Sledujete náš odborový Facebook? Tak to vás nemohla minout naše intenzivní kampaň proti transformaci nemocnic v Jihomoravském kraji. Odborářská práce dnes už zdaleka není jen vyjednávání za zavřenými dveřmi. Součástí se stávají také souboje v digitálním prostoru, kde rozhodují lajky, sdílení a dosah. Přesně takový jsme svedli s hejtmanem Jihomoravského kraje Janem Grolichem (KDU-ČSL), který postavil svou politickou kariéru právě na komunikaci prostřednictvím sociálních sítí. O to úsměvnější je, že ho naše kampaň mimo jiné přiměla k tomu, aby u některých příspěvků vypnul komentáře…
My jsme se jeho ani jeho fanoušků nezalekli. Mezi našimi odboráři a odborářkami sice přirozeně nejsou stand-up komici ani lidé zvyklí vystupovat před kamerou, přesto jihomoravské zdravotní sestry a pan doktor našli společně odvahu a řekli jasně a nahlas: „Hejtmane, tak takhle ne!“ A právě naše autenticita a odvaha byly možná tou největší silou celé kampaně. Nehrajeme totiž žádné líbivé představení, abychom získali podporu. Mluvíme ze zkušenosti více než 27 000 zaměstnanců a zaměstnankyň ve zdravotnictví a sociálních službách. Ze zkušenosti těch, kteří se celý život starají o druhé, často i na úkor vlastního zdraví.
A mělo to úspěch. Nejen co se týče reakce veřejnosti a řady dalších odborových svazů, které nás na základě kampaně podpořily. Jednotlivé citace z videí a příspěvků zazněly přímo na jednání zastupitelstva z úst opozičních politiků. Jinými slovy – podařilo se nám dostat naše argumenty a náš pohled na věc přímo do politické debaty. A to je vlastně ten vůbec největší úspěch, protože práce odborů stojí a padá nejen na usilovné práci odborářů a odborářek, ale také – bohužel – na politické vůli.
Sociální sítě tak mohou být někdy hlučné, nepřehledné a plné zbytečných sporů. Přesto se ukazuje, že jsou zároveň prostorem, kde lze upozornit na problémy zaměstnanců a zaměstnankyň, vysvětlovat složitá témata a získávat podporu veřejnosti. Averze vůči nim je proto pochopitelná, ale bylo by chybou tento prostor úplně opustit. Naopak – je potřeba hledat způsoby, jak nové komunikační prostředky využít pro naši práci. A myslím, že se nám to opravdu začalo dařit.
Za rok aktivní komunikace se nám podařilo zdvojnásobit počet sledujících a během zmiňované kampaně jsme tak překročili hranici 30 000 lidí, kteří sledují naši stránku. Jen v letošním roce jsme získali přes pět milionů zobrazení a oslovili jsme tak více než milion lidí v naší zemi.
I přes působivá čísla je ale potřeba stále myslet na to nejdůležitější: odbory nejsou internetová stránka ani profil na sociální síti. Odbory jsou lidé. Realita na pracovišti, každodenní řešení problémů, solidarita mezi kolegy a kolegyněmi a vztahy, které při naší práci vznikají – to jsou věci, které žádný algoritmus nikdy nenahradí.
Sociální sítě nám mohou pomoci šířit informace, vysvětlovat naši práci a ukazovat veřejnosti, proč mají odbory smysl. Skutečná síla ale stále leží v lidech, kteří jsou ochotni se ozvat, zastat se kolegů a aktivně se zapojit. Odvaha postavit se nejen za sebe, ale i za druhé je něco, co bylo součástí odborářského hnutí v každé době.
Pokud nám před několika měsíci v dotazníkovém šetření mezi nečleny odborů vyšlo, že nejčastějším důvodem, proč nejsou v odborech, je to, že o jejich existenci jednoduše nevědí, pak je to pro nás jasný signál. Mluvit o práci odborů má smysl. Ať už na pracovišti, mezi kolegy, nebo právě na sociálních sítích.
Protože každé sdílení, každá zmínka mezi kolegy a každý nový člen nebo členka pomáhá tomu, aby hlas zaměstnanců byl slyšet o něco silněji. A pokud někde nakonec i přes velkou snahu neuspějeme, je třeba tento neúspěch využít v nábor nových členů. Nic totiž není nedosažitelné, pokud nás bude dostatek. Síla odborů závisí přímo na tom, kolik nás je. Nezapomínejme také na to, že většiny lidí ve zdravotnictví a sociálních službách se dnes už nikdo jiný nezastane. A to je velký závazek.
