Od jara slyšíme, jak jsme ohrožení koronavirem, jak jsme dobří, že vše zvládáme, jak jsme světoví v péči o zdraví lidu. No … a realita pokulhává a samochvála smrdí. Koronavir si vesele žije svým životem bez ohledu na prohlášení (ne)mocných a péče o zdraví lidu se pomalu ale jistě přesouvá do jeho vlastních rukou – tedy postarej se sám, je-li ti život milý.
Co mě vede k tomuto tvrzení? Realita! Média jsou zahlcena zprávami o koronaviru, ale pacienti jsou ponecháni napospas. Nikdo se nezajímá o to, že nejsou dostupné léky, které dříve dostupné byly. Nikoho netrápí, že se prodlužují čekací doby na vyšetření a zkracují ordinační doby (pokud už nezůstal jen vzdálený přístup) – paciente, starej se sám o sebe.
V případě banalit typu rozbité hlavy po alkoholové ztrátě rovnováhy přispěchá záchranný systém, pacient je „prohnán“ řetězcem vyšetření od hlavy až k patě (za nemalý peníz ze zdravotního pojištění). Zde systém funguje nadstandardně dobře.
Problém nastává v okamžiku potřeby odborné péče, třeba u nemocných rakovinou, a vrcholem všeho je „nehorázný“ požadavek na dříve dostupné léčivo. V takovém případě je pacientovi podána poslední útěcha (chtělo by se napsat duchovní – ale tato oblast do zdravotnictví nepatří) ve sdělení: vydržte, čekejte, snad se dočkáte, držím vám palce!
A tak se pacient stará a hledá. Zjistí, že podávaný lék je opravdu velmi drahý a v tuto chvíli i opravdu v republice nedostupný. Po doplnění vzdělání z oblasti farmacie pomocí náhrady lékaře „strýčkem Googlem“ hledá pomoc nejen na českém dvorku, ale i na tom evropském. Žijeme přece v globalizované Evropě a máme jednotný trh. A tu překvapení. Lék je dostupný v zahraničí, a to celkem běžně.
Je na lékařský předpis, neb obsahuje látky problematické, ale jeho cena je v ceně denní dávky 512x (ano slovy pětsetdvanáctkrát) levnější než u nás v České republice. Poté už jde vše rychle – lékař vám pogratuluje k úspěchu, předepíše to správné dávkování a pacient žije s krásným pocitem, jak se o sebe postaral.
Chtělo by se napsat konec dobrý, všechno dobré. Ale opravdu chceme takovéto zdravotnictví?!