Ohlédnutí

Hledáme informace, které nám vyhovují

Letošní rok se rozhodně vymyká všemu, co jsme kdy zažili. Neviditelný koronavirus zničil náš obvyklý život, jen v České republice za sebou zanechal více než 9,5 tisíce lidí, které o život připravil (údaj platný v pondělí 14. prosince), mnoho dalších úmrtí určitě přijde. A nikdo neví, co bude dál. Naděje se upírají k očkování, ale s tím je vše teprve na začátku.

Je naší přirozeností, že když se trápíme, když jsme nešťastní, když se nám zbortily všechny plány a nemůžeme dělat to, co máme rádi, hledáme viníka. Potřebujeme viníka konkrétního, na kterého můžeme nadávat v naději, že se nám uleví. Jenže jak se zlobit na neviditelný koronavirus? Jak obrátit svoji frustraci proti něčemu takovému? Tak se zlobíme raději na vládu, na premiéra, na ministra zdravotnictví, na vládní experty, na přijímaná opatření.

Navíc jsme v tomto našem osobním nepohodlí a stresu zavaleni přívalem nejrůznějších informací. Je logické, že v nich hledáme ty, které odpovídají našemu názoru a tomu, co bychom si přáli. Tak sami sebe utvrdíme, že máme pravdu, že není třeba snášet nepříjemná omezení. A když jsme zvlášť v ráži, vezmeme prapor a vyrazíme na Václavák demonstrovat proti „omezování svobody“ a proti „koronavirové hysterii“. Bez roušky, dodržování rozestupů a dalších nařízení, protože jejich uposlechnutím bychom se o tu svou svobodu připravili.

Ano, naše vláda v souvislosti s pandemií podělala, co mohla, a ten zbytek sdělila lidem tak, že to vlastně podělala také. Chápu, že na jaře se nevědělo kudy kam a nutně z toho musely vzejít chyby. Ovšem letní totální rozvolnění, to byl čirý populismus a zdroj mohutného podzimního vzedmutí další viny epidemie. Vina za ni i vina za mnohá s tím související úmrtí padá na vládu a na premiéra.

Je divné, že v dnešní době by pořád nejúčinnější ochranou před nákazou měly být, stejně jako před sto lety, roušky, rozestupy a mytí rukou. Ale zatím je to tak. Tohle nezavinila vláda, příčinou je koronavirus. Když tato jediná opatření, která máme všichni k dispozici, nebudeme dodržovat, nepomstíme se tím Babišovi, ale tak maximálně sami sobě. Případně svému nejbližšímu okolí. A když bude hodně zle, odnesou to za naši nezodpovědnost zdravotníci, kteří se o nás budou starat.

Je to cosi jako válka, i s mrtvými

Nás totiž nepotkalo jen tak nějaké nepohodlí, nás potkalo cosi jako válka. Nestřílí se v ní sice, ale opravdu se v ní umírá. Kdosi vymyslel, že se neumírá „na covid“, ale s „s covidem“. Takové alibi pomáhající vyhnout se myšlence na stoupající úmrtnost. Zdůvodnění oblíbené teze, že COVID-19 je vlastně jen taková chřipka, chřipečka, no a na tu také sem tam lidé umírají. Zvláště ti staří a vážně nemocní, kteří by beztak za krátko umřeli. Jenže už jaře přicházely ze zahraniční informace o tom, že koronavirus připravil zemřelé v průměru o více než devět let života. Ano, i starý člověk se svými stabilizovanými chorobami mohl ještě v průměru téměř deset let kvalitně žít se svými blízkými. Protože když koronavirus zabije pětašedesátiletého muže, který ani nebyl obézní, ale měl vysoký krevní tlak a cukrovku, zabil člověka, který rozhodně nebyl ve vážném zdravotním stavu a vhodně léčený mohl v pohodě žít mnoho a mnoho dalších let. O úmrtí ještě mladších lidí, ba dokonce zdravotníků, kteří se nakazili při péči o druhé, se mi smutkem ani nechce psát.

Zvlášť odporně se v tomto duchu vyznamenal zubař a současný prezident Stomatologické komory Roman Šmucler, před časem velmi vyhledávaný televizními kamerami. Před nimi se širokým úsměvem dobře prosperujícího suveréna sděloval, proč odmítá nosit roušku podle vládního nařízení a že na koronavirus stejně umírají jen ti, co by stejně během několika dní zemřeli. Neskutečná nabubřelost a arogance.

Vykládá-li něco podobného populární zpěvačka, je to také nebezpečné, protože ovlivňuje mnoho lidí k nezodpovědnosti, což si evidentně neuvědomuje. Ale to ji neomlouvá.

Nezodpovědně vystupující lékaři

Jenže vyjadřuje-li se takto nezodpovědně lékař, je to ještě úplně jiný kalibr. Přiznávám, že některé z takto se chovajících lékařů jsem do té doby měla za úctyhodné. Ale poté, co veřejně zpochybňovali nebezpečnost koronaviru, nošení roušek či karanténní opatření, je viním ze zbytečných smrtí zbytečně nakažených lidí. Pod takový dopis se podepsali například Radkin Honzák, Jan Hnízdil, kardiochirurg Jan Pirk a nechyběl ani již zmiňovaný Roman Šmucler.

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima zase hovořil o tom, že se při informování o nebezpečí koronaviru jedná o zbytečné strašení lidí a šíření poplašných zpráv.

Onkolog a senátor Jan Žaloudík byl na jaře vášnivým bojovníkem proti nošení roušek a pohoršeně zdůrazňoval, že na rakovinu se u nás umírá každých 20 minut a média o tom průběžně neinformují, zatímco o úmrtích na koronavirus se informuje. No, nevím o nikom, kdo by svou rakovinou ohrožoval zdraví lidí v okolí či ošetřující zdravotníky.

Mediálně i mezi lidmi velmi oblíbená Soňa Peková ještě začátkem října tvrdila, že není čeho se bát, druhá vlna koronaviru nebude, protože vir zeslábl a do Vánoc sám zmizí.

Svými nezodpovědnými slovy tito lékaři ve veřejnosti vzbudili dojem, že zatímco jedni doktoři občany naléhavě žádají o nošení roušek a dodržování opatření, druzí doktoři říkají, že je to zbytečné. Přestože nyní už tito lékaři v médiích nejsou tak slyšet, já v nich vidím viníky zbytečných úmrtí. Protože to, co způsobili, pokračuje, lidé se jejich „odbornými názory“ dál zaštiťují, když se chovají nezodpovědně a riskují nákazu.

Schizofrenicky rozpolcená společnost

Společnost je vynervovaná a schizofrenicky rozpolcená. Některé zaměstnance koronavirus poslal pracovat domů na home office, nad čímž někteří jásají a jiní se z toho hroutí. Mnohé připravil o práci úplně. Další lidé pracují, ale kvůli nutnosti dodržovat přísná hygienická opatření ve velmi ztížených podmínkách. A jiní mají práce nad hlavu a ještě jsou při tom v nepřetržitém ohrožení svého zdraví. Vrcholem toho jsou sociální služby a zdravotnictví, kde přetížení zaměstnanci pracují v naprosto vyčerpávajících podmínkách.

Na jaře to bylo velmi náročné, ale neumíralo tolik nemocných a před všemi byl perspektiva blížícího se léta a zlepšení situace. Nyní je vše daleko horší. Více nemocných i umírajících, měsíce těžké práce za sebou, temné zimní měsíce před sebou. Smekám před všemi, kteří takto v nemocnicích a sociálních službách pracují. Nesmírně si jich za jejich práci, jejich statečnost a obětavost vážím. Navíc vůbec nechápu, že se nezblázní z toho, když potom v televizi vidí, jak lidé vyvádějí, protože nemohou provozovat své oblíbené posezení s kamarády u piva nebo jinou kratochvíli. A jak se hned po otevření do těch hospod vrhnou a tam na sebe vesele celý večer nad půllitrem zblízka pokřikují, několik hodin v nevětraném prostoru.

K tomu vláda, která neustále něco slibuje, pak to ruší, místo jednoho nesmyslu vytvoří jiný ještě větší. Přitom nedokáže lidi, kteří jsou omezeními existenčně ohroženi, uklidnit a zabezpečit tak, aby se nemuseli bát, že nebudou mít na nájem a obživu. Nedokázala za několik měsíců zajistit, aby se lidé kvůli obavám z finančního dopadu (60 % mzdy) nebáli jít na testy a aby se nebáli jít do karantény po rizikovém kontaktu s nakaženým. Nedostižně ovšem svými chaotickými kroky dokázala postupně naštvat všechny skupiny občanů a sebe připravit o poslední zbytky důvěry. Ovšem bez důvěry lze těžko kohokoliv přesvědčovat o potřebě dodržovat omezující opatření, natož pak o potřebě očkování proti koronaviru.

Tak nezbývá, než doufat, že přes to všechno se lidé budou chovat zodpovědně, že na vládu si zanadávají, ale potřebná opatření budou dodržovat. S Babišem si to mohou vyřídit při volbách. Teď jde o koronavirus, o zdraví a o život. Moc ráda bych na letošní rok vzpomínala jako na ten, který byl ošklivý, ale společně jsme to zvládli. A všichni jsme to přežili ve zdraví.

Podobné články

Aktuality 10. 9. 2022 / 18:29

Ohlédnutí za horkými prázdninovými týdny a dny

Ráda bych se ohlédla nejen za horkými letními dny, ale také připomněla, co jsme v tyto týdny a dny prožili na našem odborovém svazu.

Aktuality 9. 9. 2022 / 19:40

Kybernetická bezpečnost a zdravotníci

Taky si někdy připadáte u počítače jako lama? Přes intenzivní snahu se posouvat, mám tento pocit stále docela často.

Aktuality 16. 8. 2022 / 10:01

Malé letní rozjímání

Po delším čase na mě vyšlo napsání úvodníku do našeho odborového Bulletinu. A je to tady, najednou mám v hlavě prázdno a nevím, na jaké téma se zaměřit.

Načíst další
 
Napište nám