Slíbil jsem, že poodhalím plán, jak bychom chtěli jako sekce pro práci s členskou základnou pomoci základním organizacím s náborem na základě dobrovolné spolupráce se sekcí. Tento článek píši ještě před jednáním sekce, kde by mělo být na základě dat získaných z evidence členské základny odborového svazu v Trewisu sestaveno pořadí jednotlivých ZO dle kraje, které bychom chtěli oslovit.
V případě, že daná ZO najde ve svých řadách někoho, kdo by byl ochoten se k této akci připojit, začneme s touto ZO spolupracovat. V případě, že ZO nebude mít zájem, oslovíme dalšího v pořadí. Ze začátku chceme navázat spolupráci maximálně s jednou ZO za kraj. Sami si potřebujeme ověřit, zda je tento způsob spolupráce v současných podmínkách životaschopný a než si toto ověříme, nechceme vás zatěžovat více, než je nutné.
Od roku 2015 jsem se stal předsedou základní organizace v Nemocnici České Budějovice, a. s. Již v té době patřila se svými 200 členy k větším ZO našeho svazu. Velitelské kormidlo mi předával současný místopředseda svazu Luboš Francl. Základní organizace byla ve velmi dobré kondici jak z pohledu organizačního, tak finančního.
Sociální dialog byl v nemocnici na tehdejší dobu na slušné úrovni. I proto mi bylo záhadou, proč více zaměstnanců není členem odborů. Začal jsem tím, že jsem se snažil poznat současnou základnu. Rozeslal jsem všem členům dotazník k vyplnění, a tím jsem si zaktualizoval již známá data a zároveň získal nová, která jsem považoval za důležitá k organizování současné základny a k náboru nových členů.
Začal jsem systematicky hovořit se svými pracovními kolegy. Podařilo se získat další lidi do výboru a vytvořit tak tým z lehce již odborově unavených, ale zkušených kolegů a naopak nezkušených, ale odhodlaných kolegů. Nejdůležitější bylo, že všichni táhli za jeden provaz a věřili, že lze přesvědčit další zaměstnance o nutnosti členství v odborech.
Informovali jsme o naší činnosti primárně na našich vlastních pracovištích, což mělo za efekt, že se jako první začali hlásit naši kolegové z oddělení a posléze se tato vlna přelévala dále. Na základě zkušeností ze vzdělávacích seminářů svazu a EPSU jsme hledali další aktivní lidi na jednotlivých odděleních v jednotlivých budovách, jelikož jsme nemocnice pavilónového typu. Tento proces vytvoření tzv. chobotnice nadále běží.
Na začátku roku 2017 bylo v organizaci cca 330 členů a v té chvíli začalo být velmi složité kombinovat směnný provoz na ARO s odborovou činností a rodinou s dvěma malými dětmi. Podařilo se mi vyjednat se zaměstnavatelem dohodu o uvolnění za účelem výkonu funkce odborového předsedy, což bylo zásadní pro další rozvoj nejen náborových aktivit organizace. Dnes mohu říci, že od roku 2015 nenastal měsíc, kdy bychom měli méně členů než v měsíci předchozím.
Prvním cílem členů výboru sekce a již spolupracujících kolegů z dalších ZO je zanalyzovat aktuální základní čísla zaměstnavatele a čísla ZO od roku 2018. Pro představu uvádím základní data z analýzy v naší organizaci. Vše se dá posléze rozpitvat na jednotlivé profese a jiné.
Podrobnosti v tabulkách a grafech viz níže v souboru ke stažení.