Podporujme své předsedy!

Tak nám vláda opět navyšuje platy o 10 %. To se přece dalo čekat. Za vlády sociální demokracie, v době hospodářského růstu, nedostatku zaměstnanců a z dalších důvodů. Ale je to skutečně tak samozřejmé? Určitě není. Je za tím tvrdé vyjednávání mezi odborovými svazy a vládou. I když je sociální dialog s levicovou vládou jednodušší, nedostaneme nic zadarmo. To mohou potvrdit odborové organizace v nestátních zařízeních, které ještě čeká prosazení navýšení mezd v kolektivních smlouvách. Avšak pokud rostou platy ve státních zařízeních, lépe se vyjednává i u soukromníků.

Škoda, že s úspěchy odborářů neroste současně jejich prestiž! Je smutné, že navyšování platů si mnozí zaměstnanci spojují s péčí zaměstnavatele, nikoliv s odbory. Dochází ke znevažování práce odborů, slyšíme, že jsou přežité, zbytečné, překážejí rozvoji firem a tím zlepšování životní úrovně.

Vedení našeho odborového svazu odvádí výbornou práci, daří se jim prosazovat naše požadavky na celostátní úrovni i u mnohých zaměstnavatelů. Přesto si myslím, že se budeme muset více zaměřit na členskou základnu, na činnost základních odborových organizací. Usilovat o změnu zákonů, jež by zlepšily postavení odborářů.

Musíme se zamyslet nad fungováním odborů v naší zemi. Jsme schopni účinně prosazovat naše zájmy, máme dostatečnou podporu zaměstnanců, přežijeme krizové situace? Je otázkou, jestli nám levicové vlády spíše neuškodily. Zpohodlněli jsme a mnohdy pasivně očekáváme od našich představitelů zlepšení pracovních podmínek. Takhle to ale nebude probíhat věčně. Nevíme, co bude po volbách. Mám obavu, že pokud by bylo nutné vyhlásit stávku, podpoří nás jen část zaměstnanců. Naši oponenti tuší, že naše možnosti jsou omezené, a tak z nás nemají dostatečný respekt. Bude třeba se navrátit k podstatě odborářské práce.

Zakladatelé odborového hnutí s nasazením vlastních životů bojovali za zlepšení pracovních podmínek. Mezi zaměstnanci byla solidarita, vzájemně si pomáhali ve složitých situacích. K prosazení oprávněných požadavků byla nutná jednota všech dělníků. Vybírali si mezi sebou ty nejschopnější předáky, za kterými stáli při prosazování společných zájmů. Můžeme jim být vděčni za příznivé pracovní podmínky v dnešní době.

V současné době jsou předsedové odborových organizací na seznamu ohrožených druhů. Staří odcházejí do důchodu, mladí se vzdávají funkcí, nebo jsou nuceni nepříznivými okolnostmi opustit zaměstnání. Nemá je kdo nahradit. Práce předsedy totiž není atraktivní. Dostáváte se do sporů se zaměstnavatelem, zavřete si dveře ke kariérnímu postupu. Jde o časově náročnou, finančně ani vděkem nedoceněnou práci. Narůstá administrativa, nároky na vzdělávání. Většina členů očekává, že za ně předseda s výborem vše zařídí. Proč se angažovat, zbytečně si pálit prsty. Není lepší jen vyčkávat a v případě sporu se zaměstnavatelem se vymezit vůči vedení odborů? Můžu tak získat nějakou výhodu od nadřízeného.

I ten nejzapálenější odborář dlouho nevydrží, pokud ho členové dostatečně nepodporují. Počáteční nadšení, se kterým hájil práva členů, postupně odchází s kritikou a znevažováním jeho práce. Nakonec to vzdá. I když hledá nástupce, nenalézá ho, neboť většinu lidí zajímají jen vlastní problémy a nechtějí se obětovat pro druhé. A odborové organizace se rozpadají.

Hledejme společně cestu, jak změnit tuto nepříznivou situaci. Jaké změny prosadit v zákonech, aby došlo ke zlepšení postavení a ochrany odborových funkcionářů i celých odborových organizací.

Ve volbách hlasujte pro politické strany, kterým skutečně záleží na sociálně spravedlivém státu.

Především však držme pospolu a podporujme své zvolené předsedy, neboť jen tak se nám bude dařit hájit naše zájmy. ¨

Jan Zatloukal – vizitka

V roce 1989 jsem nastoupil do Fakultní nemocnice v Olomouci, kde jsem pracoval nejprve jako sanitář a později, po absolvování zdravotnické školy, jako sestra u lůžka na neurologické klinice. Od roku 1993 pracuji na zdravotnické záchranné službě v Olomouci. Zde jsem se podílel na založení odborové organizace v roce 2003. Jsem předsedou naší organizace, místopředsedou krajské rady, členem výkonné rady a garantem sekce zdravotnických záchranných služeb při odborovém svazu. Pokud mi zůstává volný čas, tak se ho snažím trávit se svou početnou rodinou, mám rád přírodu, hudbu, film a mnoho dalších věcí, které nám zpříjemňují život na této zemi.

Podobné články

Aktuality 6. 6. 2022 / 14:43

Hrdinové mezi námi

Nedá mi, abych nereagovala na nešťastnou událost, která se odehrála v tomto týdnu v Domově Alzheimer v Roztokách u Prahy.

Aktuality 2. 6. 2022 / 20:06

Na pražské ZZS se nám osvědčila vytrvalost a orientace v legislativě

Na ZZS hlavního města Prahy pracuji 23 let. Nejdříve jako řidič tzv. převozové služby, po doplnění zdravotnického vzdělání na distančním studiu jako zdravotnický záchranář.

Aktuality 1. 6. 2022 / 20:37

Komplikovaný Olomoucký kraj

Možná vás titulek Komplikovaný Olomoucký kraj překvapil, ale s určitou dávkou smutku a rozhořčení musím konstatovat, že jsem se nespletl a opravdu je to tak.

Načíst další
 
Napište nám