Novinky v cestovních náhradách – tuzemské stravné od 1. 1. 2012

Od 1. 1. 2012 dochází na základě novely zákoníku práce provedené zákonem č. 365/2011 Sb. k některým změnám v oblasti poskytování cestovních náhrad. Cílem tohoto článku je představit změny týkající se poskytování stravného zaměstnanci při tuzemských pracovních cestách. Na úvod připomínáme systematiku právní úpravy obsažené v zákoníku práce. V ust. § 156 až § 172 zákoníku práce jsou upraveny cestovní náhrady pro zaměstnavatele odměňujícího mzdou „neuvedeného v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce soukromé sféry“ (například obchodní společnosti). Následně ust. § 157 až § 182 zákoníku práce obsahují odchylnou právní úpravu pro zaměstnavatele odměňujícího platem „uvedeného v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce“ (například příspěvkové organizace) s tím, že zaměstnavatelé platové sféry se řídí úpravou pro zaměstnavatele sféry mzdové, s odchylkami v ust. §§ 157 – 182 zákoníku práce. Stravné je jedna z forem cestovních náhrad kompenzujících zaměstnanci zvýšené náklady na stravování během pracovní cesty, kdy zaměstnanec nevyužívá stravování jinak zajištěné zaměstnavatelem.

Výše stravného při tuzemských cestách

Výše stravného od 1. 1. 2012 je upravena zákoníkem práce a je odstupňována podle délky pracovní cesty. Právo zaměstnance na stravné vzniká u pracovní cesty, která trvá alespoň 5 hodin. Stravné při tuzemských pracovních cestách u zaměstnavatele odměňujícího mzdou upravuje ust. § 163 zákoníku práce. Od 1. 1. 2012 došlo k mírnému navýšení sazeb, a to:

a) 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 96 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c) 151 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Tyto sazby jsou pro mzdovou sféru minimální, zaměstnavatel může poskytovat stravné i v jakékoli vyšší výši, například je-li tak sjednáno kolektivní smlouvou.

Pro zaměstnavatele platové sféry upravuje výši stravného ust. § 176 zákoníku práce, kdy výše stravného je stanovena rozmezím minimální a maximální výše, ve které se zaměstnavatel při poskytování stravného musí pohybovat:

● 64 Kč až 76 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

● 96 Kč až 116 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

● 151 Kč až 181 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Pokud neurčí zaměstnavatel výši stravného v jiné výši v rámci daného rozmezí, náleží zaměstnanci stravné v dolní výši rozpětí.

Snížení (krácení) výše stravného při poskytování bezplatného jídla

Výše stravného se v obou sférách krátí, pokud je během pracovní cesty zaměstnanci poskytnuto „bezplatné jídlo“. Za bezplatné jídlo se považuje takové jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které ale zaměstnanec nepřispívá. Takovou situací může například být zajištěný oběd od pořadatele vzdělávací akce, který je zahrnutý v ceně kurzovného, které hradí zaměstnavatel. Za každé takové zajištěné bezplatné jídlo zaměstnavatel ze mzdové sféry krátí stravné až o hodnotu

a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta 12 až 18 hodin,

c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta více jak 18 hodin.

Zaměstnavatel může určit ve vnitřním předpise nebo dohodnout ve smlouvě nižší hodnotu snižování stravného za bezplatné jídlo, jelikož tímto jsou stanoveny maximální hodnoty snižování stravného.

Zákon v ust. § 176 odst. 3 upravuje pro platovou sféru také snižování výše stravného za každé poskytnuté jídlo, a to o stejnou hodnotu (viz výše). Zásadní rozdíl je ale v té skutečnosti, že zaměstnavatel hospodařící s veřejnými prostředky je povinen stravné o tuto hodnotu krátit. Zaměstnavatel odměňující platem nemá na výběr a nemůže zaměstnanci, kterému bylo poskytnuto bezplatné jídlo, poskytovat stravné krácené o jinou (nižší) hodnotu nebo dokonce nesnížené. Proto také zákon striktně pro platovou sféru určuje, že stravné zaměstnancům nenáleží vůbec, pokud zaměstnanci na pracovní cestě od 5 do 12 hodin byla poskytnuta dvě bezplatná jídla, u delší pracovní cesty v délce od 12 do 18 hodin nenáleží při poskytnutí tří bezplatných jídel.

Na závěr je nutno zmínit daňové souvislosti a souvislosti s odvodem pojistného, které jsou důležité v oblasti mzdové sféry, kde je prostor pro odlišnou úpravu při poskytování stravného. Pokud zaměstnavatel ve mzdové sféře stanoví nebo sjedná vyšší výši stravného nad minimální sazbu nebo naopak výhodnější (nižší) hodnotu snižování stravného při poskytnutí bezplatného jídla, rozdíl oproti výši stanovené zákonem a poskytovanou výší stravného je zdanitelným příjmem zaměstnance a zahrnuje se do vyměřovacího základu pro odvod zdravotního a sociálního pojištění. V tomto směru jsou ale rozhodnými zákonnými údaji výše stravného a hranice snižování stravného stanovená pro platovou sféru.

Podobné články

Aktuality 27. 6. 2022 / 18:16

Nezabavitelné minimum v roce 2022

Dne 31. 3. 2022 vyšlo ve Sbírce zákonů nařízení vlády č. 75/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Toto nařízení vlády nabylo účinnosti dnem 1. 4. 2022.

Aktuality 6. 6. 2022 / 15:00

Zvýšila se náhrada za ztrátu na výdělku

Dne 31. května 2022 bylo ve Sbírce zákonů zveřejněno nařízení vlády č. 138/2022 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání...

Aktuality 5. 6. 2022 / 14:48

Třetí zvýšení důchodů v roce 2022

V souladu s nařízením vlády č. 136/2022 Sb., o třetím zvýšení důchodů v roce 2022, které nabyde účinnosti dnem 1. září, dojde v roce 2022 k dalšímu, v pořadí již třetímu, mimořádnému zvýšení důchodů.

Načíst další
 
Napište nám