Několik set lidí se sešlo ve čtvrtek 7. června 2012 před Ministerstvem financí na blokádě organizované platformou Stop vládě. Šlo o v pořadí čtvrtou a poslední blokádu ministerstev, která připravují asociální reformy. Zúčastnili se jí odboráři a zástupci občanských iniciativ. K ministerstvu přišli průvodem od stanice metra Malostranská. Nechyběla ani skupinka členů Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR v čele s předsedkyní Dagmar Žitníkovou.
Ve stanu před ministerstvem bylo možné podepsat petici za odvolání vlády či napsat vzkaz a dotazy pro ministra financí. Dotazy se týkaly dlouhodobě neřešených finančních úniků. Proč se nepostihuje lichva? Proč nejsou zavedeny registrační pokladny? Proč vláda odmítá zdanit hazard a finanční transakce a vrátit tak alespoň částečně peníze do české ekonomiky a zabránit jejich vyvádění do zahraničí či do „šedé ekonomiky“?
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil ve svém úvodním vystoupení připomněl, že došlo na obavy odborů, že vládní politika škrtů vede jen k dalšímu zadlužování státu, omezování hospodářského růstu, snižování životní úrovně lidí a omezování veřejných služeb.
Během Zavadilova vystoupení přišel před úřad ministr Miroslav Kalousek. Když dostal slovo, spustili demonstranti pískot a nesouhlasný křik, v němž převažovala slova zloděj, darebák, demise, do vazby. Kalousek reagoval slovy, že si připadá jak na tripartitě, kde také nemůže nic říct. „Dělám svoji práci a tu budu dělat bez ohledu na…“ nedořekl další větu. Ještě jednou se pokusil předvést svoji vstřícnost a snahu o diskusi, nakonec řekl, že on „dělá svoji práci, na rozdíl od vás“. „Vítejte před mým ministerstvem,“ zvolal ministr a stěží dokázal zakrýt spokojenost s vývojem situace, když viděl stoupající rozčilení některých lidí.
Ve vyhrocené situaci jeden mladší muž na ministra plivl, další starší muž ho po výměně názorů pleskl zezadu po hlavě a starší žena se ho otázala, zda mu může dát facku, kterou by mu ráda dala za to, že musí žít z 5600 korun invalidního důchodu a on jí dalším a dalším zdražováním dostává do neřešitelné situace. To už organizátoři akce vyzvali policii, aby ministra odvedla zpátky na ministerstvo. „Jinam by ho měli odvést,“ ozývalo se z davu.
Evidentně spokojený Kalousek s blaženým úsměvem mezi dveřmi ještě rozzlobenými lidem výsměšně zamával. Věděl, že zpravodajství médií se bude výhradně věnovat incidentu, jenž vyprovokoval, a nezbude prostor pro informace o tom, kvůli čemu lidé před ministerstvo přišli, a o argumentech, které zazněly v projevech. Nemýlil se.
Kalouskova slova o tripartitě vzápětí odmítl Jaroslav Zavadil a zdůraznil, že tripartita nemůže fungovat, když vláda je ke všem návrhům odborů hluchá.
„Ministr zde předvedl jeden ze svých cynických kousků, ale my se odradit nedáme. Je třeba se zbavit této vlády jednou pro vždy,“ zaznělo od moderátora akce. Následoval popis, co všechno se snaží vláda zlikvidovat, zprivatizovat, převést jen na peníze a vyhradit pro ty, kteří na to budou mít.
Logicky by se proto mohla rovnou zprivatizovat jednotlivá ministerstva. Proto organizátoři protestu připravili scénku na toto téma a některá ministerstva se rozhodli vydražit.
Vyvolávací cena pokaždé začínala na jedné miliardě korun. „A támhle se hlásí Babiš, manželé Langerovi, Bakala, je zde i zástupce manželů Dospivových z Kajmanských ostrovů,“ komentoval moderátor dražbu Ministerstva zemědělství. „Uvědomte si, že zároveň získáte i České lesy,“ lákal vyvolávající. Se sedmi miliardami nakonec zvítězil Babiš.
Druhé v pořadí se dražilo Ministerstvo průmyslu. Přetlačovali se o něj manželé Langerovi, Babiš a Bakala. I s celým ČEZem ho za 10 miliard získal Bakala.
Ministerstva vnitra a spravedlnosti se dražila v jednom balíčku. „Budete mít možnost prodávat milosti, kauzy na zakázku,“ připomínal vyvolávající. Za 12 miliard je získali manželé Langerovi. Ivan Langer řečený Íčko rovnou ocenil, že dražba proběhla podle jejich pravidel a jejich zákonů.
Ministerstvo financí pro miliardáře Kellnera získala za 14 miliard jeho moskevská zástupkyně. I se stoprocentním podílem v České národní bance a právem tisknout vlastní měnu. Však také tato moskevská zástupkyně hned ze vděku jednu bankovku stokellnerovku předala organizátorovi dražby.
Ostatní ministerstva budou jako nepotřebná zrušena.
Po scénce jménem iniciativy Za svobodné vysoké školy vystoupil její mluvčí Lukáš Matoška. Uvedl, že tato vláda proti sobě poštvala největší část společnosti od roku 1989. Připomněl, že kvůli předcházejícím reformám přichází Česká republika o 90 miliard ročně. Že přes pro vyspělé země zcela netypickou rovnou daň jsou si někteří „rovnější“ a od části plateb jsou osvobozeni. Navíc zde existují korporace, které vůbec neplatí daně. Lidem se namlouvá, že za finanční potíže státu může zneužívání sociálních dávek. Přitom se prokázalo, že jde ani ne o procenta, ale o promile případů. Takže vedle korupčních afér politiků to vůbec nemá cenu zmiňovat. Informoval o tom, že v současnosti studenti v kanadském Quebecku bojují za bezplatné školství a rovný přístup ke vzdělání. Za to, co u nás chce Nečasova vláda lidem vzít. „Požadujeme zastavení nekvalitních a špatných reforem a demisi vlády.“
Na závěr protestního shromáždění vystoupil předseda OS KOVO Josef Středula. Zdůraznil, že odbory opakovaně na tripartitě nabízely vládě odbornou spolupráci a pomoc při řešení problémů, ale nebyl o ni zájem. Vypočítal, o kolik vinou vládních škrtů přicházejí a dál přijdou rodiny s dětmi, důchodci, lidé s postižením. „Českomoravská konfederace odborových svazů koncem měsíce představí svoji vizi pro Českou republiku. Není pravda, že odbory nemají svoji vizi. Vždy ji měly, ale na vládní straně o ni nestojí. Nechceme být pořád v opozici, ať v ní jsou ti, co si to zaslouží, tedy tato vláda. Moc bychom si přáli, aby v ČR na tom byl lépe ten, kdo slušně žije a poctivě pracuje, a ne ten, který krade a ještě se nám směje a říká o nás, že jsme lůza.“
