Můj obrovský obdiv mají kolegyně a kolegové, kteří se za cenu obětování spousty času a sil, svým osobním nasazením a statečností snažili zabránit převodu jihomoravských regionálních nemocnic na akciové společnosti a vytrvali až do nejposlednějšího okamžiku, kdy se to ještě dalo ovlivnit. Je skvělé, že odborový svaz má ve svých řadách takové lidi.
Ale lidovecký hejtman Jan Grolich měl dost sil a podpory svých věrných, aby všechno převálcoval a převod nemocnic na akciové společnosti prosadil. Za pomoci lží a slibů, které nikdy nemůže dodržet, protože jsou za horizontem jeho současného funkčního období.
Být v čele odborové organizace vždycky znamenalo myslet víc na druhé než na sebe sama, obětovat čas na úkor svého volna i své rodiny, dělat si nepříjemnosti u šéfů a místo poděkování čekat spíš útok od těch, kteří sami sice nikdy nehnuli prstem, ale zato vždycky dokázali vše kritizovat.
Je pohodlnější nadávat na problémy a čekat, až je vyřeší někdo jiný. A potom případně pomlouvat, že je vyřešil blbě. Je pohodlnější ušetřit za odborové příspěvky a užít si vše, co odbory dokázaly vyjednat. Ani fakt, že zaměstnanci pochopili, že jedině silné, tedy i početně silné, odbory mohou něco vyjednat, nemusí znamenat, že předsedové a další členové výboru cítí při svých jednáních skutečnou podporu. I v početné odborové organizaci může převládat naprostá pasivita a ti, co stojí v jejím čele, jsou na všechno sami.
Lidé mají svých starostí až nad hlavu, chtějí mít alespoň trošku klidu, nemají chuť a možná ani sílu zabývat se nepříjemnými a docela složitými argumenty a dalšími problémy, které teprve hrozí. Dlouhodobý celospolečenský tlak na individualismus už přinesl své plody a ohleduplnost a solidarita nejsou vyzdvihovanou hodnotou. Na pracovištích je chronický nedostatek zaměstnanců, lidé jsou přetížení, ze všech stran přibývá agresivního chování. Navíc žijeme v době plné stresů a závažných celosvětově špatných zpráv.
O to obdivuhodnější je vytrvalost a nasazení odborářů, kteří se snažili bránit jihomoravské regionální nemocnice. Seznámili se se zkušenostmi kolegů, kteří v nemocnicích akciových společnostech pracují už léta, s jejich těžkým bojem o každou maličkost, o každou korunu. S jejich tvrdě prožitou zkušeností, která dala za pravdu odborům, když před vznikem nemocničních akciovek varovaly, protože se bály citelného zhoršení situace zaměstnanců.
Jihomoravští odboráři se pokusili tyto argumenty získané od odborářů z jiných krajů vysvětlit svým kolegyním a kolegům v nemocnicích. Část z nich pochopila, co všechno je ve hře. Pro část bylo pohodlnější nezabývat se varovnými slovy odborářů a raději uvěřit hejtmanovi, který tvrdil, že pro zaměstnance se nic k horšímu nezmění. A dal si hodně záležet na tom, aby lidi „zmáknul“, do všech nemocnic se za nimi osobně vypravil.
Jihomoravské zastupitelstvo rozhodlo, z nemocnic se akciové společnosti stanou. Zdejší odboráře čeká hodně práce, aby za pomoci odborového svazu při této transformaci pro zaměstnance vyjednaly maximum možného. Přeji jim v tom hodně úspěchů, protože vím, že odborářům, na rozdíl od mnoha politiků, na příštím osudu jihomoravských nemocnic, jejich zaměstnanců i pacientů opravdu záleží.
