V krásných prostorách Galerie Středočeského kraje ve čtvrtek 21. ledna 2016 jednala výroční konference základní organizace Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. I přes čerstvou, letos tak neobvyklou, sněhovou nadílku přijelo na 70 delegátů, představitelé odborového svazu a Středočeského kraje, rovněž kompletní vedení krajské záchranky.
Zástupci 286 odborářů ze všech dvanácti okresů se opět setkali v Kutné Hoře a přivítali mezi sebou předsedkyni odborového svazu Dagmar Žitníkovou, místopředsedkyni Ivanu Břeňkovou, radní Středočeského okraje pro oblast zdravotnictví Jiřinu Fialovou, ředitele středočeské záchranky Martina Houdka a další.
Program byl nabitý, a tak mi dovolte následující výběr z toho, co zaznělo.
Naší velkou oporou je odborový svaz. Jeho zaměstnanci a vedení v čele s Dagmar Žitníkovou jsou obdařeni skvělou odborností, pracovitostí a zdravou mírou bojovnosti. Svaz nám v uplynulém roce vždy pomohl, podařilo se prosadit 5% navýšení platů, zvýšit prostředky FKSP na 1,5 % od ledna 2016 a na 2 % od července 2017, svolat celostátní konferenci s historicky reprezentativní účastí vrcholných představitelů vlády, ČLK, LOK-SČL, ČAS, AČMN a potvrdit zde požadavek 10% navýšení platů v roce 2016.
Odbory jsou nepolitické a nestranické, přesto ba právě proto by měly hodnotit i práci politiků. Záleží nám přece na našich členech a oprávněných zájmech všech zaměstnanců. Přístup našeho zřizovatele k záchrance (a tím i k potřebám akutních pacientů) delegáti ocenili jako nejlepší od vzniku organizace. Byl otevřen zcela nový dispečink v Kladně s nejmodernější technikou zajišťující péči na celém území kraje. Investuje se do výjezdových stanovišť, nových sanitek a vybavení posádek.
V osobních jednáních k nám hejtman Miloš Petera a radní Jiřina Fialová byli vždy vstřícní a velmi korektní. Došlo k plošnému vyplacení pěkných odměn, k nárůstu platů zaměstnanců v roce 2015 a k 5% navýšení tarifů pro rok 2016. Přitom financování záchranky (pouze jedna třetina jde od zdravotních pojišťoven) je v České republice nastaveno tak, že zřizovatel se opravdu prohne. Současné vedení Středočeského kraje v čele s ČSSD si tak od nás zaslouží jedničku.
Zaznělo i trochu neradostné statistiky. Podle rozlohy i podle počtu pacientů Středočeská záchranka je největší v republice. Za rok dispečink přijme přes 300 tisíc žádostí o výjezd, z toho na 170 tisíc odfiltruje a řeší jinak než aktivací posádky. Ročně tak realizujeme na 130 tisíc výjezdů. A kolik z nich je opravdu indikovaných? Ani ne polovina! Rostoucí počet občanů si zkrátka zvyká nadužívat a zneužívat naše služby. Sanitka záchranky, která tak musí vyjet k banalitě či opilci, může chybět tam, kde je opravdu potřeba. To jsou problémy, které záchranka, ze své podstaty nízkoprahová služba, sama řešit nedokáže, a ani nesmí.
Ředitel Martin Houdek poděkoval záchranářům za jejich náročnou a zodpovědnou práci. Středočeská záchranka a její zaměstnanci se nemají za co stydět. Plníme aktivační časy do 2 minut, máme vysokou úspěšnost kardiopulmonální resuscitace, výborně funguje péče o akutní srdeční infarkty, mozkové příhody a polytraumata, spolupracujeme se sousedními kraji. Velice kvalitní je spolupráce s odbory.
S ohledem na skutečnou náročnost vykonávaných činností naše odborová organizace dlouhodobě prosazuje zařazení řidičů záchranek ze současné sedmé alespoň do osmé platové třídy podle katalogu prací. Zatím neúspěch, ale v roce 2015 se nám podařilo nasmlouvat alespoň kompenzační prvek formou navýšení osobního hodnocení v přepočtu 500 Kč měsíčně na jeden úvazek. Díky podpoře vedení záchranky si tak řidiči polepšili. Naše „osmičkové snažení“ musí pokračovat.
Světem záchranek hýbou závěrem roku 2015 medializované úvahy o centralizaci do jediné celostátní instituce po vzoru hasičů a policie. Cílem by mělo být sjednocení kvality péče a její dostupnosti, efektivní hospodaření, zlepšení financování apod. To je ale podivné nošení dříví do lesa. České záchranky mají svou jedinečnou historii, díky níž patří k nejlepším na světě (viz péče o akutní koronární syndromy). Současné dvoustupňové řízení nahradit celostátním molochem s centrem kdesi v Praze by spíše přineslo jen další komplikace. Nakonec bychom se mohli dočkat i jediné eurounijní superzáchranky. To zřejmě neslibuje vyšší operativnost v regionech, naopak by došlo k porušení principu subsidiarity.
Záchranka je sice součástí integrovaného záchranného systému, ale součástí specifickou. Jde o medicínu založenou na principu „svobodného povolání“, osobní zodpovědnosti a vztahu k pacientovi, kde se nenosí ani uniformy, ani hodnosti. A tak by to mělo zůstat. Služební poměr by záchranářům nepomohl, dokonce by nemohli pracovat jinde ani podnikat. A dřívější nárok na důchod či výsluhu, to už nám politici dávno mohli poskytnout, kdyby opravdu chtěli, ale naše návrhy k zákonu o záchranné službě v tomto bodě zatím nebyly vyslyšeny.
Ve slavností části záchranářského dopoledne ředitel Martin Houdek předal finanční částku a Pamětní list „Zlatý záchranář“ bývalé vrchní sestře benešovské záchranky Olze Jirkové a bývalému primáři MUDr. Miroslavu Bejlkovi z Berounska za celoživotní přínos v přednemocniční neodkladné péči. Na konci jednání předseda odborové organizace Jiří Havlovic jednak pozval všechny zúčastněné napřesrok zase do Kutné Hory a jednak další zaměstnance k členství v odborech.
