Záchranáři a jejich práce? V horku, v dešti, za sněhových vánic, sedají do sanitek, aby vyjeli tam, kde je potřeba jejich pomoci. Odborná zdravotnická obec se na ně dlouho dívala přes prsty. Záchranka byla dříve vnímána jako poslední štace. A co na to záchranáři? Práce na záchrance je specifická, je to rutina i adrenalin. Poblitý agresivní opilec, těžké dopravní nehody, resuscitované dítě.
Záchranka je pro záchranáře srdeční záležitost. Málo lidí z ní odchází. Práce v terénu je těžká, náročná, můžete se spolehnout jen na kolegu a sami na sebe. Co za to? Dlouho před vznikem zákona o zdravotnické záchranné službě se zrodila myšlenka, že by záchranáři měli mít sociální výhody, které mají hasiči a policisté.
Zpočátku se vedly diskuze, proč jen záchranáři a ne ti ostatní. Argumenty byly pro i proti, nakonec jsme se uvnitř svazu dohodli: Se sociálními výhodami začneme na záchrance.
V roce 2007 byl do legislativního procesu předložen věcný záměr zákona o zdravotnické záchranné službě. Odborový svaz do připomínek mimo jiné napsal, že požaduje vytvoření sociálního programu pro zdravotnické pracovníky zdravotnických záchranných služeb.
V roce 2008 Ministerstvo zdravotnictví zpracovalo paragrafové znění zákona, a to opět bez sociálního programu.
Odbory tedy připravily celý návrh sociálního programu, který měl 5 paragrafů zahrnujících:
– prodloužení dovolené o jeden týden nad zákonem stanovenou výměru,
– ozdravné pobyty,
– jednorázové odškodnění při ztrátě způsobilosti vykonávat povolání,
– odchodné,
– výsluhu.
Návrh odborů na Ministerstvu zdravotnictví narazil. Tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek byl zásadně proti. Odbory ovšem nepolevily. Pomohlo jim, že s návrhem na sociální program souhlasili zaměstnavatelé.
Zde musím připomenout alespoň některé, i jejichž zásluhou sociální program je. Odborům pomohl ředitel ZZS hlavního města Prahy MUDr. Zdeněk Schwarz, MUDr. Jiří Mašek z královéhradecké záchranky, MUDr. Ivo Tukinsky z karlovarské záchranky, MUDr. Dana Hlaváčková ze středočeské záchranky, MUDr. Marek Slabý z jihočeské záchranky a mnozí další.
Odboráři zalobbovali. Za sociální program se postavil tehdejší vicepremiér Jiří Čunek, se sociálním programem postupně souhlasili poslanci napříč všemi politickými stranami. Ministr Julínek „kapituloval“. Do poslední verze zákona o zdravotnické záchranné službě z roku 2008 byly včleněny sociální výhody.
Následně přišel pád Topolánkovy vlády a konec jednání o zákonu o zdravotnické záchranné službě.
Po nástupu ministra Hegera při projednávání zákona o zdravotnické záchranné službě se situace opakovala. Ministr byl zásadně proti.
Rozjela se druhá vlna. Znovu se oslovovali poslanci, znovu se chodilo na výbory, znovu jsme přesvědčovali. A nakonec jsme uspěli s pomocí poslance MUDr. Jiřího Štětiny (VV).
Ve Sbírce zákonů č. 385/2012 vyšla změna zákoníku práce a zákona o zdravotnické záchranné službě, kterými se stanoví, že zdravotničtí pracovníci vykonávající činnosti při poskytování zdravotnické záchranné služby mají v zákonem definovaných případech nárok na dodatkovou dovolenou a odchodné.
Sociální program sice není v plné šíři a je částečně začleněn do zákoníku práce. Nicméně první vlaštovka je a lidem v terénu pomůže.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem kolegům ze sekce a záchranek, kteří se léta na prosazení programu podíleli. Na tomto příkladě je zřejmé, že se záměry mohou dařit. „Nemusí pršet, stačí, když kape.“ A se sociálním programem pojedeme dál.
Znění, které vyšlo ve Sbírce zákonů, viz níže jako příloha ke stažení.