Co před volbami slíbíme, to vám po nich nikdo nedá. Je třeba se stále o svá práva hlásit…

V době vydání říjnového čísla Bulletinu bude odzvoněno předvolebním diskuzím, dohadům, výpadům i záplavě slibů… Nevím, jaká bude účast v krajských volbách. Ale určitě vím, že nelituji své účasti na akci 7. 9. 2016 v Praze pořádané ČMKOS a v ní sdruženými odborovými svazy za navýšení minimální mzdy. A troufnu si přisadit: jen více takových akcí. Hlavně je třeba se ozvat.

Nepatřím k lidem, kteří vnášejí nesvár a neshody, a kdo mě zná blíže, ví, že hmotné statky pro mne vším nejsou. Na straně druhé, nelze vyloženě žít delší čas o chlebu a o vodě. K čemu směřuji. Na akci za navýšení minimální mzdy zazněla pravdivá slova. Vždy jsem preferovala možnost, že „pokud je dobře lidem v podzámčí, je dobře i lidem na zámku a naopak“. Nemyslím, že setřeme veškeré rozdíly, které jsou mezi lidmi, byť v principu pro mě před Bohem jsme si všichni rovni. Opravdu nechápu, proč neustále mnohdy jedni a titíž, kteří rozhodně nemají málo, a já jim to pravdu nezávidím, žádají o další navýšení financí.

Již před časem jsem se pozastavovala nad ne tak výraznými finančními rozdíly v odměňování v zahraničí, například v Rakousku. Finance odborníků s řádně vystudovanými tituly, kteří si jistě dobrý výdělek zaslouží, ale zároveň i dobré ohodnocení dělníků, řemeslníků, zaměstnanců v dalších odvětvích všech profesí, bez kterých, jak rozumně vyspělá společnost chápe, se člověk neobejde.Tak jak každý nemůže být například lékařem nebo právníkem, tak jinému není dána technická zručnost.

Nebudu zde agitovat, že „ten dělá to a ten zas ono“, jak se zpívá  v písni v pohádce Sůl nad zlato, měla jsem k tomu ještě jeden dodatek. Kéž by všichni dohromady něco dobrého udělali a ne slušně řečeno nic… Vadí mi, že sociální rozdíly a sociální nůžky se velice rozvírají a sytý jako vždy hladovému nevěří. Proč by měl?

Co to značí pro odboráře nebo naše příznivce? Odbory a lidé v nich pracující nebo je podporující mají obrovskou sílu. Ještě jedné věci čelíme v dnešní době: na straně jedné jsou to strach a obavy ze ztráty zaměstnání, na druhé straně doufejme prozatímní bezmocnost řešit nahromaděné problémy.

Můj článek nebude přímým katalyzátorem, ale chtěla bych vyzvat k podpoře akcí, jako byla ta za navýšení minimální mzdy, k podpoře akcí ke stírání obrovských finančních rozdílů za odvedenou práci. A hlavně k soudržnosti a úsilí nejen nás odborářů. Protože pokud se někdo domnívá, že za něj někdo něco vybojuje, tak je to ukrývání se za druhé a měl by se postavit za svou věc čelem.

Podobné články

Aktuality 6. 6. 2022 / 14:43

Hrdinové mezi námi

Nedá mi, abych nereagovala na nešťastnou událost, která se odehrála v tomto týdnu v Domově Alzheimer v Roztokách u Prahy.

Aktuality 2. 6. 2022 / 20:06

Na pražské ZZS se nám osvědčila vytrvalost a orientace v legislativě

Na ZZS hlavního města Prahy pracuji 23 let. Nejdříve jako řidič tzv. převozové služby, po doplnění zdravotnického vzdělání na distančním studiu jako zdravotnický záchranář.

Aktuality 1. 6. 2022 / 20:37

Komplikovaný Olomoucký kraj

Možná vás titulek Komplikovaný Olomoucký kraj překvapil, ale s určitou dávkou smutku a rozhořčení musím konstatovat, že jsem se nespletl a opravdu je to tak.

Načíst další
 
Napište nám