Březen 2020 se v dějinách zdravotnické záchranné služby, ale i v historii světa zapíše navždy právě prožívanou pandemií koronaviru COVID-19. Máme jedinečnou možnost vytvořit si zkušenost z doposud nepoznaného. Několik generací obyvatel Evropy nepoznalo pandemii tohoto rozsahu. Naposledy před cca sto lety tzv. španělskou chřipku, která vypukla v závěru první světové války, zasáhla takřka všechny státy a lidstvo čelilo zákeřné nemoci. Od té doby byli všichni ukolébáni „jistotou“, že zde nic takového nehrozí, neboť SARS, MERS i ebola se nás přímo netýkaly a AIDS/HIV se týká jen „neodpovědných“.
Vystřízlivění z jistoty přišlo náhle. Čína byla daleko, ovšem Itálie je již za humny a při otevřené Evropě bylo nasnadě, že máme problém. Ten je násoben zejména minimálními poznatky o nové hrozbě, což na zdravotnické pracovníky v první linii klade značné nároky, zejména z hlediska ochrany před kontaminací.
Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje disponuje mimo jiné i týmem pro zvládání vysoce nakažlivých nemocí (VNN). Přes často chaotickou nečinnost Ministerstva zdravotnictví došlo na moravskoslezské záchrance k iniciaci nacvičovaných scénářů. Všichni zaměstnanci aktuálně prošli opakovacím nácvikem používání osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP), což vedlo k upevňování správných návyků a dodržování zvýšené opatrnosti.
Zdravotnické operační středisko bylo posíleno o trvale přítomné epidemiology, kteří aktivně vyhodnocují přijímané hovory a určují stupeň rizika přenosu infekce na základě vytěžení volajícího. Již zde je rozlišeno nasazení odpovídajících sil a prostředků, tedy, zda pojede tým VNN, nebo bude nasazena místně příslušná posádka (v případě nebezpečí z prodlení).
Jsou vydány pokyny k třídění pacientů dle infekčního rizika na základě jednoznačných kritérií. Pacienti a jejich rodinní příslušníci jsou opakovaně dotazováni na možné příznaky infekce i rizikové chování či cestovatelskou anamnézu, které nakonec musí stvrdit svým podpisem do zdravotnické dokumentace. Toto opatření se ukázalo jako nezbytně nutné, neboť některé posádky se ocitly v karanténě právě z důvodů zatajení těchto skutečností pacientem (nebo okolím). Všichni jsme se učili za pochodu a museli pružně reagovat na rychle se měnící podmínky.
Moravskoslezská záchranka měla svým způsobem štěstí v neštěstí, neboť v nedávném období se potýkala s epidemií spalniček. Díky tomu byly v první fázi epidemie dostupné OOPP ze zásob a podařilo se úspěšně překlenout výpadek zásobování OOPP způsobený neodbornými zásahy Ministerstva zdravotnictví, jeho nečinností hraničící s neschopností!
Management ZZS usilovně sháněl OOPP, kde bylo možno, a až obnovení zásobování OOPP prostřednictvím Ministerstva vnitra vedlo ke zklidnění situace v dostupnosti OOPP. Současná situace klade na posádky zvýšené nároky nejen v oblasti hygienicko-epidemiologické. Jsou zvýšené nároky na komunikaci jak se zdravotnickými zařízeními, tak i s pacienty. Zdá se však, že přijatá opatření společně se zvýšeným úsilím všech zainteresovaných umožní náročnou situaci zvládnout.
Je smutné, že popisovaná situace nebyla na všech ZZS v ČR. Zejména nedostatek OOPP, ale hlavně bagatelizace skutečných problémů s účinnou ochrannou (nejen) zaměstnanců ZZS, je důvodem k zamyšlení jak dál.
Nikdo epidemii takového rozsahu nečekal, nikdo nebyl dostatečně připraven, ale právě tato zkušenost ukazuje, že nelze podceňovat krizovou připravenost a podmiňovat ji ekonomickými hledisky! Nakonec finanční účet za podcenění ochrany zaměstnanců bude mnohonásobně vyšší než prevence. Toto tvrzení jsem schopen obhájit i s vědomím, že po bitvě je každý generál.