Tak si listuji a probírám se loňskými Bulletiny a vše se neustále opakuje. Nedostatek zdravotníků v nemocnicích a požadavky na vládu o stabilizaci a sjednocení odměňování.
Kdo pracuje v akciových nemocnicích, ví, o čem je řeč. Při každém zvýšení mezd dohadování a stresové vyjednávání o procentní navýšení, které by mělo být samozřejmé. Střední zdravotničtí pracovníci stále mají až o šest tisíc méně než v nemocnicích, které jsou státní.
Z těchto zařízení nejen sestry utíkají samozřejmě za lepším výdělkem a prací bez přesčasů. Myslím, že sester je dostatek, jen nepracují v nemocnicích, ale všude jinde, protože zdravotníci jsou vycvičeni k poctivé, přesné a tvrdé práci. Proč tvrdé? Ano, je to nelehká práce, kterou sestry vykonávají, a ještě musí snášet nálady nespokojených pacientů.
A zase listuji v zápisech z krajských rad, kde se stesky na mzdy a nedostatek sester stále opakují od roku 2003, kdy jsem stála u vzniku krajských rad. Vyjednávání není jednoduchá práce a je doslova mravenčí. Jen nevím, zda ti, kteří jen přihlížejí a kritizují, vědí, jak je obtížné vyjednávání a že každá maličkost vyjednaná pro zaměstnance znamená úspěch.
Samozřejmě chápu i zaměstnavatele, kteří chtějí dobře hospodařit a snaží se šetřit.
Nejlepší cesta se mi jeví v zákoně o platu pro všechny zaměstnance pracující ve zdravotnictví, a tím spravedlivé ocenění jejich práce. K tomu všemu je potřeba ale více jednoty, to znamená více členů v odborech, a tím větší podpora při kolektivních vyjednáváních.
Členská základna by se měla navyšovat a nejen členové odborů, ale i zaměstnanci by měli vědět, jaké výhody přináší členství v odborech. Je to práce všech odborářů bez rozdílu, zda jsou funkcionáři nebo jen řadoví členové.
Přejí dobré vykročení do nového roku a hodně nových členů v odborech. Pokud vás bude víc, je práce vašich zástupců při prosazování nároků a práv daleko jednodušší.