O problematice diskriminace zaměstnávání žen na pozice zdravotnický záchranář ve výjezdové skupině ZZS jednali ve čtvrtek 2. dubna v Kanceláři veřejného ochránce práv zástupci Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Jan Zatloukal a Vít Přibylík.
Diskuzi vedly Mgr. Zuzana Ondrůjová a Mgr. Marína Urbániková z Kanceláře veřejného ochránce práv. Kulatého stolu se dále účastnili zástupci zaměstnavatele, zástupci profesních komor, zástupci vzdělávání (NCO NZO Brno, Univerzita Palackého Olomouc, VOŠ Zlín), zástupkyně hygienické stanice a oblastního inspektorátu práce, takže zastoupeno bylo široké spektrum názorů.
Kancelář veřejného ochránce práv obdržela podnět týkající se diskriminačního přístupu některých zaměstnavatelů v ZZS k ženám, absolventkám oboru zdravotnický záchranář. Svůj názor opírali jak o normu Evropského společenství 2006/55, tak o náš zákon č. 262/2006 (zákoník práce) a také zákon č. 198/2009 (tzv. antidiskriminační zákon). Odmítající zaměstnavatelé své odmítnutí opírají také o zákon č. 262/2006, zejména o ustanovení týkající se vytváření bezpečných pracovních podmínek podpořené zákonem č. 309/2006 doplněné o Nařízení vlády č. 361/2007, jež je prováděcím předpisem výše zmíněného zákona. Toto nařízení vlády stanovuje rozdílné limity břemene pro muže (až 50 kg) a ženy (až 20 kg). Jelikož je možno z platné legislativy dovodit, že pacient je z pohledu BOZP břemeno, nastává ve výjezdových skupinách situace, kdy zaměstnavatel poruší antidiskriminační zákon, nebo zákony a nařízení vlády týkající se BOZP a ochrany zdraví.
Diskuze se vedla o pojmech pacient, břemeno, diskriminace, veřejný zájem, ochrana zdraví. Bylo konstatováno, že limit rozdílných hmotností břemene pro muže a pro ženy vychází z průměrného vzorku populace. Na druhou stranu je zde právo na rovný přístup k zaměstnání a je nutno nalézt řešení neodporující jak evropskému právu, tak zájmům jedince, ale i společnosti.
Dalším možným dopadem je vliv i na jiné skupiny zaměstnanců a zaměstnankyň nepracující v ZZS. Šetřením Kanceláře veřejného ochránce práv mezi poskytovateli zdravotních služeb v nemocnicích a ZZS bylo zjištěno, že v nemocnicích lze limity hmotností břemene úspěšně řešit organizací práce i vybavením pracoviště pomůckami, což v ZZS vždy nelze. Také bylo zjištěno, že limity hmotnosti břemene jsou stále častěji překračovány i v případě mužů, neb populace je hmotnější.
Společnou diskuzí nakonec vznikl názor, že je nepřípustné měnit limity hmotnosti břemene pro všechny ženy. Jednou z cest je přeřazení pracovníků výjezdových skupin ZZS do III. kategorie rizika s ohledem na nemožnost vždy eliminovat nepříznivé vlivy při zásahu, což ale také přináší zvýšený dohled pracovního lékařství. Toto zvýšené riziko a nepředvídatelná zátěž vedoucí k zvýšenému opotřebení organismu zaměstnance by mělo být náležitě kompenzováno, protože uplatnění zdravotně indisponovaného zaměstnance, navíc ve vyšším věku, na trhu práce je velmi problematické. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci ZZS jsou členy základního článku Integrovaného záchranného systému (IZS) a jako jediní nemají nastaven sociální program (Policie i Hasičský záchranný sbor jej mají), je zde prostor pro vznik kompenzací, které by snižovaly drtivý dopad na zaměstnance, a to nejen v případě ukončení pracovního poměru pro zdravotní nezpůsobilost.