Ne-mocné ministerstvo, nemocné nemocnice

 Léto se nám překulilo do druhé poloviny a dává nám všem zabrat. Místo odpočinku a čerpání dovolené sloužíme za ty šťastnější z nás, kteří ji čerpají. Místo relaxace a regenerace bojujeme o slíbené přidání v odměňování.

Po horkém létě přijde podzim. Zda bude chladnější, nelze v tuto chvíli říci, neboť důvodů k „horku“ je čím dál více. Máme „ne-mocné“ Ministerstvo zdravotnictví. Ne, není to překlep, to jen pan ministr několikrát zopakoval že „nemůže“. Není-li mocný, je nemocný. Také máme „ne-mocnice“…ano i nemocnice můžou být nemocné. Pomalu a jistě ztrácejí moc zvládnout svůj základní úkol, a to léčit nemocné. Nemají totiž kým léčit, není personál. Tedy ne, že by nebyl, ale není v nemocnicích.

Lékaři odcházejí a noví nastupují jen sporadicky, protože zdravotnické prostředí zdravotníkům neprospívá.

Sestry přestaly být schopné trvale snášet permanentní krizi, trvalé provizorium, neustálé zvyšování tlaku ze všech stran a prostě odcházejí tam, kde můžou přežít i za cenu vzdání se svých ideálů.

Další personál zejména technických a pomocných profesí v nemocnicích zůstává jen z entuziasmu, protože v současné době pracovní trh nabízí neslýchané možnosti uplatnění.

V nemocnicích přestává být bezpečno. Nemocnice a celý systém zdravotní péče fungují doposud za cenu porušování platné legislativy a ví to i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (potvrdil to již v květnu na setkání s námi).

Zdálo by se, že řešením je vytvoření lepších pracovních podmínek, což se jeví jako vcelku logické. Bylo moc fajn neporušovat legislativu a nežít v obavě z následků „až to praskne“. Bylo by moc fajn mít čas na osobní život (směnaři vědí, jak těžké je zvládat směnnost s přesčasy a k tomu rodinu, obdivuji všechny kolegyně maminky, že to dokážou). Bylo by moc fajn být za svou práci odměněn tak, jak si náročná profese zaslouží. Leč realita je jiná!

Dostupná data o úbytku zaměstnanců a zvyšování odměňování ministerstvo vyhodnotilo takto: „Není to v penězích, ani vyšší peníze lidi neudrží“. Vyšší odměny jsou tvořeny proplácením zvýšené přesčasové práce  – což zřejmě ví každý zaměstnanec ve zdravotnictví (patří-li k těm šťastnějším, kteří dostávají přesčasy propláceny). Také premiér Andrej Babiš přidal dobrou radu: „Odboráři, pohlídejte si a kontrolujte své ředitele, vždyť přece zaměstnanci jsou to nejcennější a dobrý ředitel je dobře zaplatí“.

Dobrá rada nad zlato, bude-li doplněna vrácením legislativy do stavu před novelizací, tedy povinným zastoupením zaměstnanců v dozorčích radách, jsme přímo nadšeni. Také pan premiér určitě podpoří sociální dialog i věcně a kontrolní činnost odborů dokáže finančně zaštítit, aby bylo možno ekonomické rozbory řádně zaplatit odborníkům. Přeci nemůžou odboráři ze svých členských příspěvků platit kontrolní činnost státu, je-li takto delegována!

Léto je letos opravdu horké. Podzim ukáže, zda mnohé nápady jsou jen výplodem horkem omámeného rozumu, nebo jsou myšleny vážně. Podzim přináší také sjezd našeho odborového svazu. Svou odpovědnost budeme muset ukázat na několika frontách. Pro vnitřní život a budoucnost svazu přichází důležité období, kdy je třeba odpovědně rozhodnout o dalším směřování, financování a udržitelnosti nejen účastí na krajských konferencích, ale i připomínkováním důležitých dokumentů OS. Směrem k pacientům, zaměstnavatelům a občanům této země budeme muset reagovat na reálné hrozby ohrožující náš doposud stále ještě fungující sektor. Přeji všem krásné léto a dostatek sil do náročného podzimu.

 

Podobné články

Aktuality 6. 6. 2022 / 14:43

Hrdinové mezi námi

Nedá mi, abych nereagovala na nešťastnou událost, která se odehrála v tomto týdnu v Domově Alzheimer v Roztokách u Prahy.

Aktuality 2. 6. 2022 / 20:06

Na pražské ZZS se nám osvědčila vytrvalost a orientace v legislativě

Na ZZS hlavního města Prahy pracuji 23 let. Nejdříve jako řidič tzv. převozové služby, po doplnění zdravotnického vzdělání na distančním studiu jako zdravotnický záchranář.

Aktuality 1. 6. 2022 / 20:37

Komplikovaný Olomoucký kraj

Možná vás titulek Komplikovaný Olomoucký kraj překvapil, ale s určitou dávkou smutku a rozhořčení musím konstatovat, že jsem se nespletl a opravdu je to tak.

Načíst další
 
Napište nám