jsou důsledky, to dokazuje dotazníkové šetření provedené Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR: nedostatek pracovníků v sociálních službách se stále zhoršuje.
Vedení odborového svazu spolu s kolegy ze sociálních služeb opakovaně vyvolalo jednání s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou k odměňování zaměstnanců v sociálních službách. Vláda ve svém programovém prohlášení tvrdila: ,,Zajistíme spravedlivé odměňování pracovníků v sociálních službách a v sociální oblasti.“
Jaké máme výsledky po téměř čtyřletém vládnutí? Od 1. ledna 2022 a 1. ledna 2025 se zvýšily platy zaměstnanců minimálně (o 700 Kč a 1400 Kč). Není to málo vzhledem k inflaci a s tím spojenému růstu cen? Podle odborů je! Kromě toho byl v rámci úsporného balíčku snížen fond kulturních a sociálních potřeb na 1 %, tedy na polovinu, což ještě více zhoršuje atraktivitu těchto profesí.
Mnozí zaměstnanci v přímé péči, aby uživili své rodiny, hledají další pracovní příležitosti nebo se obracejí na jiné způsoby přivýdělku, například darují krevní plazmu.
Dalším významným problémem je stárnutí pracovní síly v sociálních službách. Průměrný věk zaměstnanců v sektoru sociálních služeb se blíží 50 letům, což vyžaduje systémovou reakci. Mladší generace se do této sféry nehrnou ve velkém, a to zejména kvůli fyzické a psychické zátěži a nízkému finančnímu ohodnocení. Bez adekvátního zajištění nových pracovníků dojde k dalšímu zhoršení situace a omezení kvalitní péče o stárnoucí populaci a osoby se zdravotním postižením.
Vedení odborového svazu se opakovaně snažilo apelovat na Ministerstvo práce a sociálních věcí kvůli zajištění spravedlivějších platových tarifů. Tuto problematiku jsme otvírali na pracovním týmu tripartity, uspořádali jsme řadu tiskových konferencí k této problematice. Za Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR jsem požadovala zřízení personální skupiny, která by se věnovala stabilizaci zaměstnanců v sociálních službách, požadovali jsme obdobné benefity jako pro zdravotníky (lázeňské pobyty, navýšení o jeden týden dovolené, předčasné odchody do důchodu bez krácení penzí) a minimální navýšení platových tarifů o 15 %.
Přestože se situace a příběhy pracovníků ze sociálních služeb snažíme medializovat, je jasné, že stav se nezlepšuje. Pokud má Česká republika v úmyslu udržet kvalitní sociální služby, je nezbytné uznat hodnotu pracovníků a jejich nepostradatelnost pro rozvoj této oblasti.
Zajištění spravedlivého ohodnocení, profesionálního zázemí a benefitů pro pracovníky v sociálních službách by mělo být prioritou nejen pro vládu, ale i pro celou společnost. Pouze tak můžeme garantovat, že naši staří a zranitelní občané dostanou péči, kterou potřebují a zaslouží si.
Jsme si vědomi, že k situaci v sociálních službách nelze nečinně přihlížet. Je nezbytné, aby se budoucí vláda a zaměstnavatelé postavili k probíhající krizi a vytvořili konkrétní kroky k zajištění potřebného financování a spravedlivého ohodnocení pracovníků. Postoj odborového svazu jsem proto například prezentovala v časopise Rezidenční péče v článku ,,Nedostatek pracovníků v sociálních službách CO S NÍM?“
