Mnozí z nás si ještě vzpomenou na dobu členství v ROH neboli Revolučním odborovém hnutí. A protože na konci či začátku roku i vzhledem k výročí Sametové revoluce vzpomínáme, požádala jsem naši bývalou předsedkyni odborové organizace za Okresní hygienickou stanici Prostějov RNDr. Helenu Tesaříkovou o rozhovor a pár vzpomínkových slov.
● Mám prosbu, Helenko, šlo by nějak krátce přiblížit ROH minulého režimu, jeho pozitiva i negativa?
Zuzko, byla jsem úsekovým důvěrníkem odborového úseku OHS, který byl součástí ROH Nemocnice Prostějov. Bylo tomu tak i po delimitaci OHS k 1. 1. 1993.
Za minulého režimu byla ROH masovou organizací, která sdružovala téměř všechny zaměstnance. Měsíční příspěvek činil jedno procento z čisté mzdy. Odboráři si mohli vybírat ze široké nabídky odborářských rekreací, tuzemských i zahraničních, zájezdů, kurzů a dalších kulturních i sportovních akcí. Pamatovalo se i na děti zaměstnanců (mikulášské besídky, pionýrské tábory). Někteří těchto nabídek využívali častěji, jiní méně. Bylo to vždy finančně velmi výhodné. Při určitých příležitostech byly poskytovány i hmotné dárky (MDŽ, vánoční kolekce pro děti zaměstnanců). Za minulého režimu bylo vše dáno direktivně, postupovalo se v souladu s danými vyhláškami a nebyla připuštěna žádná diskuze.
● Jak bys hodnotila práci odborů v minulém režimu a nyní?
Po sametové revoluci byla postupně rekreační zařízení privatizována. Nabídky rekreačních pobytů a zájezdů již nebyly tak finančně výhodné. Zaměstnanci, kteří byli v ROH organizováni, odcházeli postupně do důchodu. Nově přijatí už většinou do odborů nevstupovali, protože už nebyly pro ně žádným přínosem po materiální stránce. Odbory postupně získávaly význam v sociální oblasti. Hájily zaměstnance při propouštění z práce, vymáhaly pro ně vyšší mzdy, kontrolovaly dodržování ochrany a bezpečnosti práce.
● Je práce odborové organizace o lidech? A co bys, prosím, eventuálně v dnešní době přivítala či navrhla za možné zlepšení práce odborové organizace?
Práce odborové organizace záleží na přístupu lidí. Domnívám se, že by se měly zlepšit mezilidské vztahy. Při určitých kulturních akcích dochází ke sblížení zaměstnanců, poznají se i z jiné stránky než pracovní. Organizování zájezdů už není příliš lukrativní. Každá rodina má k dispozici auto a může si zajet kdykoli a kamkoli. Domnívám se, že v dnešní době převažuje sedavé zaměstnání. Všem by prospělo trochu více pohybu a společných sportovních aktivit.
● Vzhledem k době, kdy rozhovor vyjde, máš, prosím, nějakou veselou historku z doby před Mikulášem či Vánocemi?
Nevím, jestli je to humorné. Dělávala jsem dětem Mikuláše. Když měl starší syn asi pět nebo šest roků, tak opět jsem si dala tu práci a vše připravila. Vyzvala jsem syna, aby řekl nějakou básničku. Splnil úkol. Když jsem pokračovala v dalším rozhovoru, zda byl hodný a poslouchal, tak mlčel. Když jsem znovu pokračovala, tak mi řekl: „Mami, nebuď trapná, já jsem tě poznal.“ A já jsem se už přestala dále snažit
Foto autorka rozhovoru