Současný vývoj a směřování Zdravotnické záchranné služby v ČR je v posledních měsících stále diskutovanější otázkou. V dobách, kdy ZZS provozovaly nemocnice a posléze Okresní střediska ZZS, jsme byli zvyklí, že součástí většiny posádek byl lékař a jezdilo se ve velkých sanitkách s transportními prostředky, ať už to v začátcích byly Škody 1203, nebo později vozy západních značek.
Dnes je situace zcela odlišná. Lékařů na záchrance ubývá a vývoj naznačuje, že jich bude ubývat stále víc, až možná ze sanitek zcela zmizí. Ředitelé, kteří ještě před nedávnem vášnivě hovořili o nepostradatelnosti lékařů v posádkách, dnes v médiích horlivě vyzdvihují kvality nelékařských pracovníků a jejich zručnost staví nad schopnosti lékařů.
Nechci polemizovat o kvalitách té které skupiny zaměstnanců, vždy je to o kvalitě jednotlivce. Stejně jako v jiných oborech jsou lidé dobří a šikovní a lidé nepříjemní a nešikovní. Nositelem léčebné péče stále zůstává lékař. A i ten nejšikovnější záchranář má svázané ruce, co se týče podávání léků (glukózu u hypoglykémie a Tramalové kapky nepočítám), určitých léčebných výkonů a v neposlední řadě i možnosti ponechat pacienta doma, či podání negativního reverzu.
Na toto všechno se jaksi pozapomnělo, nebo tyto pravomoci zůstaly v právním vakuu, což nese mnoho komplikací a zvyšuje neúměrně tlak na záchranáře. A tak se nám z kvalitně vzdělaných řidičů, sestřiček a záchranářů, jezdících ve špičkově vybavených sanitkách za statisíce, stávají postupem času stále více převozové služby, které leckdy zbytečně vozí pacienty do nemocnic.
Navíc systém financování ZZS je nastaven tak, že je výhodnější vyslat posádku RZP, která nemá náklady na léčbu a zisk přináší ujeté kilometry (ty jsou hrazeny lépe než výkon posádky), zatímco lékařská posádka má náklady za léčbu a pokud nechá pacienta doma, najede minimum kilometrů. Tudíž jsou pacienti transportováni do nemocnic a mnohdy banální vyšetření se prodražuje. Akutní příjmy jsou stále spíše výjimkou. Neúměrně jsou tak zatěžovány příjmové ambulance nemocnic, což systém prodražuje a efekt pro pacienta je mnohdy sporný.
Často se díváme k našim „západním“ sousedům, kde je počet lékařů v ZZS minimální, případně je využíván systém paramedický. Jenže zapomínáme na to, že v těchto zemích fungují praktičtí lékaři, kteří jsou schopni většinu subakutních stavů řešit i mimo svoje ordinační hodiny. Zkuste zavolat u nás svému praktikovi po jeho „pracovní době“, aby vám předepsal léky nebo pomohl vyřešit nějaký zdravotní problém. Mnoho takových praktiků, kteří by byli ochotni se o vás postarat, nenajdeme. V ČR je situace taková, že ZZS je nucena suplovat práci lékařů v primární péči, rušených LSPP a v neposlední řadě i práci tzv. „koronerů“ (v anglosaských zemích se jedná o soudní patology) při ohledávání zemřelých.
A toto všechno nelze bez lékařů zcela plnit, protože stále narážíme na legislativu. Dokud nebudou posíleny kompetence NLZP je jakékoliv snižování dostupnosti lékařských posádek pro pacienty hazardem. Vždyť každý, kdo zažil resuscitaci v podmínkách RZP, ví, že bez léků a intubace se šance na kvalitní přežití snižuje. Čekání na příjezd lékaře z desítek kilometrů vzdálené základny, bude-li dostupný, může být pro postiženého fatální.
Navíc jsou lékařské posádky rušeny hlavně v odlehlých oblastech. Velké aglomerace jsou jistě schopny vystačit s nízkým počtem lékařských posádek, navíc mají krátké dojezdové časy do nemocnic. To se o periferiích, kde dojezd do nejbližší nemocnice trvá často výrazně déle než půl hodiny, ovšem říci nedá.
A končící výjimka EU o přesčasových hodinách lékařů? Vždyť všichni kompetentní od začátku věděli, že je jen na 5 let. Doufali snad, že se podaří vyjednat novou výjimku, nebo že za 5 let nebude EU? To bylo krátkozraké. Připomíná to situaci na Titanicu – dokud hraje hudba, nevadí, že tančíme ve vodě po kolena.
Je tedy otázkou, jaký bude další vývoj ZZS u nás. Zvítězí snaha zaměstnavatelů a zřizovatelů o co největší úspory na mzdách lékařů nebo rozumné rozmístění lékařských posádek a jejich účelné využívání? Dokud nebudou jasně vymezeny a posíleny kompetence NLZP, považuji rušení lékařských posádek za čirý hazard s lidským zdravím a životem, ať už se ředitelé, často vystupující spíše jako politici, schovávají za sebeušlechtilejší prohlášení. Vždy je za vším třeba vidět napjaté rozpočty ZZS, které jsou spíše kráceny než posilovány, i přes rostoucí provozní náklady. Máme před parlamentními volbami a zatím jsem neslyšel z úst žádného z kandidátů jasnou představu o budoucí koncepci fungujícího českého zdravotnictví, jehož nedílnou součástí ZZS je.