V únoru jsem byla poprvé v lázních, po ortopedické operaci. Moc se mi nechtělo. Přemluvili mě. Vybavena radami od kolegyň jsem odjela do lázní na jih Čech.
V lázních proběhnete příjmem u lékaře, získáte rozpis procedur a jste pacientem … a hurá za léčbou. Bazén, perličkové, bylinné koupele, posilovna, leaser, masáže … a už se potkáváte s ostatními, jak s rozpisem v ruce míří na předepsané procedury. Co komu je, je v lázních skoro na pohled zřejmé, někoho prozradí už francouzské hole, takže žádné složité seznamování.
To bylo ve středu. Do lázní denně přijíždějí noví klienti, stejně tak denně odjíždějí. Moje představa, jak jedu do lázní jako na pionýrský tábor, s pevným nástupem pro všechny, vzala za své. No, jak jsem psala, moje první lázně.
V pátek ráno byl v jídelně nezvyklý provoz. Servírky nosily balíčky (náhrada za neodebranou stravu) anebo se klienti sami o balíček hlásili. Mě, neznalou provozu lázní, napadla myšlenka: v sobotu bude výlet, asi celodenní. Ale špatně. Kultura vázne, celodenní zájezd se nekoná pro nedostatek účastníků.
V lázních bylo najednou více hostů, klientů samoplátců, účastníků víkendových pobytů než pacientů. A jak si to užívali. Jídelna večer poloprázdná, i v balneoprovozu byl nezvyklý klid, nikde nečekali žádní pacienti. V posilovně jsem sama, člověk by natrénoval snad i na olympiádu, v bazénu 10 osob, jindy plná vířivka smutně bublala. Nastoupili i plavčíci na své židle, kdyby snad bylo třeba pomoci. Do sauny snad ani nejít, co kdyby se zablokovaly dveře.
Co se stalo v lázních?
Nic nového pro lázně, jen pro nás neznalé… Klienti/pacienti odjeli domů, je víkend. V lázních klídek, všude volno. U rybníka Svět to poznaly i kačeny, scházel obvyklý přísun mlsků. Říkala jsem si: hezký víkend, možná byla nějaká akce v okolí. Tak jsme uvažovaly i u stolu s klientkami z Prahy a Domažlic.
Ještě v pondělí ráno to bylo v jídelně poklidné, obvyklý provoz se vracel do lázní až dopoledne.
Balneoprovoz praskal skoro ve švech, v bazénu plno, těžko se utopíte, plavčíků není třeba, vířivky a vše ostatní najednou využito na 100 %.
Přišel druhý víkend a vše se opakovalo. A čekal mě ještě třetí víkend.
Ráno balíčky, na chodbách pusto, při tom jsme byli většinou pacienty v pracovní neschopnosti, provoz bazénu doplňovali návštěvníci, obyvatelé města a samoplátci. A ti si to zase užívali.
Nemohla jsem se zbavit myšlenek na lázně „z druhé strany“. Myslím tím, jak neustále řešíme, že lázně se neudrží, lázně jsou ztrátové, lázně bojují o přežití. Divila jsem se, když někteří uvádějí, že lázně nechce lékař napsat nebo je napíše, ale návrh je zamítnut, požádejte za rok. Proč?
Komu předepsat lázně, to víme – pacientovi. Jsou takovým bonusem v léčení, pomáhají.
Máme lázně přeplněné? Možná někdy, to budou ale veliké výjimky. To když je sezóna a lázně navštíví i zahraniční klienti. Vždyť bylo tolik volných míst.
Že nejsou lázně pionýrský tábor, jsem už věděla, ale že pobyt je pro některé klienty jako ubytování na internátě? Ne, na internát musíte dojet v neděli, z tábora neodjedete, z internátu možná s průšvihem. Tak nejspíš pobyt na ubytovně by tomu odpovídal. Nikdo vás nehledá.
Ti, kteří z lázní odjížděli, byli z okolí – možná do 60 km. A nebylo jich málo.
Proč je pobyt v lázních schválen zájemcům z blízkého okolí, když ti pak většinou na víkend jedou domů. Pracovat na zahradu, protože bylo skoro jaro, řídit firmu, upravovat byt a podobně. Pak ale, ať si klient z blízkého okolí lázně zaplatí, chce-li jen ty v blízkosti bydliště. A to pak asi nepojede domů na víkend.
Lázeňská péče byla výborná, na velmi vysoké úrovni, zaměstnanci byli příjemní, snaží se maximálně vyhovět. Pacientům pomáhají mnohdy opravdu zpět do života. Jsou potřební, potřební ale pro pacienty, kteří se opravdu v lázních léčí, ne pro všechny klienty.
Sami zaměstnanci vědí, že bojují skoro o přežití. Lázně a pracovní místa v nich jsou pro malá města jediným větším zaměstnavatelem.
Říkala jsem si: lázně už nikdy. Ale člověk nikdy neví. Po celý pobyt jsem sledovala zprávy, vláda jednala o lázních. Zprávy zasílané odborovým svazem – všude se mluvilo o lázních. Nejvíce o změně vyhlášky, prodloužení pobytu na 28 dnů.
Představa , že se bych se v lázních bála o jeden víkend více, je možná pro někoho úsměvná.
Ne pro mě. Mě nejvíce mrzí skutečnost, kolika zájemcům jsou lázně zamítnuty. A to možná i zbytečně.