Úhel pohledu

Jsem unavená… Tak jako většina zaměstnanců ve zdravotnictví a v sociálních službách. Věřím, že unavení jsou skoro všichni v této zemi. Na jaře loňského roku jsme měli strach, ale vzhledem k nízkým počtům jsme se s nakaženými setkávali jen zřídka. Většina lidí se bála, a proto se chovali zodpovědně, pomáhali si, byli k sobě ohleduplní. K pandemii se vyjadřovali více či méně erudovaní odborníci. A názor, že k normálnímu životu včetně cestování za hranice se vrátíme asi až za dva roky, se i mně zdál dost odvážný. Dnes se ukazuje, že to nebylo přehnané.

Na jaře se predikce počtu nakažených i zemřelých nenaplnila. Zdálo se, že vážný průběh onemocnění i fatální následky se týkají převážně starých a nemocných lidí. Mladým se vyhne, nebo se jich jen lehce dotkne. Prostě jen nová a jiná chřipka. Přišlo léto. Oddechli jsme si, venku sundali roušky, léčili a ošetřovali všechny nemocné, navštívili rodiče i prarodiče, jeli na dovolenou i k moři. Pořádali jsme větší či menší soukromé akce. Scházeli jsme se s přáteli. Radovali jsme se z návratu k normálu. Předčasně.

Ke konci prázdnin začaly stoupat počty nakažených i hospitalizovaných. Roušky venku nechtěl nasadit skoro nikdo. Jak jinak, když se internetem začaly šířit různé zaručené informace – celosvětové spiknutí, umělá biologická zbraň, vymyšlený vir, obohacování vyvolených, ohrožování zdraví a spousta dalších a dalších, více či méně protichůdných „zaručených“ zpráv samozřejmě podložených názory odborníka světového věhlasu. Jak jinak? Každý si mohl vybrat. Dokonce ani mezi odborníky i neodborníky ve vedení státu nepanovala shoda. Jak se potom měli v tom zmatku orientovat laici?

Věřím, že většina lidí neztratila zdravý rozum. Jen neměli potřebu to všude říkat nebo psát. Bohužel někteří se chytili šance na zviditelnění. V horším případě nabyli dojmu, že oni jediní všechno vědí a všechno znají a je potřeba o tom přesvědčit i ty ostatní. Počty nakažených začaly stoupat, plnily se nemocnice. Nákaza se rozjela. Brzdový pedál bylo potřeba sešlápnout ne zlehka, ale razantně. Opět stejně jako na jaře se zavíralo a začala se omezovat péče v nemocnicích.

Počty nakažených i nemocných byly několikanásobně vyšší než na jaře. Většina už znala někoho ze svého okolí, kdo byl pozitivní nebo i nemocný. Ještě stále převažoval těžký průběh nemoci nebo fatální konec u seniorů nebo pacientů s rizikovými faktory (obezita, cukrovka, onkologické onemocnění, srdeční nebo plicní…).

A u některých lidí začínal převládat názor: ochraňme rizikovou skupinu obyvatel (asi si představovali, že je někam zavřeme) nic nezavírejme ani neomezujme, ať ten zbytek může žít stejně jako před příchodem pandemie. Jen si vůbec neumím představit, jak to uskutečnit, jakým způsobem všechny ohrožené chránit, některá riziková onemocnění se týkají všech věkových skupin včetně dětí. Šiřitelé tohoto názoru alespoň nepopírali přítomnost viru.

Což se nedá říci u další skupiny, která hlásá: vir neexistuje, je vymyšlený. Tudíž je zbytečné dodržovat jakákoliv nařízení a opatření. Jak si ale vysvětlit, že i u některých z nich byl test na přítomnost viru pozitivní. Možná spiknutí v laboratoři? A ještě trochu sci-fi: bylo potřeba najít způsob, jak nás všechny očipovat (štětičky do nosu a injekce vakcíny do ramene) a následně řídit. Nad některými teoriemi mně zůstává rozum stát. Čemu všemu dokáží lidé uvěřit. Doufám, že většina tyto názory nesdílí.

Vir existuje. A začíná ukazovat svoji sílu. Vážný průběh onemocnění, bohužel i s fatálním koncem, se objevuje již u mladých, zdravých, štíhlých. Prostě u lidí, které by do rizikové skupiny nikdo nezařadil. Nemocnice začínají být přeplněné. Z oddělení, jejichž péče je zásadním způsobem omezena, se stávají covidové jednotky. Základní obory – chirurgie, dětské, gynekologie, porodnice a interna – jsou potřeba i kvůli léčení jiných onemocnění, takže zůstávají. Z těch ostatních – ortopedie, traumatologie, rehabilitace, oční, kožní – se stávají covidová oddělení. ARO navyšují na maximální kapacitu, stejně tak i JIP. Denně se dovídáme o počtech pozitivních i nemocných, o obsazenosti nemocnic.

Jak paradoxně v dnešní době zní: Pozitivní zpráva je, že jsem negativní. A naopak. Lehké rozvolnění kolem Vánoc ještě zvedlo počty nakažených. Koncem roku se začíná očkovat, i když pomalu. Ze začátku zájem není velký. A opět jako u viru, spousta teorií a úhlů pohledu. „Zaručené“ informace o škodlivosti, zbytečnosti a vedlejších účincích (krátkodobých i těch dlouhodobých). Naštěstí někteří lidé (většinou po osobní zkušenosti s nemocí u svých blízkých) přehodnotí názor a nechají se očkovat.

To, že nevědomky roznášíte nákazu několik dní před prvními příznaky, mě děsí. Stejně i rychlost s jakou vir dokáže člověka oslabit. Zejména seniory. Během pár dní se z člověka, který se dokázal o sebe úplně postarat sám, stane dezorientovaný ležící pacient, který se sám nedokáže ani otočit v posteli, natož se napít nebo najíst. Nemusí mít ani dechové obtíže. Přesto potřebuje péči v nemocnici. Názor, že každý člověk, který nepotřebuje kyslíkovou terapii, může ležet doma a ne v nemocnici, je zcestný. Stejně jako názor, že když už pacient není infekční, může odejít domů. Svalová ochablost, dezorientace, zmatenost a jiné potíže často neodejdou s virem, ale přetrvávají. Dny, týdny i měsíce, než se intenzivní rehabilitací podaří, aby se lidé zase sami najedli, posadili, postavili a došli alespoň kousek bez pomoci.

A to je ta lepší varianta. V horším případě dojde ke komplikacím a úmrtí. Stejně tak ani intenzívní péče často nemůže skončit. Napadené orgány mnohdy potřebují spoustu času na uzdravení a rekonvalescenci. Asi se tomu těžko věří, dokud to člověk nezažije. Ale názor, že tito pacienti zůstávají v nemocnicích jen kvůli platbám od pojišťoven, přinejmenším zamrzí. Jen málokdo si dokáže představit, jak vzrostly náklady jen na osobní ochranné pracovní prostředky pro personál nemocnic, na léky i intenzivní terapii…

V zimě se pandemie rozjela naplno. Třetí, možná čtvrtá vlna? Sanitky přivážely nemocné. Nikdy před tím jsem neviděla před urgentním příjmem deset sanitek najednou. Některé nemocnice vyhlásily stav hromadného postižení osob. A omezily ostatní péči na nezbytně nutnou.

Zákazy, příkazy, nařízení. Věřím, že většina lidí tohle všechno, i když někdy se sebezapřením, dodržuje. Vždycky se najdou lidé, kteří mají pocit, že oni nemusí nic, a chovají se podle toho. Ale mě už máloco překvapí.

Nyní počty nakažených i hospitalizovaných klesají, počty naočkovaných i imunních po prodělaném covidu stoupají a obnovuje se běžná péče v nemocnicích. Život se pomalu vrací do normálu. Jak dlouho bude návrat trvat a zda bude trvalý, ukáže čas. Nechci další vlnu! Chci jaro i léto se vším, co k nim paří. A doufám, že na podzim se nenaplní slova jednoho mého kamaráda, že „z nejhoršího jsme vevnitř“.

Každý má nějaký svůj úhel pohledu a tohle je ten můj.

Monika Kudrová – vizitka

Jsem porodní asistentka s atestací instrumentářky. Po ukončení nástavbového studia jsem nastoupila v roce 1987 na porodnicko-gynekologické oddělení v Mladé Boleslavi jako porodní asistentka. Od roku 1994 pracuji na operačních sálech porodnicko-gynekologického oddělení. V roce 1997 jsem ukončila pomaturitní specializační studium v oboru instrumentování na operačním sále. Od nástupu do zaměstnání pracuji ve směnném provozu. Členkou odborů jsem od roku 1987. Ve výboru ZO pracuji od roku 2002. Od roku 2008 jako místopředsedkyně a od roku 2015 jako předsedkyně. Od roku 2010 pracuji v krajské radě Středočeského kraje a jedno volební období od roku 2010 jsem byla členkou dozorčí rady OS. Nyní jsem od roku 2014 členkou výkonné rady OS a členkou ekonomické komise. Pokud mi zbude čas, věnuji se vnoučatům, relaxuji při čtení detektivek.

Podobné články

Aktuality 19. 1. 2023 / 17:22

Snad dojde ke stabilizaci sociálního dialogu

Situace je těžká. Ceny energií jsou stále velice vysoké, stoupá cena potravin a bydlení a dá se očekávat, že během roku to lepší nebude.

Aktuality 18. 1. 2023 / 18:15

Přišel, mile překvapil a chce zase přijít

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek přijal pozvání na lednové jednání výkonné rady a dozorčí rady OS a vzal s sebou i svůj tým.

Aktuality 11. 1. 2023 / 13:26

Restart odborové organizace v Krajské nemocnici Liberec, a. s.

Na konci roku 2019 byl zvolen nový výbor ZO v Krajské nemocnici Liberec, a. s. Převzali jsme velmi nízkou členskou základnu a zjistili jsme, že většina zaměstnanců nemá informace o odborovém svazu.

Načíst další
 
Napište nám