Pan Jiří pracuje jako lékař Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje a je zároveň předsedou odborové organizace.
- Jiří, jak dlouho jste již členem odborů?
V odborech jsem od roku 1983 a po revoluci jsem byl zvolen, v roce 1992, předsedou odborové organizace v Kutné Hoře. Později jsme plynule přešli do odborové organizace Středočeské záchranky, kterou jsme založili v roce 2003 na Kladně, a dnes máme v organizaci na 360 záchranářů a záchranářek. Z toho mám radost.
- Rozhovor je po hlavičkou “Odbory pomáhají”, jak pomohly odbory vám?
Kromě toho, že nám dlouhodobě ohromě pomáhá celý tým odborníků odborového svazu, v čele s předsedkyní Dášou Žitníkovou, se skvělým specialistou a právníkem Dominikem Brůhou a se všemi dalšími právníky a experty v oblasti pracovního práva, tak nám také extrémně odbory pomohly během pandemie covidu. Když pandemie vypukla v roce 2020, zasáhla úplně všechny a nebýt odborového svazu, tak bychom to na záchrance měli mnohem těžší.
- To byla složitá doba, jak taková pomoc tehdy vypadala?
Díky odborům, jak po stránce právní, tak i materiální, jsme se snáz domohli všemožných pomůcek, včetně oněch známých respirátorů a roušek. Zásadní byla také problematika nemoci z povolání, nebo i jiné zdravotní problémy vyplývající z nasazení během covidu, s tím vším nám odborový svaz pomohl. A to i při velmi těžkých situacích, jako bylo úmrtí přímo u našeho kolegy. Ale ta pomoc samozřejmě pokračuje i mimo covid, například když řešíme problematiku úrazu na pracovišti a související napadání posádek záchranky při výjezdu ze strany volajících. To je pro nás teď velmi aktuální a velké téma.
- Odbory jsou tedy dobrým partnerem do těžkých časů, najde se ale i něco čistě pozitivního?
Určitě ano! Naše organizace má s odborovým svazem opravdu skvělý vztah, pomáhají nám při vyjednávání kolektivní smlouvy a všemožných benefitů a myslím si, že Středočeská záchranka má snad nejlepší kolektivní smlouvu ze všech záchranek.
- Co byste vzkázal lidem, kteří se dívají na odbory negativně, nebo naopak uvažují o vstupu?
Já bych spíš dal vzkaz odborářům a hlavně funkcionářům, aby se drželi linie moderních odborů a nebáli se udělat červenou čáru za ideou ROH a nebáli se jít do moderních vztahů, parametrů, postupů a komunikace. Úplně jsme se jako odboráři nezbavili toho pelu ROH a je to škoda.
No a těm, kteří v odborech nejsou, tak bych vzkázal, aby nepodléhali falešným předpojatostem vůči odborům. Spousta politiků, kterým se to hodí, tak neustále očerňuje a možná dehonestuje odborové hnutí jako někoho, kdo navazuje na něco z minulosti a kdo chce svým členům pomoci hlavně k lenošení. Moderní odbory jsou ale schopné nést spoluodpovědnost za chod organizace, chápou, že když bude zaměstnavatel dobře fungovat, tak se i oni budou mít dobře a umí přesvědčit zaměstnavatele, že pokud bude mít spokojené zaměstnance a dobré odboráře, bude to pro něj výhodné.
Zkuste se na odboráře podívat moderníma očima a ti, kteří se na odbory díváte kriticky, nemáte nic jednoduššího, než že můžete do odborů zkusit vstoupit sami. Je to volná organizace a dá se v ní mnohé změnit vlastní prací a vlastním pohledem.
- Chtěl byste ještě něco doplnit?
Musím ještě říct jeden příklad. Někteří politici, někteří podnikatelé, někteří zaměstnavatelé a další rádi pohrdají odbory a zesměšňují je. Ale přitom i oni sami se sdružují. Sdružují se malé a střední nemocnice, politici se sdružují v politických stranách, podnikatelé v hospodářské komoře, tak proč by se nemohli sdružovat zaměstnanci? Je to naprosto logická a přirozená potřeba člověka, spolupracovat a sdružovat se. Lidé, kteří sami zakládají různé svazy – například pro ochranu hospodských, myslivců, různých podnikatelů a dalších – se někdy odborům vysmívají. Přitom princip je stejný: potřeba spolupracovat a sdružovat se za společný zájem. Sdružování je přirozené a logické. Členství v odborech dává smysl!
