Naše členka pracuje již několik let v účtárně jako „pokladní, finanční referent“. Zaměstnavatel jí nyní oznámil, že bude pro zaměstnance vydávat stravovací karty a dobíjet jim stravovací kredit a že jí tuto činnost doplní do pracovní náplně. Může se proti tomu nějak bránit? J. V., Praha
Jednou z podstatných náležitostí pracovní smlouvy podle § 34 zákoníku práce je druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat. Z pohledu zaměstnance druh práce vyjadřuje, jaké práce se v pracovněprávním vztahu zavazuje pro zaměstnavatele vykonávat. Pro zaměstnavatele pak druh práce představuje základní vymezení prostoru pro uplatnění jeho dispozičního práva přidělovat zaměstnanci práci a řídit její výkon.
Druh práce bývá zpravidla doplňován a konkretizován prostřednictvím pracovní náplně nebo jinak nazvaného dokumentu (např. popis pracovního místa). Pracovní náplň má jinou povahu než druh práce; jedná se o jednostranný příkaz zaměstnavatele, kterým se zaměstnanci blíže vymezují úkoly v rámci sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě. Slouží zaměstnanci k tomu, aby věděl, jaké pracovní úkoly po něm budou zaměstnavatelem požadovány, a tím dává současně zaměstnavateli jistotu, že s nimi bude zaměstnanec od počátku srozuměn a bude je vykonávat. Obsah pracovní náplně tedy určuje jednostranně zaměstnavatel a musí se pohybovat výhradně v rámci sjednaného druhu práce.
Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel může změnit, přepracovat nebo doplnit obsah pracovní náplně, aniž by k tomu byl nezbytný souhlas zaměstnance. Při změnách pracovní náplně však zaměstnavatel nemůže vybočit z druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. Jestliže tedy má zaměstnavatel ve výše uvedeném dotazu jistotu, že požadavkem na práci spočívající ve vydávání stravovacích karet a dobíjení stravovacího kreditu nevybočí z druhu práce „pokladní, finanční referent“, nepotřebuje k tomu souhlas zaměstnankyně a tato se musí jeho požadavku podřídit. V případě, že by však zaměstnavatelem požadovaná činnost přesáhla sjednaný druh práce v pracovní smlouvě, pak zaměstnanec může takovou činnost odmítnout vykonávat.
Závěrem uvádíme, že povahu jednostranného příkazu zaměstnavatele nemá pracovní náplň v případě, kdy bylo zaměstnancem a zaměstnavatelem dojednáno, že tvoří součást pracovní smlouvy.