Bylo mi tu krásně – napsal pacient personálu táborské chirurgie. A ve verších!

Pracuji jako všeobecná sestra v Nemocnici Tábor, a.s., na chirurgické ambulanci v nepřetržitém provozu. Všichni, kdo pracujeme s lidmi, se setkáváme s jejich negativním postojem, agresivitou a nevolí se čemukoliv přizpůsobit. O to horší pozici máme my zdravotníci, kteří se pohybujeme v prostředí, kde jde lidem o jejich zdraví a životy. Všichni si uvědomujeme, že je to náš nelehký úkol poradit si se vší tou zlobou na vzniklou situací, do které se pacient dostal. Je to neustálý tlak na naše nervy, za každé situace se chovat profesionálně a chápavě.

O to smutnější je, že ne vždy se setkáváme s uznáním a pochopením ze strany vedení našich nemocnic, pokud vznikne i neoprávněná stížnost ze strany pacientů a jejich příbuzných. V tu chvíli jde mnohdy stranou náš pohled na situaci a máme pocit, že zdravotník má pouze samé povinnosti, ale práva žádná.

Vždy se radujeme a hřeje nás u srdce, když se s námi pacient loučí se slovy chvály a uznání. Rádi také vidíme, když tento dobrý pocit v pacientovi přetrvá i po ošetření či hospitalizaci a má tu energii pochválit naši práci písemnou formou přímo na vedení.

Ráda bych se s vámi podělila o neobvyklý projev poděkování formou veršů, které zaslal vedení společnosti pacient, jenž byl hospitalizován na naší chirurgické JIPce s pneumothoraxem.

Všem nám přeji, abychom se v tom našem povolání nenechali ničím odradit! Musíme se umět radovat z těch pozitivních věcí a ty negativní házet na druhou kolej. Jen tak zabráníme profesnímu vyhoření. Opatrujte se!

 

Když moc chvátáš, tak si sedni

lidská moudrost praví,

dodržet to, moh’ jsem dneska

být v pořádku – zdravý.

 

Rozhod jsem se, že je třeba

doma něco opravit,

k tomu se však musím hlavně

dokonale připravit.

 

Na světlo však nedosáhnu

ani z malé stoličky,

proto jsem si na pomoc vzal

hliníkové štafličky.

 

Několikrát hore – dole,

čeho bych se asi bál,

jenže pak jsem potřeboval

sáhnout ještě kousek dál.

 

Ani nevím, jak se stalo,

najednou jsem na zádech,

cítím jenom hroznou bolest

a nemohu chytit dech.

 

Moje žena byla doma,

slyší ránu, sténání,

rychle sahá po mobilu

a záchranku vyzvání.

 

Než mi Jana nachystala

pár věcí a doklady,

v ulici už bliká světlo,

rychlá pomoc je tady.

 

Kouknout vpravo, prstem na nos

lékařka tak prověří,

že to budou jenom žebra,

že nemám nic s páteří.

 

Po příjezdu do špitálu

je standardní kolečko,

nejrůznější vyšetření,

krev, RTG i cétéčko.

 

Vzhledem k tomu, že to všechno

byl docela pěkný ryc,

rozhodli se lékaři,

že odsají i vzduch z plic

 

Do žeber mi udělali

tuze pěknou ďouru

a do ní pak nasadili

dosti tlustou rouru.

 

Moc si cením dobrý nápad

jedné pěkné sestřičky,

mou ruku si vzala do své,

drobné – teplé dlaničky.

 

Vývěva pak ze mě táhla

nějaký šlem s krví

že prý je to zcela běžné

a nejsem s tím prvý.

 

Napojený na výživu,

v nose, v ruce hadičky,

občas přišly pro zpestření

s injekcí sestřičky.

 

Čurat vleže do bažanta,

v tom je trochu háček,

když si na to hlava zvykne,

pak už je to máček.

 

Na ÁRU se hvízdat nesmí,

když chci volat sestřičku,

zvonek není – příště vezmu

radši gong a paličku.

 

Po kontrolních vyšetřeních

jsem pak ÁRO opustil,

na lůžkovém oddělení

už je trochu jiný styl.

 

Od půl páté už je živo,

„Dobré ráno, pánové“

injekce, prášky, léky,

čerstvé čaje hotové.

 

Vizita je stručná rychlá,

žádné třesky plesky,

všechno, co je třeba vědět,

obsahují desky.

 

Dvakrát týdně – to se schází

konzilium celé,

pokoj plný bílých plášťů

i s primářem v čele.

 

Omlouvám se, že jsem básnil,

trochu divné básně,

závěrem však mohu napsat:

„Bylo mi tu krásně.“

 

Není to jen pusté klišé,

je v tom vlastní zkušenost,

když jsem na chodbě moh’ chodit,

strávil jsem tam času dost.

 

Vůně chodeb bez lyzolu

a na stěnách grafiky,

vnáší vedle profi léčby

kus potřebné lyriky.

 

Závěrem chci poděkovat

všem lékařů, sestrám, bratrům,

ale hlavně primáři,

který skvělou atmosféru

svým vedením vytváří.

 

Podobné články

Aktuality 6. 6. 2022 / 14:43

Hrdinové mezi námi

Nedá mi, abych nereagovala na nešťastnou událost, která se odehrála v tomto týdnu v Domově Alzheimer v Roztokách u Prahy.

Aktuality 2. 6. 2022 / 20:06

Na pražské ZZS se nám osvědčila vytrvalost a orientace v legislativě

Na ZZS hlavního města Prahy pracuji 23 let. Nejdříve jako řidič tzv. převozové služby, po doplnění zdravotnického vzdělání na distančním studiu jako zdravotnický záchranář.

Aktuality 1. 6. 2022 / 20:37

Komplikovaný Olomoucký kraj

Možná vás titulek Komplikovaný Olomoucký kraj překvapil, ale s určitou dávkou smutku a rozhořčení musím konstatovat, že jsem se nespletl a opravdu je to tak.

Načíst další
 
Napište nám