V úterý 12. května jsme se s kolegyněmi ze zlínské Baťovy nemocnice vydaly do Prahy na oslavu Mezinárodního dne sester. Že to nebude oslava, ale spíše debata, jsme očekávaly, ale mile nás překvapili premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tím, že se chtěli od zdravotníků z praxe dozvědět to, co je na jejich pracovištích nejvíce trápí.
Některé věci se táhnou českým zdravotnictvím jako červená nit už spoustu let. Zdravotnictví už roky bojuje s tím samým: zdravotníci jsou přetížení, přibývá administrativy, na směnách chybí lidé a mnoho sester i dalších pracovníků jede dlouhodobě „na doraz“. Není pak divu, že přichází vyhoření a frustrace z toho, že pacientům nemůžeme věnovat tolik péče, kolik bychom chtěli.
Není pravda, že tabulky jsou zbytečné a všechno vyřeší trh!
Nicméně tentokrát měla debata jinou atmosféru. Na první pohled se ukázalo, že úsilí odborového svazu nás odboráře vzdělávat padlo na úrodnou půdu. Díky školením, společným setkáním a sdílení zkušeností dnes známe konkrétní fakta. Mnozí z nás jsou členy dozorčích rad v nemocnicích, a tím jsme nahlédli do nemocnic zevnitř. A to mění diskuzi. Už jen neříkáme „chceme vyšší výplaty“. Už víme, proč jedna nemocnice peníze má a druhá ne. A víme, kdo za tohle nese odpovědnost. Takže jsme přišli na debatu vyzbrojeni nejen zkušenostmi, ale i vědomostmi a fakty.
Během debaty se několikrát stalo, že když jsme si stěžovali na nedostatečné finanční ohodnocení, pan premiér se nás snažil přesvědčit, že když je zdravotníků málo, máme velmi dobrou vyjednávací pozici. Prostě přijdeme za vedením nemocnice, řekneme, za kolik bychom byli ochotni pracovat, a vedení nemocnice nám peníze jistě a s radostí dá. Takže v podstatě nepotřebujeme tabulkové platy a všechno vyřeší trh. Jenže tohle tvrzení se nezakládá na pravdě!
Rozdíl u všeobecných sester v nemocnici je i 22 tisíc měsíčně!
Rozdíly v průměrech mezi státní a nestátní nemocnicí jsou stále velmi vysoké. Před časem jsem dělala srovnání mezi třemi typy nemocnic na Moravě. Fakultní nemocnice měla u všeobecných sester o 12 000 vyšší průměr než Baťova nemocnice. A malá nemocnice u nás v kraji byla dalších 10 000 pod námi. Výsledek? Sestry pracující jen 80 kilometrů od sebe mohou mít rozdíl ve výplatě 22 tisíc. A to je pro nás, odboráře, nepřijatelné!
Ale kdo za to může? Už si nenecháme namluvit, že za nízké výplaty může vždy jen management nemocnice. Ano, je spousta ředitelů, kteří nemají na svých pozicích co pohledávat a v sociálním dialogu selhávají, ale většina z nich se snaží nemocnici vést dobře a své zaměstnance zaplatit slušně.
Rozhoduje úhradová vyhláška a ta je zcela v rukou politiků!
Největším problémem zůstává úhradová vyhláška, která rozhoduje o tom, kolik si která nemocnice za své výkony vydělá. A v posledních letech se opakovaně stalo, že spousta nemocnic, i když byl jejich výkon stejný či vyšší než v minulých letech, dostala za svou práci zaplaceno o miliony méně než v letech minulých. Právě tohle je i pro schopné ředitele past, a to obzvláště v akciových společnostech, které nemůžou hospodařit se ztrátou. Vysoká inflace dopadá na nemocnice stejně jako na občany.
Úhradová vyhláška je zcela politické rozhodnutí a je jen na premiérovi a ministrovi zdravotnictví, jaká pravidla nastaví. Osobně také nerozumím jedné věci: Proč se ze zdravotního pojištění, které všichni platíme hlavně na léčbu, financují opravy budov a stavby v nemocnicích. Ministr Adam Vojtěch mi na mou otázku odpověděl, že tohle platí stát, ale to je pouze u Fakultních nemocnic. Akciovkám sice občas finančně pomůže s velkými investicemi kraj, ale jinak si na obnovu podstatnou část financí musíme vydělat. A tohle je pro nemocnice v posledních letech vražedná kombinace.
Ukázali jsme, že máme reálná čísla a nebojíme se je použít
Proto se vedení odborů snaží ze všech sil dostat do zdravotnictví více finančních prostředků a ty peníze dostat do nemocnic. Jedině když budou peníze v nemocnicích, můžeme my, odboráři v základních organizacích, vyjednat pro své členy zvýšení mezd.
Debatu nakonec vnímám jako velmi užitečnou. Ukázali jsme, že máme argumenty, máme reálná čísla, a nebojíme se je použít! Už nás nikdo neopije rohlíkem a nebude odpovědnost přesouvat jen na ředitele. Zdravotnictví je veřejná služba a odpovědnost za její fungování nesou především politici. Teď je jen potřeba udržet tlak na změnu úhradové politiky. A já pevně věřím, že se to podaří.
Martina HVOZDENSKÁ, předsedkyně odborové organizace Krajské nemocnice T. Bati, a. s.
