Dovolím si použít část titulku a volně navázat na článek JUDr. Brůhy zveřejněný v prosincovém čísle Bulletinu (viz také zde na webu v rubrice Právo – Právní poradna), i když v duchu zcela opačném. Ve dnech 22. a 23. listopadu 2012 jsem se zúčastnila mezinárodní konference na téma Pracovní doba a pracovní podmínky ve zdravotnictví a sociálních službách. Konference byla součástí projektu Bi Di (bipartitní dialog) pod záštitou Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.
Pracovní doba a problémy s pracovní dobou a odměňování jsou, myslím, největšími problémy těchto odvětví. K uvedené problematice bylo napsáno mnoho, ať to byly články a výklady od právníků, výklady pracovníků ministerstev. Články a odpovědi na tento problém opakovaně otiskují Sondy, Bulletin, Florence apod.
Když jsem mezi přípravami na vánoční svátky dostala již zmiňovaný Bulletin, musela jsem ho schovat (a nerozčilovat se) a vrátila jsem se k němu až na počátku ledna.
Ale stejně jsem si pořád říkala. No to má pan doktor co dělat, na OS drnčí telefony a zaměstnanci nesouhlasí. Že se tak nestalo? Pak snad jen proto, že jsme zase připravovali Vánoce, ty svátky klidu a „práci jsme si domů nevzali“.
A stejně tak by nesouhlasili mnozí z účastníků konference, pokud by měli možnost článek číst. Protože praxe je úplně jiná, právě ta jiná známá praxe, jak uvedly i zpracovatelky projektu.
Také v diskuzi s kolegyněmi jsme se shodly v názoru, že praxe se stále jen zhoršuje.
Mohu říci, že se touto problematikou sama zabývám s různými přestávkami desetiletí. A výsledky, to jsou jen hodně odvážné vlaštovky. Možná spíš ty nejodvážnější, které s odletem dlouho otálejí.
Proto jsem bohužel nesdílela ani nadšení, ani spokojenost s výsledky šetření zadavatelů v projektu „Pracovní doba ve zdravotnictví a sociálních službách“ předloženými na výše jmenované konferenci.
Výsledky, analýzy, následné grafy a podobně, které říkají asi ano, spíš ano apod. zaměstnancům, kterých se rozvrhy směn bezprostředně týkají, nic neřekly. A pokud jen polovina zúčastněných bude číst článek JUDr. Brůhy, bude se mnou nejen nesouhlasit, ale stejně tak bude mít mnoho otázek.
Proč se vydávají finanční prostředky na projekty, které pouze plýtvají papírem, potažmo pak ničí už tak zdevastované české lesy? Výsledná studie stála i zpracovatelky mnoho hodin práce. Ale co přinesla zaměstnancům, nebo co přinese? Jak zadavatel (Unie zaměstnavatelských svazů ČR) může být s takovým výsledkem spokojený a pracovat s projektem jako podkladem pro další projekt nebo dokonce jako podkladem k úpravě souvisejících zákonů?
Pane doktore, hezky jste to napsal i vysvětlil a věřte, že sami zaměstnanci tomu dobře rozumějí, a proto se také neustále ptají:
● Proč se takto nepostupuje (harmonogramy většinou na měsíc)?
● Proč se nepracuje s vyrovnávacím obdobím?
● Proč jsou neustále zpracovávány dva, tři harmonogramy?
● Proč jsou harmonogramy de facto omalovánkou, jak jsou přeškrtané, a nakonec se přepsat stejně musí, protože by to žádná účetní nepřečetla?
● Proč jsou přesčasové hodiny automaticky započítávány do počtu pracovních hodin následujícího měsíce?
● Proč nejsou tyto hodiny vedeny jako přesčasové a nejsou pak zpracovávány dle příslušného paragrafu (přesčas ve všední den, přesčas v sobotu a v neděli)?
● Proč jsou harmonogramy zpracovávány už předem s nižším počtem hodin a počet pak doplňován hodinami z předešlého období?
V tomto případě se sama divím i zaměstnavateli. Mě osobně, být zaměstnavatelem, by vadilo, že zaměstnanci neodpracují daný počet hodin v měsíci, a to se nejedná o směnu nebo dvě. Zaměstnanci jsou například mínus 30 hodin. A už vůbec mi nepřipadá úsměvné, když dostanou s úsměvem odpověď, že to se srovná, někdo bude nemocný nebo ukončí pracovní poměr a hned se hodiny rozdělí.
● Proč je zaměstnanec nucen v případě velkého mínusu hodin doplnit nakonec počet hodin v měsíci svojí dovolenou?
● Proč je zaměstnanci upravena (odebrána nebo přidána směna) bez toho, aby tento úkon byl se zaměstnancem projednán?
A vlastně se ani nepřipouští, že by zaměstnanec mohl mít již vlastní program, například s rodinou. Přitom úkon projednání v době mobilních telefonů není vůbec problém.
● Proč vůbec máme zákoník práce s ustanovením o pracovní době?
Je pak jen proto, aby některé paragrafy sloužily zaměstnavateli (ukončení pracovního poměru, porušení pracovní kázně)?
V diskuzi mimo jednací sál jsem vyslechla ještě více otázek a neuvěřitelných způsobů, jak se pracuje s harmonogramy směn, které jsou, jak říkají právníci, závazným dokladem.
Dost možná už slyším i odpověď na mé proč: „Máme kontrolu Úřadu práce.“
Sama jsem byla přítomna u takové kontroly dvakrát, kdy jsme nakonec radily při kontrole, jak se s harmonogramem pracuje a jak se hodiny počítají. Tudy asi cesta těžko povede.
A tak pokud je tedy zákoník práce pro obě strany, kdy se zaměstnanec dočká správného zpracování harmonogramu směn a správné aplikace všech náležitostí souvisejících s pracovní dobou (přesčasy,změny v rozvrhu)?
Seminářů, konferencí a jiných aktivit pořádaných i odborovými organizacemi nebo přímo OS se zúčastnili mnohokrát i zaměstnavatelé, byli dokonce i na jmenované konferenci k této tématice.
Změní se něco?
Kdyby se tak stalo, byla by to pro zaměstnance možná větší výhra, než čekání na zvyšování platů, jejichž schválení se stále odkládá.
Poděkování patří všem, kteří pochopili to, že nejde jen o předložení rozpisu směn, ale že se správnou aplikací rozvrhu směn dochází k odstranění neshod i mezi zaměstnanci. V neposlední řadě je šetřen i čas staničním nebo vrchním sestrám, které jinak opakovaně tráví hodiny na počátku každého měsíce při zpracovávání těchto rozvrhů.
Jaké jsou vaše zkušenosti? Stane se článek JUDr. Brůhy třeba jedním z podkladů pro změnu nebo podnětem při kolektivním vyjednávání?