Vláda tohoto státu svým politickým rozhodnutím již připravila zdravotnictví o miliardy. Pod zástěrkou úspor a řešení státního dluhu sebrala doposud žijícímu systému miliardy, které už teď chybějí. Na základě falešného pocitu, že když zdravotníci zvládli covid, vydrží teď všechno, se dopouští oslabení systému a upírá občanům dostupnost péče. To nejsou vymyšlená tvrzení, zkuste se objednat do odborné ambulance.
V případě neurologie se v Moravskoslezském kraji dozvíte, že první volno mají v říjnu! Na námitku pacientky, že má bolesti teď, je „empatická“ odpověď zdravotní sestry: „Nejsme u zubaře! Počkejte si!“ Máte-li dítě v Moravskoslezském kraji, určitě „zajásáte“ nad informací, že dochází k omezení dostupnosti pediatrické péče. Jako rodiče mě nezajímají hrátky politiků, chci, aby mé dítě mělo dostupnou péči!
Vlivem covidu jsou zanedbané preventivní programy mnoha oborů, praktiky počínaje přes onkologii až po příkladně gastroenterologii. Pacient už systémem nebloudí, on už se do něj nedostane!
Dalším dopadem je rozpad personální agendy. Nefungují programy pro stabilizaci personálu, chybí sestry, lékaři, odborní nelékaři, ale už také řidiči záchranek, o sanitářích a ošetřovatelkách nemluvě. Komu to vadí? Kdo to zaznamenal? Netýká se to nás všech?
Týká, a to bytostně, protože zdravotnictví jsou především týmy a ty budou jen tak silné, jak silný je nejslabší článek. Žádný vynikající operatér nezachrání pacienta, pokud tento nedostane odpovídající ošetřovatelskou péči. Všichni tři výše zmínění rychle skončí, pokud pracoviště není udrženo v náležité čistotě a hygienickém standardu.
Proč nemáme uklízečky, kuchaře, ošetřovatelky, sanitáře, sestry, lékaře? Přeci trh jasně říká, že je nutné zvýšit nabídku a pobídku, aby se zasytila potřeba. Vláda, která vyznává zejména hodnoty trhu, však popírá tuto logiku a vyvádí zdroje ze systému, odmítá adekvátně platit za státní pojištěnce, chová se jako vyžírka (zneužívá pracovníků ve zdravotnictví a spoléhá na jejich empatii s nemocnými).
A aby toho nebylo málo, pronikají na veřejnost opakovaně nápady s připojištěním s odůvodněním, že chybí peníze. Kdo objednává, ten platí, je tedy na námi volených zástupcích (vláda, poslanci), aby jasně definovali, co platí a komu. Solidarita mezi skupinami má své meze a nelze ze zaměstnanců dělat daňové soumary a ještě požadovat zvýšené hrazení nákladů zdravotnictví!
Zaměstnanci, zajímejte se o to, co nám připravují naši volení zástupci. Sjednoťme se a dejme najevo své priority. Jednání nepřináší dostatek pozitivních signálů, zástupci se tváří, že nerozumí našim požadavkům, tak změňme rétoriku a hovořme jazykem, kterému rozumí. Volby máme každý rok, ale také se může stát, že do voleb nebudeme mít trpělivost čekat a naše problémy budeme žádat řešit dříve!