Dne 16. května 2019 se v budově Národní technické knihovny v Praze uskutečnila konference „Zaměstnávání zahraničních pracovníků a sociální dialog“, kterou uspořádala Českomoravská konfederace odborových svazů. Za Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR se konference zúčastnily inspektorka BOZP Dominika Nejezchlebová a právnička Štěpánka Řandová.
Konference se věnovala možnostem a pracovním podmínkám při zaměstnávání cizinců a zařazování této problematiky do procesu kolektivního vyjednávání. Na konferenci vystoupili zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů, zástupci ze státní sféry, ale také výzkumnice, které se životu a práci zahraničních pracovníků v ČR dlouhodobě věnují, a v neposlední řadě i tři zahraniční pracovnice z Mongolska.
Zaměstnavatelé často hledají levnou, poslušnou a flexibilní pracovní sílu, kterou nalézají především v zahraničí (Ukrajina, Mongolsko apod.). Za poslední 3 roky se zvýšil počet cizinců v České republice o 100 000 lidí. Vzhledem k tomu, že se počet zahraničních pracovníků v ČR průběžně zvyšuje, nelze debatu o jejich zaměstnávání redukovat pouze na pracovněprávní vztahy, ale je nutné ji řešit komplexně. Je nutné vzít do úvahy a řešit i celkovou dostupnost a kapacitu služeb (bydlení, zdravotní péče, školství, obchody atd.), a to nejen pro samotné zahraniční pracovníky, ale i pro jejich rodinné příslušníky.
Od zástupce Českého statistického úřadu zaznělo, že zahraniční pracovníci se podílí cca 15 % na celkové zaměstnanosti v ČR, přičemž nejvíce zahraničních pracovníků pochází z Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu. Pokud jde o zdravotnický personál, tak nejvíce zahraničních pracovníků přichází do ČR ze Slovenska a z Ukrajiny.
Zajímavý poznatek uvedla zástupkyně Sociologického ústavu Akademie věd. Poznamenala, že cizinci (zejména občané třetích zemí) i po 10 letech v zaměstnání zůstávají na téže pozici. Ani po dosažení vyššího vzdělání nebo zdokonalení se v jazyku nemají ambice se kariérně posunout výš.
Z výzkumů se bohužel rovněž ukazuje, že zahraniční pracovníci většinou neví, že u jejich zaměstnavatele vůbec nějaká odborová organizace působí. Problémem je pro ně nejen jazyková bariéra, neznalost jejich práv a povinností v pracovněprávních vztazích, ale i skutečnost, že na sebe vzhledem ke své situaci nechtějí zaměstnavatele upozorňovat.
Příspěvek tří zahraničních pracovnic z Mongolska byl příjemnou ukázkou, jak může jejich zapojení do odborů dobře fungovat v praxi. Všechny jsou členkami odborové organizace, jedna je dokonce členkou výboru. O odborech se dověděly od kolegyň z ČR, samy také aktivně oslovují nově příchozí zaměstnance z Mongolska a přibližují jim výhody členství v odborech. V ČR by tyto zaměstnankyně chtěly zůstat co nejdéle a založit rodinu.
Jedním z velkých problémů mimo pracovněprávní vztahy je pro ně nalezení dobrého ubytování. Nájemné je drahé a hodně pronajímatelů je skeptických vůči ubytování cizinců (předchozí dělali nepořádek). Uvítaly by, kdyby bylo více informací o činnosti odborů (například na nástěnkách) v jejich jazyce.
Závěrem k jejich příspěvku z úst místopředsedy ČMKOS JUDr. Víta Samka zaznělo, že ČMKOS hájí práva všech zaměstnanců, ať už domácích či zahraničních, a že zapojení zahraničních pracovníků do kolektivního vyjednávání může být přínosné pro obě strany.
V průběhu konference pár řečníků nadneslo otázku, co se stane se zahraničními zaměstnanci, když přijdou o práci? Co s nimi, když budou nepotřební? Padla i poznámka, že dle statistik se domů vrátí pouze 5 % pracovníků z ciziny. Agentury práce zajišťují zaměstnání, avšak pak nejsou povinny se starat o lidi, kteří o práci přijdou. Jak je společnost připravena nést tyto důsledky?
Pamatujme: Lidé nejsou zboží. Nelze je dle potřeby přivážet a odvážet.
Foto Dominika Nejezchlebová