Tady něco nesedí!

Věřte nebo ne, ale vždy při psaní úvodníku hledám nějaké aktuální téma, něco, co by dokázalo zaujmout a čím bychom se měli zabývat. Tentokrát je ale témat tolik, že se peru sám se sebou, o čem psát a co ponechat třeba na příště. Samozřejmě, nabízí se nejaktuálnější a nejpopulárnější téma těchto dnů a tím jsou zcela jistě kolegové odboráři – horníci z černého srdce republiky. Určitě stojí za zmínku a budeme se jim věnovat v další části úvodníku. Před tím si ale neodpustím zamyšlení na tím, co mi tak nějak není jasné.

Jak je uvedeno v mém profesním profilu na našich webových stránkách, jsem povoláním i vzděláním sociolog. Je to krásná věda, i když má své úskalí a ne každému jsou sociologické pravdy po vůli. Možná je mi sociologie právě proto tak blízká. V posledních letech se vedení všeho (rozuměj opravdu všeho, tedy od malého obchůdku na vsi až po celý stát) ujali čistokrevní ekonomové. Tady bych rád vysvětlil, proč jsem napsal pojem čistokrevní. Jak je všeobecně známo z našeho všemožného a v případě zvířátek mnohdy i nemožného snažení se nám, lidem, podařilo vyšlechtit mnoho různých plemen. Některá parádní a efektní na pohled, některá na vysoce specializované účely, třeba lavinové psy, nebo hafany vyhledávající drogy. A tady platí pro všechny neúprosně stejné pravidlo. Čím větší specializace, tím menší uplatnění v praktickém životě. Tak, jako třeba huculský kůň neumí jít ladným krokem v hale plné lidí pod reflektory a neumí ani parkurové skákání, tak je třeba anglický plnokrevník naprosto nepoužitelný pro práci v lese. Když chcete koně do vozu i pod sedlo, musíte volit křížence. A stejně tak je to i u lidí. Čistokrevný sociolog je určitě naprosto nepoužitelný pro řízení velké fabriky. To uznávám. Ale čistě ekonomický přístup je špatný úplně stejně, ne-li ještě horší.

Již delší čas slyšíme, že vše je jen ekonomickou záležitostí a čísla rozhodují o všem. A že trh všechno zařídí a všemocná ruka zreguluje veškeré dění. Konkrétně tohle tvrdí náš největší ze všech ekonomů a dlouholetý matador na poli politickém i ekonomickém pan Václav Klaus. Když se ale zamyslíme nad praktickým chodem naší společnosti, tak mi tady něco nesedí. Podívejme se třeba na rozpor v tom, co nám tatíček Klaus tlačil celá léta do hlavy. Rozpor mezi tím, že státní je neefektivní a soukromé je efektivní. Tady je ale schovaný jeden úžasný trik! Pod soukromým se nerozumí dlouho a pilně budovaný rodinný podnik, který začínal se svou činností v malé dílničce nebo v garáži za barákem a postupně se na trhu propracoval na velkou a prosperující firmu. Pod pojmem soukromý rozumějme podnik, který někomu (spřízněnému) padnul do klína v rámci privatizace.

Vše se musí zprivatizovat! Tedy dle ekonomů. A teď ta finta! Ředitel, který dlouho držel podnik v červených číslech a měl rok co rok větší a větší ztrátu, zprivatizuje podnik a najednou div se světe, hups a máme zisk. Jak je to možné? Jak je možné, že stát naprosto přesně ovládá vědomosti o tom, jak se má hospodařit (aspoň tak nám to všechny vlády tvrdí) a navzdory tomu jsou státní podniky v neuvěřitelných dluzích (snad jen s výjimkou ČEZ). Jak je možné, že státní podnik stát zprivatizuje a najednou to jde a podnik je v zisku? Jak je možné, že já, jako osoba státní neumím podnik řídit a přes privatizační noc se ze mne stane špičkový manažer? Tady něco nesedí!

Podívejme se třeba do služeb. Stejně jako třeba v sociálních službách, tak třeba v supermarketech a hypermarketech pracují lidé, kteří jsou mnohdy vystaveni neuvěřitelným podmínkám. V jednom řetězci zašli tak daleko, že nutili své pokladní nosit pleny, aby nemusely odcházet na toaletu a seděly na kase dlouhé hodiny. Na druhé straně stojíme my, zákazníci a chceme, aby se na nás tatáž pokladní (která je neuvěřitelně ponížená) radostně usmívala, poradila nám s nákupem a podala nám vyčerpávající informaci ke každému produktu v našem nákupním vozíku. A aby toho nebylo dost, dáme té pokladní ještě mizernou mzdu. Ekonomika prostě nepustí.

Ze sociologického hlediska je pokladní opravdu ta rozhodující osoba při nákupu a zákazník vystavený stresu z čekání před pokladnou dojde nejčastěji do konfliktu právě s pokladní. Co teď? Usmívej se babo? Tady je na místě jedna otázka směřovaná k ekonomům. Jak se má usmívat pokladní v obchodě, když nejsou naplněny ani její základní ekonomické potřeby? Nebo naplnění ekonomických potřeb je nutné jenom pro podnik? O potřebách sociálních ani nemluvím. Nespokojený zákazník odchází ke konkurenci, obrat klesá a řešení ekonoma? Sáhne pokladním na mizernou mzdu. Ty jsou frustrované a zákazník se stává otravným hmyzem. Co teď? Zisk nebo úsměv? Tady něco nesedí.

Třetí zamyšlení. Nezaměstnanost versus přetěžování zaměstnaných. Když se třeba jen díváte na zprávy, anebo pozorněji sledujete své okolí a nakonec i sebe sama, tak dojdete k jednoznačnému závěru. Společnost, včetně Vás osobně, je poměrně uštvaná, stále někam spěchá a plní velmi tvrdé termíny. Sto let trvalo, než se Evropa dostala na osmihodinovou pracovní dobu. A jen několik let trvalo, než se situace zvrátila. Nejlépe to snad ilustruje vtip o informatikovi, kterého vidí manažer v šest večer vycházet z budovy a říká mu: „Doufám, že máte jen polední přestávku! Anebo si berete půl dne dovolené?“ Co dodat? Jenže život není vtip a tato situace se už dávno netýká jen informatiků. Týká se snad úplně všech lidí, pracujících ve službách, tedy i v našich oborech ve zdravotnictví, sociální péči a lázeňství.

Nedávno jsem na hlavním nádraží volal záchranku k člověku, který při ranním stresu ztratil vědomí a ošklivě si při pádu zranil obličej. Nejenže mu nikdo z kolemjdoucích a spěchajících lidí nechtěl pomoci, ale i samotný pán nechtěl pomoc přijmout a stále mi říkal, že musí do práce, protože dnes mají audit! Takže obrázek společnosti vypadá tak, že je nepříjemně velká část nezaměstnaných lidí, kteří nemají do čeho píchnout, a naopak ti, kteří práci mají, padají na hubu. Tady něco nesedí!

No a co na závěr? Slíbení horníci. Ojojoj! Velmi citlivé téma. Kdyby nebylo před volbami, asi by takový humbuk nebyl. Jak z toho ven? Pomoct horníkům? Určitě, ale jak? Všichni horečně přemýšlejí a vymýšlejí zaručeně fungující rady. Budeme všechny horníky rekvalifikovat. Opravdu? Nechci samozřejmě ty chlapy nijak urazit, ale rekvalifikovat 1500 horníků na informatiky asi není možné. Dobře, uděláme z nich například 1500 soustružníků. Hurá! Opravdu hurá? Co budeme na Ostravsku dělat s 1500 soustružníky, když tu už je několik set, ne-li tisíc soustružníků bez práce? A tak je to průřezově se všemi dělnickými profesemi na severu Moravy. A tady se mi tlačí na papír opět poučka mistra nad mistry Václava Klause. Neviditelná ruka trhu vše vyřeší! Hm, hm…

Tak se ptám, kde je teď neviditelná ruka trhu? Je amputovaná? Když měl pan Bakala v minulých letech zisk v miliardách korun, nikdy nepřišel s tím, že mu třeba dvě, tři miliardy přebývají a že je tedy věnuje do státního rozpočtu. Teď, když je podzemí vyrabované, tak najednou slyšíme, jak by měl stát ze státního rozpočtu uvolnit šest miliard na záchranu dolu Paskov. Horníci jsou v podstatě nejvíc poškozenou skupinou od roku 1989.

Když jsem v roce 1982 z Ostravy odcházel, dokázali horníci na ražbě vydělat patnáct tisíc a takový štajgr měl ještě o pár tisíc víc. A dnes? Div se světe, horníci mají v podstatě stále stejné platy, jako měli před rokem 1989. Takže se vlastně reálně propadli o stovky procent. Teď navíc přijdou o práci úplně a jako třešničku výsměchu jim společnost RPG nabídla odkup bytů za tržní ceny. To je ta společnost, která obhospodařuje byty OKD a produkuje miliardy zisku. Tady fakt něco nesedí!

A pár otázek na úplný konec. Jak zpracovat téma „zlého“ pana Bakaly a „hodných, všechápajících“ politiků, kteří se předhánějí v tom, který ho lépe pohaní? Není vám divné, že se tento problém vyloupl v době, kdy už byl známý termín voleb? Do té doby to vedení dolů nevědělo? Že si zrovna před volbami vzpomněli, že pod tou zemí vlastně už nic moc není a že se jim to nevyplatí těžit… Potom se úplně stejně nabízí otázka, proč vedení dolů a pan Bakala nezveřejnili tento problém až po volbách? Je to taktika zbavit se břímě vyždímané šachty před volbami, nebo je to taktika neuvěřitelné přihrávky na předvolební hřiště? Řečeno sportovní terminologií, byl by to úžasný pas do šestnáctky na úplně volného útočníka. Tak co? Taky vám to nesedí?

Podobné články

Aktuality 14. 11. 2022 / 21:07

Bylo mně ctí a těším se na další čtyři roky spolupráce

V životě každého člověka jsou významné chvíle a milníky, které často rozhodují o jeho dalších krocích. Významné milníky má i náš svaz a mezi ty nejdůležitější patří sjezd.

Aktuality 12. 11. 2022 / 22:41

Zamyšlení nad transformací nemocnic v Jihomoravském kraji

V říjnu byla hlavním tématem pro odborové organizace nemocnic v Jihomoravském kraji jejich transformace.

Aktuality 7. 11. 2022 / 22:12

Rychlá a vynikající práce jihomoravských odborářů zabránila transformaci nemocnic

Jsou odbory akceschopné, nebo jsme ti, kteří ustrnuli v čase? V mnoha případech dostáváme různé nálepky.

Načíst další
 
Napište nám