Na sklonku volebního období minulá vláda rozhodla o tom, že lze nově zařadit vybrané nelékařské profese až do 13. platové třídy. Jedná se o nelékaře, kteří provádějí některé výkony, které dříve patřily jen k lékařským kompetencím. Jedná se o první krok k požehnání běžné praxe jak v nemocnicích, tak v přednemocniční péči. Sestry, porodní asistentky a záchranáři běžně provádějí tyto náročné úkony za lékaře a všichni nad tím tiše přivírají oči a tváří se, že se nic neděje. Až do doby, kdy nastane možnost nejen neustále přidávat práci a případně i kompetence, ale také peníze.
To se situace náhle změní a začnou se hledat důvody, proč vybraní zaměstnanci nemusí dostat za práci, kterou doposud vykonávali nad rámec svých kompetencí, zaplaceno. Zaměstnavatelé začnou hledat spoustu důvodů a kliček, jak z legislativy vyklouznout a nezvednout platovou třídu nikomu, maximálně jen úzké skupině zaměstnanců. Hledá se doslova 1000 a 1 důvod co všechno ten který zaměstnanec nesplňuje, jaké vzdělání mu nebude uznáno, jakou práci vlastně ani nevykonává a tak by se dalo pokračovat donekonečna.
A co na to Ministerstvo zdravotnictví? Vydává nové a nové dokumenty k výkladu zařazení nelékařských zdravotnických pracovníků až do 13. platové třídy, které nedrží linii dohody s odbory a dávají pravomoc zaměstnavatelům určit, koho přeřadí.
Rozumím tomu, že úhradová vyhláška navýšena nebyla, že nikdo nechce zvýšené náklady nést na svých bedrech, ale přenášet odpovědnost opět na zaměstnance není správnou cestou. V praxi se stává přesný opak toho, co ministerstvo zamýšlelo. Ministr Adam Vojtěch opakovaně hovoří o posílení úlohy nelékařů v celém procesu ošetřovatelské a léčebné péče o pacienta, na straně druhé však jsou uváděni zaměstnanci do ještě většího právního vakua chybějící legislativou a k tomu ještě nemají ani vidinu lepšího ocenění své práce nad rámec běžných činností.
Na pomyslném vrcholku tohoto pokrytectví stojí omezování kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků.
První takové vlaštovky se objevují na záchranných službách. Záchranáři bez specializované způsobilosti, kterých je většina, dostávají nové náplně práce, ve kterých je jim, bez předchozí konzultace s lékařem, zakazováno provádět některé život zachraňující výkony, jako je například zajištění dýchacích cest laryngeální maskou, podání adrenalinu při resuscitaci a další. Ne, není to apríl, ačkoliv máme duben, je to myšleno naprosto vážně. To, v čem byli celá léta školeni a cvičeni, najednou samostatně provádět nesmějí.
V praxi zřejmě místo zahájení kvalitní resuscitace bude třeba nejprve telefonovat s lékařem, který povolí vše, co bylo doposud samozřejmostí. A to vše jen kvůli tomu, aby náhodou někdo nevznesl nárok na vyšší platovou třídu.
Lékařů na ZZS ubývá a v souvislosti s omezováním kompetencí záchranářů se ptám: Ještě pořád zachováváme dostupnost a kvalitu zdravotní péče? Opravdu se chceme vydat touto cestou? Nebo mají nezdravotníci jít cestou švejkovského dodržování svých kompetencí? Právník by se zeptal Cui bono? Ku prospěchu pacientů to určitě není. A to není dobrá zpráva pro nikoho.
Martin VOSTAL, člen výkonné rady OS za Pardubický kraj
Martin Vostal – vizitka
Pracuji jako zdravotnický záchranář ZZS Pardubického kraje na Výjezdovém stanovišti Moravská Třebová. Naši ZO jsem spoluzakládal poté, co jsme od nemocnice přešli pod Okresní středisko ZZS Svitavy. Od roku 2007 jsem členem výboru sekce ZZS, od jara 2014 jsem byl řídícím této sekce a od března 2023 jsem garantem této sekce za výkonnou radu. Členem krajské rady Pardubického kraje jsem od roku 2010. Od roku 2014 jsem členem výkonné rady odborového svazu. Naše ZO čítá v tuto chvíli 80 členů (ZZS Pardubického kraje má asi 320 zaměstnanců a dvě odborové organizace). Mé záliby jsou modelářství (hlavně železniční), nejlépe se odreaguji při výletech na motorce.
