Po vyhlášení nouzového stavu naše Městská poliklinika Praha v prvních dnech osiřela. Pacienti zůstali doma, někteří zaměstnanci byli „na překážkách“, jiní na neplaceném volnu. Cesta od metra Spálenou ulicí byla jak z říše snů. Žádní lidé, aut málo. Naše jídelna uzavřená pro veřejnost.
V ordinacích začaly zvonit telefony a nastala éra telefonní. Vystavování e-neschopenek a e-receptů. Všichni jsme si stěžovali na otlačené uši, pacienti chtěli probrat své potíže, starosti, strach… Někde mezi telefony jsem si uvědomila svou vděčnost za tyto e-nástroje a kála se v duchu za nedůvěru v počátcích jejich používání.
Už jsem neslyšela, že někdo neumí otevřít SMS a nikdo mu nepomůže. Jedna pacientka mi vyprávěla zkušenost z Německa, kde kvůli ochraně osobních údajů nemají ani e-recept, ani e-neschopenku. Se vším musí osobně k lékaři.
Naše zásoby roušek, desinfekce a rukavic vystačily na prvních pár dnů, pak začalo fungovat zásobování od magistrátu a Ministerstva zdravotnictví. Poliklinika byla zařazena do krizového řízení hlavního města Prahy, byla pověřena distribucí ochranných prostředků pro všechna pražská zdravotnická zařízení a sociální služby mimo fakultních nemocnic. Naše jídelna byla přeměněna na sklad, zdravotníci změnili profesi na skladníky, postupně se k nim přidali i zaměstnanci jídelny. Administrativa se stala logistickým pracovištěm. Dva poslední měsíce stojí před poliklinikou fronta lidí přicházejících pro materiál, týká se to všech zdravotnických zařízení v Praze a služeb sociální péče, kterých je přes tři tisíce. Některé dny běží výdej až do večerních hodin a také o víkendech. Toto by mělo končit 25. května.
V dubnu jsme začali provozovat odběrové místo na Výstavišti v Praze 7. Tam vypomáhají medici a dobrovolníci z Červeného kříže. Také se tam provádějí rychlotesty na ukončení karantény. Koncem dubna byly zřízeny létající týmy, ty by měly vypomáhat v domovech důchodců v případech výpadku lékařské péče, karantény, onemocnění personálu.
Od poloviny dubna byl ukončený omezený provoz ambulancí, pacienti se pomalu vracejí. Hodně jich ještě volá, mají obavy vyjít na ulici, setkat se s někým v čekárně. Také za provozu probíhá rekonstrukce pražské záchytné stanice, která pod polikliniku spadá.
Všichni naši zaměstnanci jsou opakovaně otestováni, máme dostatek ochranných prostředků, v dubnu byly i odměny. Před Velikonocemi pan ředitel osobně obešel všechna pracoviště s malým dárkem pro každého, bylo to milé. Já vím, nejsou nás stovky, jen desítky, ale kdo to máte? A v naší, nyní pouze závodní jídelně, kde pracuje velká část členů odborové organizace, prudce stoupla kvalita jídel, je to jeden ze světlých okamžiků dne pro zaměstnance, jít na oběd. Moc všem kolegům z kuchyně děkuji.
Jsem ráda, že naše poliklinika mohla pomáhat alespoň takto, nejhorší je bezmoc. Všem vám přeji pevné zdraví a hodně sil do budoucna, budeme to potřebovat.
Foto autorka
