Také ve Švýcarsku mají sociální služby málo peněz a personálu

Článek navazuje na předcházející texty o služebních cestách do Finska a Rakouska. Cesty se uskutečnily v rámci projektu k sociálnímu dialogu mezi zaměstnavateli a odbory v sociálních službách. Cesta do Švýcarska se uskutečnila ve dnech 7. – 10. června a byla rozšířena o přenos zkušeností z oblasti péče o osoby s demencí a jinými specifickými potřebami.

Za stranu zaměstnavatelů se cesty zúčastnili ředitelka příspěvkové organizace Domov pro seniory JUDr. Vlasta Hrabcová, ředitel sekce Unie zaměstnavatelských svazů ČR Mgr. Petr Hanuš, ředitel Unie zaměstnavatelských svazů ČR pro rozvojové aktivity Mgr. David Šourek, prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR a Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, ředitelka pražského gerontologického centra doc. prim. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., za Ministerstvo zdravotnictví MUDr. Anna Kubešová a za Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR se zúčastnila místopředsedkyně Ing. Ivana Břeňková.

CURAVIVA Schweiz v Bernu

První den studijní cesty se skupina sešla se zástupci zastřešující organizace poskytovatelů sociálních služeb CURAVIVA Schweiz v Bernu.

CURAVIVA hájí zájmy členských organizací na národní úrovni vůči státu, podporuje aktivity k udržení a zvýšení kvality života lidí, například za lepší finanční i legislativní podmínky. Současně rozvíjí aktivity ke zvýšení kompetencí zaměstnanců a jejich odměňování, vzdělávání.

CURAVIVA nabízí pojišťovací služby, vydavatelské služby, nástroje k optimalizaci nákladů jednotlivých domovů, centralizaci nákupů i nábor zaměstnanců.

CURAVIVA je spolkem, který má strategickou a výkonnou úroveň. Zaměřuje se především na komunikaci na všech úrovních. S ministerstvy, poslanci, senátory hledají společná odborná stanoviska, s veřejností realizují diskuse na aktuální témata, například k otázce bydlení.

S odbory vedou diskuse a jednání o otázce kvality a bezpečnosti práce.

Personální standardy, podmínky kvalifikace jsou řešeny na úrovni kantonů podle specifických podmínek, do toho CURAVIVA jako zastřešující organizace nezasahuje.

Z důvodu návaznosti a zjednodušení postupu při využití služeb, ale i kvůli ekonomickým úsporám, je v současné době tendence propojit pobytové a terénní služby a služby pro podporu domácností.

Odborně se CURAVIVA zaměřuje na péči o seniory, osoby se zdravotním postižením, na děti a mládež. Zapojuje se do projektů i s tím, že nejsou finančně zajištěny. Jeden z projektů má za cíl přizpůsobit bydlení pro osoby s demencí a zachování jejich důstojnosti, naučit se, jak jednat s osobami trpícími demencí a tomu přizpůsobit kampaň. Společnost postrádá a zřejmě bude postrádat odpověď na otázku, zda se mají lidé segregovat nebo integrovat. Jednoznačně a pro všechny klienty se nebude možné rozhodnout.

Cílem je rozšířit denní služby, architektonicky upravit budovy a spočítat náklady na péči o lidi s demencí.

Když ubývá myšlení a přibývá emocí

Po představení této zastřešující organizace se skupina zaměstnavatelů, Ministerstva zdravotnictví a odborů přemístila do Centra Bethlehemacker pro osoby s demencí v Bernu.

Centrem provázel vedoucí Edgar Studer, který v praxi ukázal výbornou prezentaci zařízení a opravdové zapálení pro věc. Centrum bylo přestavěno z budovy, která neodpovídala potřebám a modernímu pojetí péče o obyvatele s demencí. Celých sedm let trvala příprava přestavby, návštěvy podobných zařízení, čerpání informací, následoval projekt, koncepty, které si tvořilo vedení centra samostatně, až poté přizvali experty. Východiskem pro úpravu a přestavbu byla skutečnost, že u lidí trpících demencí ubývá myšlení – zvyšují se emoce. Tomu se přestavba podřídila.

Barvy, vůně, chutě

Prostředí, technika, barvy, vůně, chutě jsou základní potřebou pro lidi trpící demencí. Přestavba nebyla finančně více náročná než stavba nového zařízení. V zařízení, kde je vše podřízeno emocím, to vyvolává pocit klidu. Centrum má smyslové oázy, wellness část, ošetřovatelskou část, zahradu.

Mezi smyslové oázy patří také cesta vlakem. Část místnosti je vybavena čtyřmi místy podobě jako v kupé vlaku I. třídy, kde se za představou okna promítá cesta krajinou, se všemi zastávkami.

V jiné části se můžete usadit proti promítanému zážitku z přírody. Obyvatelé jsou odborně sledováni, co, jaké místo, jaký film je uklidňuje, popřípadě vyvolává emoce. Velmi dobře s rozmyslem je uspořádána zahrada, kde vždy něco kvete, a co má plody, lze konzumovat, nekonečná cesta, prostor pro společné grilování s rodinou, samozřejmě drobná zvěř. Zahrada je vytvořena do takových detailů, jako je velikost plotových ok, aby klienti nemohli plot přelézt.

S dětmi si klienti rozumějí

Do střediska jsou zváni žáci 7. a 8. tříd, aby s obyvateli komunikovali, seznamovali se s tím, že lidé demencí trpí, co to vyvolá, jak se chovají a jak mohou mladí pomoci. Tato komunikace je žákům honorována. Je zde hřiště pro děti ze školky a jsou tvořeny skupiny cca šesti čtyř a pětiletých dětí a šesti obyvatel, společně si malují a rozumějí si.

Centrum využívá kuchyň i prádelnu k dodávce služeb pro jiná zařízení v okolí.

Čekací doba umístění do centra není dlouhá, úhrady nejsou proti ostatním zařízením vyšší (přesná doba a částka nebyla sdělena). Personálně je centrum dobře zajištěno, na 72 lůžek je 64 zaměstnanců poskytujících péči, což zahrnuje zdravotní sestry a nezahrnuje poskytnutí hotelových služeb. Byli jsme upozorněni na nedostatek lékařů.

Byla jsem nadšena pracovním prostředím, klidem, pozitivní atmosférou i nadšením, s jakým byla prohlídka vedoucím komentována.

Na zdravotní pojištění dávají všichni stejně

Druhý den se konalo společné jednání se zástupci odborů. Tak jako ve Finsku a Rakousku jsem se přímo v zařízeních s odboráři nesetkala. Konzultace se uskutečnila v budově, kde sídlí Odborový svaz Švýcarska SGB-KVG, VPOD.

SGB-KVB, VPOD zastoupily odborářky, které se především zaměřily na zdravotní politiku a zdravotní pojištění.

Zdravotní pojištění je ve Švýcarsku povinné od roku 1996, pro všechny je zabezpečen přístup ke kvalitní zdravotní péči, zvýšila se solidarita mezi zdravými a nemocnými. Obyvatelé mají svobodnou volbu zdravotní pojišťovny, zdravotních pojišťoven je 60 a jsou soukromé. Odbory a levicové strany požadovaly pouze jednu, ale návrh neprošel. Změnu zdravotní pojišťovny je možné provést 1x do roka. Mezi pojišťovnami je pouze pseudokonkurenční boj. Základní výkony musí hradit všechny pojišťovny stejně.

Ve Švýcarsku jsou určité bonusy za dodržení postupu, nejdříve jde pacient ke svému obvodnímu lékaři, ten ho pošle k určitému specialistovi, což je pro pacienta zvýhodněné. Také jsou určitá lékařská centra, kam je pacient posílán. Pokud nemá pojištěnec omezení z důvodu benefitů, může si vybrat lékaře, nemocnici. Systém připomíná tzv. řízenou péči.

Všichni pojištěnci základní pojistné ve výši 400 CHF měsíčně (1 CHF je cca 26 Kč) bez ohledu na výši svého příjmu, bez ohledu na to, zda jsou zaměstnáni, či pobírají dávky v nezaměstnanosti. Odbory se proti tomu postavily, protože někdo hradí 6 % příjmu, někdo 10 – 14 % z příjmu, odbory ale s návrhem na změnu v referendu neuspěly.

Za děti platí pojistné rodiče ve výši cca 95 CHF měsíčně.

V nemocnici se platí

Při poskytnutí péče v nemocnici hradí stát/kanton 55 % nákladů, 45 % hradí zdravotní pojišťovna. Pojištěnec hradí 10 % a částku zasílá své zdravotní pojišťovně, a to maximálně do roční výše 700 CHF. Dále platí pojištěnec nemocnici za hotelové služby poplatek ve výši 15 CHF denně.

V roce 2011 bylo zavedeno DRG, platba za diagnózu. Se systémem nejsou nemocnice spokojeny, protože tyto prostředky jsou určeny na financování všech nákladů, což vede k tvrdému konkurenčnímu boji, pacientům se zkracuje pobyt v nemocnici, kvalita péče i bezpečnost se zhoršuje. Personál je pod tlakem, odchází nebo trpí syndromem vyhoření.

Potvrzuje se, jak je důležitá komunikace mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Odbory hledají a požadují řešení, například pro porodní asistentky se vymohl nárůst počtu zaměstnanců.

Financování sociálních služeb je pro klienty zajištěno z podobných zdrojů jako u nás, zajištění na stáří, důchodové pojištění, pokud je nedostačující, doplácí stát/kanton z veřejných zdrojů, také ze zdravotního pojištění. Švýcarské odbory požadují, aby se základní důchod zvýšil, což musí projít referendem a pro odbory bude náročné to prosadit.

Pracovně zneužívané imigrantky

V sociálních službách jsou využívány migrantky k 24 hodinové péči doma, po dobu jednoho měsíce. Jejich mzda je 1200 – 3000 CHF. Pokud odhlédneme od toho, že jsou porušena všechna bezpečnostní opatření a práva migrantek, měly by obdržet 13 000 CHF. Částky však obdrží nekalé agentury práce.

Dovolená je poskytována podle věku, zaměstnanci do 50 let mají dovolenou 5 týdnů, do 60 let plus 3 dny, nad 60 let plus další dva dny.

Minimální mzda je různá podle činnosti, například při poskytování domácí péče je 18,55 CHF za hodinu, po pěti letech praxe 20 CHF za hodinu a pokud je tříleté vzdělání, tak 22 CHF za hodinu.

Lékaři mohou odpracovat za týden maximálně 50 hodin.

Základní důchod je v současnosti cca 1100 CHF – 2400 CHF.

Do důchodu v 65 letech

Důchodový věk je pro ženy i muže 65 let.

Odbory připravují kampaně a budou požadovat placenou dovolenou jednou za tři roky v délce 3 měsíců, a to jako kompenzaci práce ve stresu, transparentní personální standardy (1 sestru na 10 pacientů podle oddělení), finance z veřejných zdrojů pro splnění limitů personálních standardů, pevný rozvrh směn pro zaměstnance se zkráceným úvazkem, finance z veřejných zdrojů na dlouhodobou péči.

Odborová organizovanost je 30%, členské příspěvky jsou podle výdělku 23 – 50CHF za měsíc.

Na závěr jednání byla ze strany zástupců českých zaměstnavatelů oceněna odborná úroveň představitelek odborů.

Ambulantní gerontopsychiatrické služby

Po jednání s odbory se skupina přesunula na prohlídku Memory Clinic IDMC Tagesklinik Psychiatrie Mobile Alterspsychiatrie v Bernu, která poskytuje ambulantní služby a gerontopsychiatrické služby. Klienti mají možnost využít mobilní služby, kdy odborníci navštěvují klienty doma, v jejich prostředí. O tom, kdo bude propuštěn z kliniky, rozhoduje lékař, pokud je obava z možného špatného vývoje klienta, je povinností lékaře informovat úřad.

Na závěr druhého jednání navštívila skupina Centrum pro osoby s demencí Schonberg v Bernu, kterým nás provedl ředitel Luca Lo Faso. Ředitel upozornil, že demencí bude ve Švýcarsku trpět v roce 2030 cca 190 tisíc osob, v roce 2060 cca 300 tisíc osob. Společnost se musí připravit na zachování důstojného života, výchovu rodin a jejich podporu při péči o postižené rodinné příslušníky.

Klidová zóna na střeše

Stále se diskutuje o otázce kompetencí personálu, nedostatku finančních prostředků, nedostatku ošetřovatelského a pečovatelského personálu.

Centrum Schonberg má ambulantní a pobytovou část, které spolupracují a výhledově by je chtěli spojit. Centrum poskytuje také flexibilní odlehčovací služby. Centrum má tři oddělení rozdělená barevně podle stupně demence, kterou obyvatelé trpí. Oddělení jsou striktně oddělena, což vedoucí Luca Lo Faso nevidí jako správné. Jako správné vidí rozvíjení stávajících struktur, ne budování nových.

Centrum má velmi dobře situovanou společnou klidovou zónu na střeše budovy, pro klienty z jednotlivých oddělení citlivě oddělenou.

Denní stacionář

Poslední den jednání byl navštíven denní stacionář Nadace Basler Wirrgarten v Basileji.

Velmi útulné středisko, které vede a udržuje paní Irene Leu. Paní Lee se podařilo najít sponzorku tohoto centra. Stacionář poskytuje poradenství rodinám, učí šetrné sebeobraně. Do stacionáře dochází denně 12 osob s poruchami chování, řeči, nutkavým útěkem. Pořádají se vzdělávací akce a společné akce s veřejností. Stacionář je otevřen od 10 do 18 hodin, cena pro klienty je 120 CHF denně.

Paní Irene Leu se řídí heslem: Všichni říkají nejde to, přišel jeden, nevěděl to a udělal to.

Na závěr cesty se skupina zastavila na společný pracovní oběd v Centrum Dandelion pro osoby s demencí v Basileji, který vede paní Regine Dubler. Prohlídka byla neplánovaná a velmi milá.

Všechny exkurze jsme zhodnotili jako velmi přínosné, na vysoké odborné a lidské úrovni.

Exkurze byly velmi cenné. Zařízení se obdobně jako u nás potýkají s nedostatkem financí, nedostatkem personálu, konkurují si ve kvalitě služeb.

Připomněla jsem si, jak je práce s lidmi náročná, jak je nutné mít zaměstnance citlivé, empatické a především v pohodě, protože oni by měli předávat klid a pohodu dále. Jde o poskytování péče a udržení důstojnosti. Klienti v centrech nepůsobili jako někdo, kdo je odložen, ale jako lidé, kteří mají své místo, a to místo musí odpovídat jejich potřebám.

Foto autorka

Podobné články

Aktuality 14. 11. 2018 / 14:14

Zkrátíme pracovní dobu?

Snad jste během posledních tří let zaznamenali občasnou informaci o projektu „Zkracování pracovní doby“.

Aktuality 7. 6. 2017 / 13:52

V Petřvaldě se konal kulatý stůl na téma zdravotnictví

Jako součást projektu ČMKOS na téma posilování sociálního dialogu se ve středu 10. května v Petřvaldě u Karviné konal kulatý stůl na téma zdravotnictví.

Aktuality 1. 3. 2016 / 13:32

Projekt o prevenci násilí skončil, snaha předcházet násilí pokračuje

Závěrečná konference projektu Prevence násilí od třetích stran v sociálních a zdravotnických zařízeních se konala 13. října 2014. Financovaly Norské fondy, zapojilo se 9 organizací, proškoleno 268 osob.

Načíst další
 
Napište nám