V letech 2011-2022 se tabulkové platy pro zaměstnance ve zdravotnictví a sociálních službách pravidelně navyšovaly. Samozřejmě se nezvyšovaly samy od sebe nebo jen z rozhodnutí odpovědných politiků. I když právě ti by měli být vedeni zodpovědným přístupem k udržitelnosti veřejných služeb. Za každým navýšením tarifních platů v jednotlivých letech, za každou úpravou musíme vidět tvrdé, nekonečné vyjednávání zdravotnických odborů, jeho výkonné rady, krajských rad i jednotlivých odborových organizací a jejich výborů.
Zvyšování platů a mezd zkrátka nebylo nikdy automatické. V právním prostředí platí rčení není žalobce, není soudce. Zde bychom mohli poznamenat – není požadavek, není odměna. Přestože se pohybujeme v prostředí platů, tedy platových tabulek, a plat si každý zaměstnanec nevyjednává se zaměstnavatelem sám, i v tomto prostředí se jaksi uplatňuje princip vyjednávání o platech. Není-li podnět, není reakce. Důkazem této rovnice jsou právě roky 2011-2022, kdy se díky zdravotnickým odborům a jejich vyjednávání s příslušnými vládami každým rokem procentuálně platy zvyšovaly (kromě roku 2013 za vlády ODS, kdy u všeobecných sester dokonce klesl o 1,5 %).
Píše se rok 2024. V roce 2023 se platové tabulky pro zaměstnance ve zdravotnictví a sociálních službách nezvedly (na začátku roku 2023 to dokonce vypadalo, že se o 5 % sníží!), v roce 2024 se též nezvednou a zaměstnanci k tomu navíc přijdou kvůli dopadům konsolidačního balíčku o „své“ benefity, což je reálně až o 2000 Kč měsíčně méně. To je 5-8 % ze základu méně. Snížil se příspěvek na stravování, zrušily se příspěvky na sport, omezily či zrušily se příspěvky na činnost odborových organizací, či zaměstnaneckých spolků.
Napříč zdravotnictvím se zvedla vlna nespokojenosti, odstartovaná schválením nesmyslných hodin přesčasové práce. Po intenzivních jednáních byla v pátek 8. prosince 2023 před polednem na Ministerstvu zdravotnictví podepsána dohoda, která zajistí zvýšení platů a mezd zaměstnancům nemocnic a ukončila protest lékařů, kteří vypověděli další práci přesčas. Smluvními stranami dohody jsou Ministerstvo zdravotnictví, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů a Česká lékařská komora.
Zdravotnické odbory požadovaly 10% růst tarifů a základních mezd, nakonec se vyjednalo úžasných 5 % navýšení platů od 1. 1. 2024 všem zaměstnancům ve státních příspěvkových organizacích, jejichž je Ministerstvo zdravotnictví zřizovatelem. Díky za to. To není málo.
Sociální služby, hygienická služba a záchranky zatím přidáno nedostaly. Ohledně sociálních služeb vedli jednání zástupci zdravotnických odborů ve středu 3. ledna 2024 s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou. Odbory chtějí tlak na vládu ještě zesilovat. „Odborový svaz vyvolá jednání s představiteli Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a pokusí se je přesvědčit o společném postupu a tlaku na jednotlivé koaliční předsedy a vládu,“ uvedla místopředsedkyně OS Jana Hnyková.
Ohledně navýšení platů u zaměstnanců zdravotnických záchranných služeb (ZZS) oslovily zdravotnické odbory Asociaci zdravotnických záchranných služeb ČR (AZZS ČR). AZZS ČR sdružuje zdravotnické záchranné služby České republiky, pracuje jako koordinační orgán, jenž analyzuje postavení ZZS v systému zdravotní péče a měl by zaujmout jasné stanovisko k nutnosti navýšit platy u zaměstnanců ZZS. Ačkoli AZZS ČR koordinuje společný postup jednotlivých ZZS v ČR, odměňování na jednotlivých krajských ZZS je různé.
Platové tabulky hovoří jasně, ty jsou dané jednotlivým nařízením vlády (a ty se již druhým rokem nemění, jak je uvedeno výše), a máme i dosud nejednotné složky platu u tzv zvláštních příplatků. Jejich rozmezí určuje nařízení vlády. Jedná se o zvláštní příplatky za zvlášť náročnou práci (u ZZS rozmezí 1880–7500 Kč), příplatky za směnný provoz (750–2500 Kč), osobní příplatek nebo osobní ohodnocení (legislativa: § 131 zákoníku práce).
Metodika k přiznání osobního příplatku (jasně daných kritérií kdy a za jakých podmínek bude zaměstnanci tento příplatek přiznán), u ZZS napříč republikou chybí. Za posledních deset let, co jsem ve výboru odborové organizace Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, se mně nepodařilo tuto metodiku u managmentu prosadit. Návrhů a jednání bylo nespočet. Zůstáváme u tzv. „ksichtovného“ – výše osobního příplatku náleží zaměstnanci podle obličeje.
Další složkou platu jsou odměny. „Odměny jsou nenárokovou složkou platu a umožňují zaměstnavateli ocenit v případech zvlášť hodných zřetele pracovní zásluhy zaměstnanců, převyšující požadovaný standard pracovní výkonnosti. Odměnu lze poskytovat zaměstnanci za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu.“ (zdroj MPSV). U této složky platu nelze již vůbec hovořit o transparentnosti při rozdělování financí jednotlivým zaměstnancům. Jistotu nemá nikdo, ani ten co se podílí „na případech zvlášť hodných zřetele pracovní zásluhy…“
Již v lednu 2023 jsem předložil managmentu pražské záchranky návrh dodatku kolektivní smlouvy, kde jsme požadovali navýšení platů o 10 % formou osobního ohodnocení (10% navýšení z tarifu do složky osobního ohodnocení) všem zaměstnancům. To nebylo managmentem akceptováno s odůvodněním, že pokud je osobní ohodnocení zaměstnanci přiznáno, je obtížné ho odebrat a že na tuto položku nejsou jisté finance od zřizovatele. Odborovým argumentem bylo, že zdroj financí je znám, a to bonifikace 1500 Kč za každou přijatou výzvu operačním střediskem ZZS. Touto bonifikací se výnosy ZZS řádově zvyšují o desítky milionů korun ročně v závislosti na výjezdovosti jednotlivých krajů.
Podstatnou roli na poli financí má pochopitelně zřizovatel ZZS, a tím jsou jednotlivé kraje. Zkušeností roku 2023 je, že kraje směrem k ZZS tyto výnosy od pojišťoven krátí, a tudíž se peníze z výnosu nedostanou k zaměstnancům. Výnosy od pojišťoven končí tedy v rozpočtu krajů a kam jsou investovány, je otázkou. Kraje nekrátily výnosy od pojišťoven záchrankám všude stejně, abych byl objektivní. Například u pražské záchranné služby, která je dlouhodobě nejvytíženější ZZS v ČR, Praha dokonce navýšila limit na platy, a to právě z výnosu od pojišťoven. Nejedná se o informaci diskrétní – sama náměstkyně pro zdravotnictví Alexandra Udženija ji po schválení v srpnu 2023 zveřejnila na sociálních sítích, odkud ji převzala všechna mainstreamová média. Jak tomu bude v roce 2024, je otázkou.
V listopadu 2023 Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo úhradovou vyhlášku na rok 2024: Úhrada podle odstavce 1 se poskytovateli zdravotnické záchranné služby navyšuje o 1500 Kč za každou epizodu péče o pojištěnce zdravotní pojišťovny zahrnující příjem tísňové výzvy operátorem zdravotnického operačního střediska a výjezd zdravotnické záchranné služby vykázaný podle odstavce 1 (§14 odst. 2).
Pro rok 2024 zdroje financí jsou. Úvaha předchází činu. Pokud čin samotný nemá mít povahu zbrklého či neuváženého kroku.
Ze samotného „koordinačního orgánu“, a tím je AZZS ČR, reakci jako odbory zatím nemáme. Zbývá oslovit jednotlivé kraje a ty jsou sdruženy v Asociaci krajů ČR. Koordinačních orgánů máme dost a nyní stojíme před zásadním rozhodnutím: společně, či každý sám za sebe? Společně oslovit koordinátory, kteří mají být názorovou platformou a kteří si kladou za prvořadý cíl hájit a prosazovat společné zájmy krajů? Nebo budeme s odvahou klepat na dveře ředitelů jednotlivých ZZS s požadavky na zvýšení platů? Pracujeme ve státních organizacích, kde jsme odměňování tabulkovými platy (i když toto je dle současného Ministerstva financí rovnostářství) a měli bychom v ideálním světe dostávat za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat (§110 zákoníku práce). A plat ve státních organizacích by se měl zvyšovat úměrně s inflací (za kterou je odpovědná vláda). Toho by si měli být vědomi především odpovědní politici. Platy by se měly valorizovat.
Realita je však taková, že nakonec na dveře ředitelů a zřizovatelů budou klepat „zase“ odboráři. A tak nám nezbývá nic jiného než to, na co jsme zvyklí ve svých záchranářských profesích – být neustále v pohotovosti, být připraveni zasáhnout. Ať už jde o lidské zdraví, životy či klepání na dveře ředitelů. Na nebeskou bránu zaklepeme doufám až později. A jaké budou naše platy v roce 2024? To ví snad jen ten, kdo sídlí právě za tou nebeskou bránou.
Foto autor
