Ranní ptáče dál doskáče. Vstávám ve 4:30, abych stihl ranní let do Bruselu. Skok vskutku mezinárodní. Co tam? Za vzděláním přece! Péče o odborové členy má mnoho úrovní a já díky Odborovému svazu zdravotnictví a sociální péče ČR a pod jeho záštitou dostal skvělou možnost zúčastnit se vzdělávání na evropské úrovni. Odbory, to je ještě větší pojem než jen základní organizace, svaz či konfederace. Je to také mezinárodní síť lidí, která řeší podobné výzvy v různých odvětvích a zemích. Cíle však máme stejné. Společné mezinárodní odborové vzdělávání pak zajišťuje Evropský odborový institut (ETUI) a jeho úroveň je vskutku vysoká.
Jmenuji se Miroslav Vácha, pracuji jako záchranář, jsem místopředsedou základní organizace na Zdravotnické záchranné službě na Vysočině, členem dvou krajských komisí a krajské tripartity.
Práci na osobním seberozvoji považuji za velice důležitou součást růstu. Někdy je to vstup do neznáma mimo komfortní zónu, a to nemusí být příjemné. Odboráři jsou pro mě lidé, kteří mimo komfortní zónu vstupují poměrně často. Je to forma odvahy, hodnota, která je cenná a potřebná. A i přesto, že se dost bojím cestovat, vyrazil jsem 17. května na kurz Leadershipu do Bruselu. Kurz na tři dny v angličtině. Mix odborářů z celé Evropy. Z různých svazů, osobního postavení a zkušeností. Od úplných nováčků až po dlouholeté matadory a vrcholové zástupce jednotlivých svazů a organizací. Začínáme v 9 ráno a končíme v 17:30. Slovo nuda si anglicky nehledejte, nebudete ho potřebovat.
Leadership, co to cizí slovo vlastně znamená? Vyslovuje se to “lídršip” a překládá se jako vedení lidí či vůdcovství. Ne však z pohledu manažerské role, ale z pohledu lidských kvalit a hodnoty vzájemné spolupráce. Schopnosti jít aktivním příkladem, motivovat a být součástí týmu, ne jeho revizor, dráb či soudce.
Styl vedení lidí vychází z osobnosti jednotlivce a stylů je tedy vícero. I my jsme hledali ten svůj. Každý člověk může být skvělým vůdcem. Jde o to rozumět sobě i druhým, nezapomenout na pokoru, respekt ostatním, mít jasnou vizi a jít za ní způsobem, který druhé motivuje a vyzdvihuje osobní kvality svých spolupracovníků. Je to otázka rozvoje synergie, neboli vzájemného násobení vlastních potenciálů. Zní to možná jako vzdálený ideál, ale řada úspěšných firem právě tento druh firemní kultury a vnitřních vztahů úspěšně buduje.
Oproti tomu u šéfa, který je dosazený do vedoucí pozice v našem zdravotnickém hierarchickém řádu, neznamená automaticky, že je leader. Je to vedoucí pracovník, manažer, a to je oproti leaderovi velký rozdíl. Ve zdravotnictví je řada dosazených šéfů, ale schopnost lidi vést a motivovat je obvykle značně zanedbaná. Přitom jde o důležitou součást pracovního prostředí a tato schopnost zvyšuje kvalitu práce i vztahů na pracovišti. Možná jste v tom poznali i vaše pracoviště.
Věřím, že je dobrý čas požadovat také zvyšování kvality manažerských profesí, které mají přímý vliv a dopad na zaměstnance. Jak? Třeba systematickou zpětnou vazbou pomocí průzkumů zaměstnanecké spokojenosti. Já už jeden takový průzkum v práci udělal a taky to za tu údajnou drzost schytal. Ale právě proto je potřeba v tom pokračovat. A jestli tuto potřebu zvyšování kvality vedoucích pracovníků nepociťujete, napište mi, chci u vás pracovat.
Miroslav Vácha, ZZS Kraje Vysočina
Foto autor
