Světýlka svítí

V neděli ráno 30. prosince 2005 končila moje poslední pracovní směna na záchrance. Od 1. ledna 2006 se přede mnou otevírala nová etapa života. Začínala jsem na Odborovém svazu zdravotnictví a sociální péče ČR jako místopředsedkyně.

Neuměla jsem si představit svoji budoucí práci, neuměla jsem si představit, že přeskočím ze sanitky od pacientů na jednání s politiky, s odborníky, ale i s odboráři. A i mezi odboráři to občas bývá složité.

Ovšem, když jste hozeni do vody, musíte plavat. A tak se to rozjelo. Jednání se zaměstnavateli, s radními, s hejtmany, poslanci, ministry, premiéry, se senátory. Hodiny strávené s někým, kdo mnohdy nechce slyšet a nebere v potaz žádné argumenty, ani ty odborné, ani ekonomické. Na druhou stranu byly to také hodiny strávené s někým, kdo má podobné názory, vyznává stejné hodnoty. A hodiny strávené s vámi.

Za uplynulých sedm let jsem si nesčetněkrát kladla otázku, co má větší význam. Nesčetněkrát jsem srovnávala pomoc lidem z pozice zdravotníka a pomoc lidem z pozice odborového bosse, jak nás s oblibou nazývají média. Opakovaně jsem bilancovala vloženou energii versus výsledky práce. Mnohokrát jsem měla pocit, že bude lepší, když si sednu zpátky do sanitky a nechám za sebou politické panoptikum. Pak ale vždy přišel někdo, kdo buď potřeboval pomoc, nebo pomohl mně.

Občas jsem si myslela, že světýlko na konci tunelu zhaslo, ale není to pravda. Světýlka svítí a člověk není zrozen k tomu, aby destruoval a bořil, člověk je zrozen k tomu, aby stavěl. A my spolu „stavíme“. Pokud máte pocit, že tomu, tak není, podívejte se, prosím, do našich dokumentů, Bulletinů nebo na web, připomeňte si, prosím, co jsme spolu dokázali.

Za uplynulých sedm let jsem potkala obrovské počty lidí, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu. Jde jen o to, abychom hledali to, co nás spojuje, abychom se více vzájemně poslouchali, abychom se k sobě chovali slušně, čestně. Nesmíme se nechat zahnat do pastí, že se nás věci kolem netýkají. Nesmíme se nechat přesvědčit „obecným“ míněním, že je normální, abychom byli jen individui a mysleli jen na sebe.

Člověk musí umět přijímat osobní zodpovědnost, ale musí si také uvědomit, že žije ve společnosti mezi lidmi. Musíme se společně postavit nespravedlnosti, lži, klamu a destrukci. Nesmíme ztrácet víru, že je možné, aby bylo lépe. Každý se má těšit i z maličkostí.

Drazí přátelé, milí kolegové, dovolte mně, abych vám poděkovala za spolupráci, za podporu, za pomoc. Jménem svým i jménem kolegů z vedení odborového svazu a jménem zaměstnanců svazu přeji vám, vašim rodinám, vašim blízkým a všem lidem dobré vůle hodně zdraví, štěstí, lásky a vzájemného porozumění v roce 2013.

Ať je rok 2013 lepší než ten letošní – zachovejme a budujme si naše hodnoty, prosazujme naše společné cíle, buďme k sobě slušní, tolerantní a přátelští.

Nezapomínejte, že náš odborový svaz je tu pro vás. Náš odborový svaz je partner a pomocník pro rok 2013.

Podobné články

Aktuality 14. 11. 2022 / 21:07

Bylo mně ctí a těším se na další čtyři roky spolupráce

V životě každého člověka jsou významné chvíle a milníky, které často rozhodují o jeho dalších krocích. Významné milníky má i náš svaz a mezi ty nejdůležitější patří sjezd.

Aktuality 12. 11. 2022 / 22:41

Zamyšlení nad transformací nemocnic v Jihomoravském kraji

V říjnu byla hlavním tématem pro odborové organizace nemocnic v Jihomoravském kraji jejich transformace.

Aktuality 7. 11. 2022 / 22:12

Rychlá a vynikající práce jihomoravských odborářů zabránila transformaci nemocnic

Jsou odbory akceschopné, nebo jsme ti, kteří ustrnuli v čase? V mnoha případech dostáváme různé nálepky.

Načíst další
 
Napište nám