V pondělí 8. října se sešel výbor svazové sekce zdravotnických záchranných služeb se zástupci ZO působících při záchranných službách. I přes komplikace ve vlakové dopravě byla účast opět hojná. Jednání se jako hosté zúčastnili předsedkyně OS Dagmar Žitníková a oba místopředsedové Ivana Břeňková a Lubomír Francl.
Části jednání se zúčastnili také členové sekce nelékařských zdravotnických pracovníků. Některé problémy jsou společné na ZZS i v nemocnicích, o tom jsme se přesvědčili v diskuzi k aktuálním tématům.
Po krátkém přivítání řídícím sekce si vzala slovo Dagmar Žitníková, aby účastníkům sdělila výsledky jednání s předsedou podvýboru pro zdravotnické záchranné služby Poslanecké sněmovny MUDr. Milanem Brázdilem.
Odborový svaz se snaží o rozšíření sociálního programu pro záchranáře. Přiznání výsluh je bez služebního poměru velice problematické. Proto by mohlo být cestou zavést předčasný odchod do důchodu, ovšem bez krácení penze.
Následovaly informace o vývoji jednání o navyšování platů a mezd ve zdravotnictví. Směnný příplatek je vázán pouze na lůžková zařízení. Již podruhé se při navyšování příplatku za směnnost na záchranáře zapomnělo.
Ministerstvo zdravotnictví se obecně chová jako bezmocný úřad, který nemá žádné pravomoci a nemá ani legislativní moc. Odpovědnost za navyšování příplatku na ZZS přehrává na kraje, které jsou zřizovateli ZZS. Odmítá však toto legislativně ošetřit. Premiér Babiš ani za dva měsíce nebyl schopen odpovědět řídícímu sekce na e-mail s dotazem, jaký je rozdíl mezi noční či víkendovou směnou v nemocnici, v ústavech sociální péče, v terénní službě nebo na ZZS.
Účastníci jednání k tomuto problému přijali následující usnesení: „Členové sekce zdravotnických záchranných služeb požadují navýšení příplatku za směnnost pro zdravotnické pracovníky na ZZS v minimální výši 7000 Kč měsíčně. Práce na ZZS je vysoce náročná jak psychicky, tak fyzicky pro všechny zdravotnické pracovníky stejně.“
Na záchranáře jsou vyvíjeny stále vyšší nároky na jejich práci, záchranáři v nelékařských posádkách, kterých je dnes většina, se pohybují často na hranici zákona. V terénu jsou sami, nemají možnost se, v případě potřeby, obrátit o pomoc na někoho jiného, lékařskou posádku mnohdy mají velmi vzdálenou a dostupnost zdravotnických zařízení je také otázkou mnoha dlouhých minut. Agresivita pacientů a jejich rodinných příslušníků vůči posádkám roste.
Výše odměňování záchranářů se začíná projevovat v nedostatku personálu. Získat řidiče vozidla ZZS je stále těžší, musí splňovat kvalifikační požadavky a je výhodou, když má i praxi v řízení vozidel. Diferenciace směnného příplatku povede k prohloubení rozdílu mezi odměnou na ZZS a v nemocnici. Hrozí personální devastace ZZS.
Na záchranáře se opět zapomnělo, ale záchranáři nezapomínají.