Milé kolegyně, milí kolegové, dne 8. října skončila poslední krajská konference ve Zlínském kraji, a když se ohlédnu za posledními týdny a měsíci, musím říci, že patřily k těm pracovně nejnáročnějším, skoro jako by se horké léto přelilo do horkého podzimu. Bylo toho opravdu hodně intenzivní. Krajské konference, připomínkování legislativy, státní rozpočet, úhradová vyhláška, připravované změny v sociálních službách, jednání tripartity, příprava X. sjezdu odborového svazu a vedle toho každodenní pomoc našim základním organizacím a členům.
Přesto toto období nevnímám negativně. Naopak. Znovu mi ukázalo, že když člověk pracuje s lidmi, na které se může spolehnout, dokáže zvládnout i velmi náročné období. A já jsem měla a mám kolem sebe kolegyně a kolegy, se kterými jsme dokázali zvládnout opravdu mnoho.
Hodnocení, volby a důležité setkání
Velkou část uplynulých týdnů jsme strávili na krajských konferencích. Letošní konference byly mimořádné také tím, že byly volební a předcházely našemu X. sjezdu odborového svazu, který se uskuteční 26. a 27. listopadu 2026. V jednotlivých krajích se volili členové výkonné rady, krajské rady a delegáti X. sjezdu a navrhovali se kandidáti do dozorčí rady odborového svazu.
Vedle hodnocení uplynulého období byla pro mě osobně setkání v jednotlivých krajích velmi důležitá. Nešlo jen o formální projednání zpráv krajských rad, volby nebo přijetí usnesení. Především jsme měli možnost mluvit přímo s lidmi, kteří každý den pracují v nemocnicích, sociálních službách, léčebnách, zdravotnických zařízeních, na záchrankách a na dalších pracovištích. Právě tyto osobní rozhovory jsou pro mě jedním z nejdůležitějších zdrojů informací.
Za čísly, tabulkami, zákony a vyhláškami totiž vždy stojí konkrétní lidé. Zaměstnanci, kteří potřebují jistotu, slušné pracovní podmínky, odpovídající odměňování a vědomí, že když budou mít problém, jejich odborový svaz za nimi stojí a vždy bude stát.
Rozpočet, odměňování, úhradová vyhláška
Současně s krajskými konferencemi jsme se museli věnovat řadě dalších zásadních témat.
Jedním z nich byl návrh státního rozpočtu na rok 2027. Pečlivě jsme sledovali, kolik finančních prostředků má směřovat do zdravotnictví prostřednictvím úhrad za státní pojištěnce a kolik financí půjde na dotace v sociálních službách. Jaké mohou mít navrhované změny dopady na naše členy. Čísla ve státním rozpočtu nejsou jen účetní položkou. Mohou rozhodovat o tom, zda budou zařízení schopna udržet zaměstnance, zda budou mít prostředky na jejich odměňování a zda budou mít zdravotní a sociální služby dostatek lidí.
Stále čekáme na dohodu, o kolik se navýší platy a mzdy v roce 2027. Do toho dochází k úpravě platových tabulek, aby se konečně dostaly nejméně na úroveň minimální mzdy a zaručených platů.
Stejně intenzivně jsme se zabývali úhradovou vyhláškou. Opakovaně upozorňujeme, že financování zdravotnictví musí odpovídat skutečným nákladům jednotlivých zařízení. Pokud prostředky chybějí, velmi rychle se tento problém přenese na zaměstnance. Proto považuji za naši povinnost říkat jasně a nahlas, kde vidíme rizika a co je potřeba změnit.
Velké množství práce bylo spojeno také s připomínkováním legislativy. Někdy jde o rozsáhlé materiály, které je nutné prostudovat ve velmi krátké době. Přesto je to práce, která má smysl. Každá dobře formulovaná připomínka může zabránit problému, který by později dopadl na tisíce zaměstnanců.
Sociální služby a jejich budoucnost
Mimořádnou pozornost věnujeme také v tomto období sociálním službám. Zúčastnili jsme se jednání Komise pro rozvoj sociálních služeb, kde nám byly představeny struktura a způsob práce pléna, výboru a pracovních skupin. Sociální služby čekají v příštích letech obrovské výzvy. Stárnutí populace, nedostatek pracovníků, rostoucí náročnost péče a otázka stabilního financování budou vyžadovat skutečná řešení. Nestačí měnit jednotlivé paragrafy. Musíme se ptát, kdo bude péči poskytovat, za jakých pracovních podmínek a zda budou zaměstnanci za svou náročnou práci také odpovídajícím způsobem odměňováni.
Jednání na tripartitě i v organizacích
Důležitá byla rovněž naše účast na jednáních Rady hospodářské a sociální dohody ČR – tripartity, a to nejen na její celostátní úrovni, ale také v pracovních týmech pro zdravotnictví a sociální oblast. Právě zde máme možnost přenášet problémy našich členů přímo k představitelům vlády a zaměstnavatelů.
Někdy jsou tato jednání složitá a naše názory se pochopitelně ne vždy setkávají s okamžitým souhlasem. Jsem ale přesvědčena, že odbory musí být u stolu, kde se rozhoduje. Argumentujeme, předkládáme konkrétní údaje a někdy také velmi důrazně upozorňujeme na to, co by navrhované změny znamenaly pro zaměstnance.
Vedle všech těchto velkých témat jsme ale nezapomínali ani na každodenní odborovou práci. Řešili jsme konkrétní problémy našich členů a odborových organizací. Stihli jsme s Jirkou Sedlářem a Radkou Pechalovou ze Senevidy Šanov představit náš odborový svaz v pobytových zařízeních sociálních služeb v Senevidě Slivenec, Chotěboř a v Telči.
Spolupráce, důvěra, otevřenost
Nechci tvrdit, že všechno bylo jednoduché. Nebylo. Byly dny, kdy se několik důležitých jednání, materiálů a problémů sešlo najednou. Byly chvíle, kdy bylo potřeba se rychle rozhodnout, připravit argumentaci nebo reagovat na změnu, která přišla na poslední chvíli.
Když se ale dnes ohlédnu, mám dobrý pocit z toho, kolik práce jsme společně dokázali zvládnout. A právě slovo společně je pro mě důležité. Žádný člověk ve vedení odborového svazu nemůže pracovat sám. Za každým výsledkem je práce kolegů z vedení svazu, zaměstnanců centrály, právníků, členů výkonné rady, krajských rad, odborných sekcí, a především funkcionářů našich základních organizací.
Za tuto spolupráci bych chtěla všem opravdu poděkovat. Blížící se X. sjezd pro mě proto není jen zakončením jednoho čtyřletého období. Je také chvílí, kdy budeme společně rozhodovat, kam se náš odborový svaz vydá dál. Uplynulé období mi přineslo mnoho zkušeností. Naučilo mně ještě více naslouchat, hledat řešení, vyjednávat, nést odpovědnost a někdy také vydržet v situacích, kdy výsledky nepřicházejí okamžitě.
Poslední roky mě utvrdily v tom, že dobré vedení stojí především na spolupráci, vzájemné důvěře, otevřenosti a schopnosti spojovat lidi. Za to bych chtěla poděkovat především naší paní předsedkyni Dagmar Žitníkové, která to beze zbytku naplňovala.
Jsme silní, zkušení, zvládneme to
Máme před sebou v příštích letech mnoho práce. Financování zdravotnictví a sociálních služeb, odměňování zaměstnanců, nedostatek pracovníků, změny pracovního práva, nové nastavení sociálních služeb i další připravované změny ve zdravotnictví, které jsou dnes na stole, musíme vyhodnocovat a upozorňovat na dopady na každého občana.
Přesto do dalšího období vstupuji s optimismem. Máme silný odborový svaz, zkušené kolegy, a především tisíce členů, jejichž práce dává našemu snažení smysl. To, co jsme v posledních týdnech a měsících společně zvládli, mi dává jistotu, že dokážeme zvládnout i výzvy, které jsou před námi.
Děkuji všem, kteří jsou součástí našeho odborového svazu, za jejich práci, důvěru, připomínky, podporu i otevřenou diskusi na krajských konferencích.
Dovolím si zde poděkovat i našim zaměstnancům, Šárce Tikovské za její účast na krajských konferencích a vedení jednotlivých voleb, regionálním manažerům a inspektorům BOZP za vzornou přípravu a organizací krajských konferencí. Jirkovi Sedlářovi za propagaci výsledků práce našeho odborového svazu.
Jsme skvělý tým a já se těším na další společnou práci.
