Ve dnech 12. a 13. října 2011 se členové Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR ze ZO působících na záchranných službách vydali na již tradiční mezinárodní konferenci se svými kolegy ze Slovenska, Německa a Rakouska. Po loňském setkání v Hustopečích letos tuto konferenci s názvem Postoje k sociální a hospodářské politice v záchranných zdravotnických službách uspořádal Slovenský odborový svaz zdravotnictví a sociálních služeb v Hotelu Plus v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že byla konference věnována především sociálnímu dialogu, pomohla s jeho realizací opět Nadace Friedricha Eberta, která už pomohla v Čechách i na Slovensku zrealizovat nejednu akci týkající se právě sociálního dialogu.
Konferenci zahájil předseda slovenského svazu Mgr. Anton Szalay, přivítal všechny přítomné a vyzdvihl význam takovýchto setkání z hlediska předávání informací mezi zúčastněnými odborovými svazy. Poté svoje úvodní zdravice přednesli také předsedové ostatních odborových svazů, a to předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Bc. Dagmar Žitníková, zástupce VIDA z Rakouska Alfred Clair a Uwe Ammoneit, představitel ver.di z Německa.
V prvním bloku se příspěvky věnovaly dění od minulého setkání a tomu, co se v systému zdravotnických záchranných služeb změnilo. Ing. Daniela Pochybová, místopředsedkyně slovenského OS, ve své prezentaci uceleně představila systém ZZS na Slovensku, kde zákon o ZZS mají již několik let, bohužel jen ve velmi obecné rovině, která umožnila, mimo jiné, privatizaci většiny poskytovatelů přednemocniční neodkladné péče v SR. To vedlo k roztříštěnosti nejen z hlediska provozu, ale především v systému odměňování a dalších pracovněprávních záležitostí. Základní organizace slovenského OS mají tudíž při kolektivním vyjednávání, oproti svým českým kolegům, složitější pozici, zejména při projednávání platových podmínek.
Předsedkyně českého OS Dagmar Žitníková spolu s řídícím sekce ZZS Vítem Přibylíkem přednesli své příspěvky týkající se novinek v legislativě ZZS. Nejvýznamněji se chodu ZZS v ČR dotkne zákon o ZZS, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen – bohužel nejen bez připomínek odborového svazu, ale sněmovna nevzala v potaz ani pozměňovací návrhy Senátu. Tímto se mimo jiné o 5 minut prodloužil limit pro dojezd posádek ZZS na 20 minut, zmizelo ze zákona odchodné pro záchranáře, o dalších sociálních jistotách nemluvě. Nepodařilo se prosadit ani jednotný styl zbarvení ochranných oděvů a vozidel záchranné služby.
V Rakousku a Německu k žádným významným změnám za poslední rok nedošlo. Je to dáno především tím, že historicky je ZZS v těchto zemích dlouhodobě poskytována humanitárními organizacemi jako je Červený kříž, Samaritáni a další. Nemalou část posádek tvoří dobrovolníci s různým stupněm vzdělání. To možná přináší úsporu provozních nákladů, ale nemusí být vždy tím nejlepším pro postiženého. Bohužel některé hlasy Evropské unie nabádají k tomu, že poskytovatelem zdravotní péče by měl být ten nejlevnější. O kvalitě služeb se nikde nehovoří.
Po krátké přestávce na kávu, kterou strávili všichni přítomní diskuzí k předešlým tématům, pokračoval první den konference vystoupeními zástupců základních organizací jednotlivých OS.
Nosným tématem tohoto panelu byly zkušenosti odborářů ze základních organizací z kolektivního vyjednávání, výsledky kolektivního vyjednávání, úspěchy, neúspěchy.
Za slovenskou stranu popsali problematiku kolektivního vyjednávání záchranáři ze ZZS Košice. Situace je v tomto směru na Slovensku vzhledem k již zmíněnému množství různých poskytovatelů přednemocniční neodkladné péče (provozovateli tu jsou od městských či fakultních nemocnic až po největšího – firma Falco) velice rozdílná. Co se týče odměňování, ani tady neexistuje jednota a výše mzdy je na jednotlivých ZZS mnohdy propastně odlišná.
Za českou stranu popsal člen sekce ZZS Martin Vostal stav kolektivního vyjednávání na ZZS v ČR. Čerpal z údajů, které se podařilo získat z jednotlivých ZO. Oproti slovenským kolegům se u nás sice stále ZZS legislativně opírá jen o vyhlášky a nařízení, zato se s pomocí právníků odborového svazu podařilo vytvořit vzorovou kolektivní smlouvu, která v mnohém pomáhá jednotlivým ZO při vyjednávání se zaměstnavatelem. K lepší informovanosti přispívají i pravidelné schůzky výboru sekce ZZS se zástupci ZO, na kterých se často operativně řeší problémy z jednotlivých organizací. Také z hlediska odměňování je v ČR situace přehlednější. ZZS jsou zřizovány krajem jako příspěvkové organizace, tudíž i platy se víceméně řídí tarify. Byly tu ovšem také snahy o zavedení pásmového odměňování, které se, alespoň prozatím, podařilo zažehnat.
Záchranáři z Vídně nastínili problematiku kolektivního vyjednávání v Rakousku. Zde je situace v mnoha ohledech podobná té na Slovensku, funguje tu několik poskytovatelů ZZS, navíc do systému zasahují i dobrovolné organizace a část záchranářů v Rakousku pracuje na zcela dobrovolné bázi, bez nároků na mzdu či jiné výhody. To následně komplikuje kolektivní vyjednávání, protože odbory jednají mnohdy jen za část zaměstnanců a na ostatní se pak ujednání kolektivní smlouvy nevztahují.
Velmi podobně vypadá situace i v Německu. V obou zemích neexistuje zákoník práce v takové podobě, jak ho známe od nás. Z tohoto vyplývá, že jednání se zaměstnavateli nebývá ani v takto vyspělých zemích jednoduché. Nezbývá než doufat, že tendence našich politiků zrušit zákoník práce, nebo alespoň některá jeho ustanovení, nebudou naplněny. Diskuze k problematice kolektivního vyjednávání pokračovala i u večeře a u sklenky dobrého vína až do pozdních večerních hodin.
Druhý den ráno pokračovala konference vystoupením zástupce Ministerstva zdravotnictví SR, MUDr. Maria Miklošiho. Přítomným představil vizi transformace zdravotnictví na Slovensku. Stěžejními body, dotýkajícími se fungování ZZS v SR, je plánované rušení LSPP a zahájení provozu setkávacího systému, tzv. R-V. K prvnímu bodu měli možnost se v diskuzi podělit se svými zkušenostmi účastníci z ČR, kde k rušení LSPP již došlo a neblaze se promítlo do nárůstu počtu výjezdů ZZS, především k pacientům s diagnózami nenáležejícími primárnímu určení záchranné služby. Celý systém se pak zbytečně prodražuje a nákladovost se přenáší z velké části na nemocnice, kam jsou tito pacienti směrováni posádkami RZP, protože lékař k těmto případům, vzhledem k nízké prioritě, není vysílán. Všichni diskutující varovali zástupce MZ SR před rizikem vzniku podobných následků i ve Slovenské republice.
K problematice rušení LSPP se kolegové z Rakouska a Německa vyjádřit nemohli, protože nic obdobného u nich neexistuje a primární péče je zcela odlišně koncipována. Praktik se tu o svého klienta stará takřka nepřetržitě. Zato s otázkou R-V systému obě země zkušenosti mají. Zatímco v ČR je setkávací systém stále ještě v plenkách a ne vždy je účelně využíván, u našich „západních“ sousedů již několik let funguje. Nutno ovšem dodat, že v návaznosti na snižování počtu lékařských posádek museli upravit i systém vzdělávání a kompetencí záchranářů a rozmístění posádek ZZS.
Po delší, zato konstruktivní, diskuzi k výše uvedeným tématům ještě vystoupil Vít Přibylík s poutavou prezentací na téma vstupu soukromého sektoru do oblasti ZZS v ČR. Před závěrečnými řečmi zástupců jednotlivých zúčastněných odborových svazů a Mgr. Zuzany Strapaté z Nadace Friedricha Eberta v SR a ČR, ještě záchranáři diskutovali na různá témata, nesouvisející už sice se sociálním dialogem, ale neméně palčivá.
Ukázalo se, že problém násilí vůči posádkám ZZS není fenoménem jen postkomunistických zemí, ale s nárůstem agresivity se potýkají i členové posádek v Rakousku či Německu. V diskuzi se vynořilo i několik nezodpovězených otázek, které by bylo vhodné zařadit do některého z dalších setkání.
Závěrem se hodí už jen dodat, že takováto setkání mají velký význam, přispívají k lepší informovanosti odborářů a jsou důležitým mezníkem nejen pro vedení odborových svazů, ale především pro členy ZO, kteří se v problematice sociálních dialogů pohybují prakticky denně. V neposlední řadě patří velký dík Nadaci Friedricha Eberta, bez jejíhož přičinění by se takovéto mezinárodní setkání jen těžko uskutečnilo.
Příští rok na podzim se společné setkání odborářů ze záchranných služeb vrátí opět do Čech.