Nedávno jsem byl konfrontován s událostí, která mě donutila přemýšlet o tom, kdo vlastně my odboráři jsme. Kolegyně urputně vyjednává na úrovni samosprávy o problémech zaměstnanců našeho sektoru. Partner se jí před časem zeptal, zda si je jista svým přesvědčením a zda dokáže ustát případnou ztrátu zaměstnání, která by mohla vzhledem k její urputnosti nastat. Ujistil ji, že když bude nejhůř, uživí ji. Zdánlivě banální příhoda, ovšem má pokračování. Po nějakém čase s podobným dotazem přišla příbuzná, což už vedlo k zamyšlení, o co jim vlastně jde?
Ano, my odboráři jdeme často s kůží na trh a zřejmě máme i trochu potlačen pud stádnosti. Jsme ochotni vyčnívat z davu a prosazovat své názory. To samozřejmě vyvolává reakce na druhé straně. Potud logická záležitost. Ovšem dotazy příbuzných vzbuzují otázku: je tu zpět diktatura? Diktát kapitálu a tlak na sociální jistotu? Copak jsme zpět v dobách 19. století? Copak jsme nepoučitelní? Doufám, že ne, že je to jen pozůstatek doby před 30 lety, kdy autocenzura patřila k nástrojům pro přežití celých skupin občanů.
Nejsem sociolog, ale vím, že strach má velké oči a právě proto je snadným nástrojem k ovlivňování. Necháme se zastrašit? Doufám, že ne a vidím to okolo sebe, kdy odvážné ženy i muži se pouštějí do zdánlivě předem prohraných jednání a umí dosáhnout příznivého výsledku pro všechny. Vždyť co jiného je kolektivní vyjednávání, co jiného jsou tripartitní jednání, co jiného je práce vedení našeho odborového svazu?
Je dobře, že jsou stále ještě občané, kterým není jedno, kde a jak žijí. Občané, jimž není lhostejná degradace veřejných služeb a nenechává je v klidu demontáž fungujících služeb státu svým občanům.
Ano, jsou to odborářky a odboráři, kteří ve svém volném čase dobrovolně a bez nároku na odměnu aktivizují ve věcech veřejných, v zájmu nás všech. Doba se mění, odbory už nejsou sprosté slovo svázané s minulým režimem a je dobře, že zase rosteme, že je nás zase o trochu více.
Za to patří poděkování vám všem odborářům, kterým není lhostejná realita, kterým není jedno, kam dojdeme.