Když jsem byla požádána, abych napsala úvodník pro další číslo našeho odborového Bulletinu, byla jsem na rozpacích, o čem psát. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla pojmout tento úkol jako mé malé osobní zamyšlení, či chcete-li úvahu, o současné situaci ve zdravotnictví a o životě nás zdravotníků.
Primárně mě na tuto myšlenku přivedla nízká účast na posledním jednání sekce nemocnic. Očekávala jsem, že vzhledem k projednávaným tématům bude zasedací místnost plná. A k mému nemalému překvapení nebyla. Položila jsem si otázku: proč? V prvním okamžiku mě napadlo, že program jednání prostě nezaujal. Vzápětí jsem tuto myšlenku zavrhla, protože zákon o univerzitních nemocnicích, personální situace ve zdravotnických zařízeních, vzdělávání a růst platů a mezd snad musí zajímat každého. Tím to tedy nebylo.
Další možností je, že jsme akci lidem dostatečně nepřipomněli. To je možná pravda a budeme si z toho muset pro další jednání vzít ponaučení. Podle mě ale ani toto není hlavním důvodem.
Myslím si, že to nejvíce bude souviset s nedostatkem personálu na odděleních ve všech nemocnicích. Vidím to i v té naší. Personálu je málo, slouží přesčas, je přetížený a finančně nedoceněný. K tomu, protože se většinou jedná o ženy, přibývá starost o rodinu, děti, domácnost. V důsledku pracovního vytížení mnohdy dochází k rodinným krizím či dokonce rozpadu rodiny. Není proto výjimkou a nemůžeme se tomu divit, že stávající zdravotníci z nemocnic odcházejí pracovat mimo obor a mladí se za těchto podmínek pracovat do nemocnic taky nepohrnou. A k tomu všemu bychom ještě po těchto lidech chtěli, aby se ve svém volnu angažovali a jezdili na odborová jednání. Z lidského hlediska to, že to odsunou na druhou kolej a nikam nejedou, chápu. Ale když to uděláme všichni, co bude dál?
Ano, ošetřujícího personálu je čím dál méně. Dnes se z tohoto důvodu mnohde snižuje počet lůžek na odděleních či se zavírají celá oddělení. Podívám-li se na věkový průměr personálu v naší nemocnici, musím konstatovat, že mladých u nás rozhodně není většina.
Takže postupně budeme odcházet do důchodu a situace se bude ještě zhoršovat. Podle mě to nezachrání ani změna ve vzdělávání. Pro mladé prostě práce ve zdravotnictví v současných podmínkách není atraktivní. Tady si opakovaně kladu otázku: pracuji celý život ve zdravotnictví, sloužím lidem a až budu potřebovat, aby se někdo postaral o mě, kdo to udělá? Nezbývá, než doufat, že to ještě dlouho nebudu potřebovat, a snažit se aktivní prací v odborech tuto situaci změnit.
Určitě všichni víte, že v Poslanecké sněmovně je návrh na změnu v zákoníku práce, který by, pokud by byl schválen, sjednotil odměňování ve zdravotnictví pod systém platu.
Tady jsme jako odboráři odvedli velký kus práce. Část z nás aktivně vystoupila v sociálním výboru v Parlamentu se žádostí o podporu tohoto návrhu. Následně členové krajských rad osobně kontaktovali a navštěvovali poslance v krajích opět se žádostí o podporu tohoto návrhu. Někteří podporu přislíbili, ale jak to dopadne, to teprve uvidíme.
S návrhem o univerzitních nemocnicích totiž vzniká nebezpečí, abychom nakonec nepřešli všichni pod režim mzdy. To by byl přesný opak toho, o co jsme usilovali. Ti, kteří v režimu mzdy již pracují, z toho mají opravdu obavy, protože vědí, že co si mnohdy doslova nevyhádají na kolektivním vyjednávání, to prostě nedostanou. Není to vůbec jednoduché a dotáhnout to do úspěšného konce vyžaduje opravdu hodně práce, trpělivosti, času a osobní statečnosti. Tady klobouk dolů před kolegy z Rokycanské nemocnice, kteří vstoupili do stávkové pohotovosti a podařilo se jim dosáhnout cíle, tedy zvýšení mzdy pro všechny zaměstnance.
Blíží se nám období dovolených, proto všem přeji krásnou a pohodovou dovolenou, odpočiňte si co nejvíc to půjde, abychom v tom našem oboru vydrželi dále pracovat. A buďme aktivní, bez snahy se nepodaří nikdy nic. Slunečné letní dny
Miluše Váňová – vizitka
Ve zdravotnictví pracuji od roku 1980 jako dětská sestra. Převážnou část této doby ve směnném provozu u lůžka. Od roku 1983 jsem zaměstnancem Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s., kde pracuji na novorozenecké JIP. Do odborů jsem vstoupila při nástupu do zaměstnání, již několikáté volební období jsem předsedkyně ZO. Dlouhodobě pracuji v krajské radě Libereckého kraje, opakovaně ve funkci předsedkyně. Nyní jsem první volební období členkou výkonné rady OS. Také pracuji v sekci nemocnic, v současnosti jsem řídící této sekce. Záliby: četba, turistika, cyklistika, zahrádka.