Je tady jaro. Nastává doba rašení, klíčení, rodí se nový život a člověku by se chtělo říci, že se snad blýská na lepší časy a bude konečně líp. Ale některé poslední události tento dojem bohužel kazí.
Atentát na letišti v Bruselu mě opět nutí k zamyšlení, kam až může současný extremismus a migrační krize dojít. Zamýšlím se nad těmito problémy o to více, že jsem na místě, kde bylo epicentrum výbuchu, stál o měsíc dříve. Byl jsem v Bruselu na konferenci o zastoupení zaměstnanců v evropských radách. Tato konference se měla původně uskutečnit v listopadu 2015, ale byla zrušena z důvodu teroristických útoků v Paříži. Byl jsem tehdy odhodlán do Bruselu i přes nebezpečí letět, protože si myslím, že je přesně snaha extremistů vyvolat pocit strachu a ohrožení a tato myšlenka je mi z duše protivná. Nyní si však kladu otázku, kam až může tato situace dojít.
Současná situace kolem iráckých uprchlíků, kteří se rozhodli opustit Českou republiku a odejít do Německa, opět otevírá otázku povinných kvót na přerozdělování migrantů. Jak je známo, některé okolní země povinné kvóty odmítly. Nezpochybňuji, že uprchlíci z oblastí zmítaných válkou pomoc potřebují, ale na druhé straně je otázkou, zda mezi nimi nejsou i zastánci extremistických organizací, kteří jdou do Evropy za zcela jiným účelem, než je humanitární pomoc.
Ale dost již úvah o mezinárodní situaci. V těchto dnech a týdnech probíhají naše již tradiční porady s předsedy a zástupci odborových organizací v jednotlivých krajích. Někde je účast vyšší, někde nižší, jak už to bývá, ale ve všech krajích, kde se zatím porady konaly, byla velice dobrá atmosféra a v rámci diskuse se projednávaly aktuální problémy, se kterými se naši členové v jednotlivých krajích potýkají.
Na poradách s předsedy je rozdáván dotazník, který připravila naše sekce pro práci s členskou základnou. Zástupci jednotlivých základních organizací zde mohou sdělit své problémy, se kterými se ve svých organizacích potýkají, jakož i připomínky k práci vedení svazu. Tyto dotazníky budou sloužit jednotlivým krajským radám k tomu, aby mohly pomoci (v případě potřeby) základním organizacím problémy řešit, a tím pomoci k lepšímu „zviditelnění“ práce odborů a také i tímto způsobem přispět ke snaze o zvyšování členské základny. Protože, řekněme si to otevřeně, bez členské základny není odborový svaz. Vyhodnocení dotazníků bude zasláno i vedení OS, abychom i my měli informace, co jednotlivé základní organizace a členy trápí, protože to je základem naší vnitroodborové práce.
Problém, který bude nutné velice rychle řešit, je další fungování sekce nelékařských zdravotnických pracovníků. Jak se dočtete uvnitř tohoto čísla, členky výboru sekce nelékařských zdravotnických pracovníků ukončily svoje působení ve výboru. Důvody jejich rozhodnutí si můžete přečíst a zhodnotit sami. Chci zdůraznit, že tato sekce je velice důležitá, protože zastupuje největší počet našich členů, připomínkuje legislativní normy týkající se vzdělávání a činností nelékařů a její existence byla i argumentem pro to, aby odborový svaz byl zařazen mezi organizace, které mohou organizovat akce celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a vydávat souhlasná stanoviska k těmto akcím. Proto je nutné tuto situaci řešit a nenechat ji dojít až tak daleko, že by tato sekce přestala fungovat.
Samozřejmě, že toto není jediný problém, který v současnosti řešíme. Dá se říci, že se již evergreenem stal problém s kritickým nedostatkem personálu v lůžkových zařízeních, ne ve všech krajích došlo k navýšení mezd o 5 procent, neustále se objevují tlaky na rušení zdravotních sester v zařízeních sociálních služeb a takto bych mohl pokračovat dál. Přesto, nebo právě proto musíme všichni v našem úsilí pokračovat, abychom se nemuseli bát o naši budoucnost. Nikdo to za nás neudělá.