Zaměstnavatel nám tvrdí, že povinný příspěvek na produkty spoření na stáří nemůže posílat na dlouhodobý investiční produkt. Je to pravda? R. K., Praha
Podle § 2 písm. c) zákona č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří a o změně souvisejících zákonů (zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří), se produktem spoření na stáří rozumí pouze penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření.
Z toho vyplývá, že povinnost zaměstnavatele hradit povinný příspěvek se vztahuje výhradně na tyto dva produkty. Zákonodárce je zvolil proto, že se jedná o dva vysoce regulované produkty III. penzijního pilíře, u nichž je zajištěn zvýšený dohled a ochrana jejich účastníků.
Určitou nejasnost může vyvolávat skutečnost, že pojem „produkt spoření na stáří“ se používá také v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Pro daňové účely je však tento pojem vymezen širším způsobem; zahrnuje vedle penzijního připojištění se státním příspěvkem a doplňkového penzijního spoření také penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění, soukromé životní pojištění a dlouhodobý investiční produkt (DIP).
Toto širší vymezení se však uplatní pouze pro daňové účely. Pro účely zákona o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří se nepoužije. Povinný příspěvek zaměstnavatele proto nelze poskytovat na dlouhodobý investiční produkt (DIP). Pokud tedy zaměstnavatel tvrdí, že takovou možnost zákon nepřipouští, má v tomto případě pravdu.
