Máme za sebou podzimní krajské konference Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR a dovolte mi malé ohlédnutí. Krajské konference letos nebyly jen o číslech, úhradách a paragrafech, ale taky o úsměvech, dobré náladě, setkání, výměně informací a zkušeností. Od 16. září do 22. října 2025 jsme se potkávali v nemocnicích, v zasedacích místnostech i sálech různých restaurací napříč republikou a znovu se přesvědčili, že odbory žijí, pracují a bojují za práva nejen svých členů, ale i těch ostatních.
Uspořádání krajských konferencí pro připomínku vychází z našich stanov podle článku 100 až 104. Každá krajská konference měla klasický program – předsedkyně nebo předseda krajské rady zhodnotili, co se podařilo, členové vedení odborového svazu přivezli čerstvé zprávy o hospodaření, vzdělávání a právní pomoci a inspektoři BOZP se podělili o pár novinek z oblasti legislativy.
Jsme rok před naším sjezdem a důležitou součástí programu krajských konferencí byly i naše svazové dokumenty a projednání návrhů změn. Vedení svazu vyzvalo delegáty krajských konferencí k aktivnímu zapojení do tvorby změn.
Také letos jsme ocenili kolegyně a kolegy, kteří tahají odborovou ,,káru“ dlouhá léta a dělají to srdcem, udělili jsme ocenění za práci v základních a místních odborových organizacích na základě návrhů členů z jednotlivých odborových organizací. Celkem se nám sešlo 23 návrhů na udělení ocenění za práci v odborových organizacích a 3 návrhy přišly na opětovné poděkování za práci v odborech, ale těmto členům bylo uděleno ocenění již v loňském roce. Ocenění dostali drobný dárek a písemné poděkování.
Ale kromě čísel, sdělení a informací jsme hlavně mluvili s lidmi, našimi členy, kolegy, přáteli. Před jednáním, o přestávce a po skončení jednání krajské konference jsme mohli neformálně podebatovat o běžných věcech ze života, trochu o dovolené, vnoučatech, ale také si naši členové postěžovali na dodržování zákoníku práce v oblasti přesčasové práce, dlouhodobých plánů směn, ale i příplatků a dalších záležitostí.
Vedly se diskuse o navyšování členské základny a využití informací k náboru a organizování.
I když jsme se často zasmáli, závěry byly velmi vážné. Všichni delegáti se shodli, že zdravotnictví a sociální služby potřebují jistotu a stabilitu a že lidé, kteří v nich pracují, si zaslouží férové podmínky i uznání, adekvátní finanční ocenění své práce i benefity, které pomohou stabilizovat zaměstnance. V usneseních jsme přijali konkrétní požadavky nejen vůči dosluhující vládě, ale především vůči vládě budoucí, která vzešla z říjnových voleb a v současných týdnech se formuje.
Nemohu zapomenout na naše kolegyně ze Stříbrných teras, které po skončení krajské konference v Jihlavě přišly a přinesly nám čokoládu jako poděkování. Tohle milé gesto bylo moc krásné a někdy, když člověk vydá hodně sil, vzpomene si na takové chvíle.
Odbory stojí na každém z nás – na předsedkyních a předsedech základních odborových organizací, kteří po směně ještě řeší kolektivní smlouvy, na členkách a členech, kteří mají odvahu ozvat se, když vidí nespravedlnost, ale i na všech, kdo přicházejí s nápady, jak dělat věci lépe.
Společně tvoříme síť, která drží pohromadě nejen práva zaměstnanců, ale i důstojnost naší práce. A i když někdy přijde únava, nejistota nebo frustrace, víme, proč to děláme, protože věříme, že lidskost a solidarita mají v práci své významné místo.
A tak když si po dalším náročném jednání rozbalíme tu symbolickou čokoládu na nervy, víme, že to není jen sladkost, ale malá připomínka, že každý krok, každá diskuse a každé setkání mají smysl. Protože odbory – to jsme my.
Děkujeme všem, kdo se zúčastnili, diskutovali, pomáhali a rozdávali dobrou náladu. Protože odbory nejsou jen o papírech – jsou hlavně o lidech, humoru a srdci.