Tak nám vláda schválila zákon o platformové práci. Je to pro zaměstnance jeden z nejdůležitějších a nejhorších zákonů poslední doby, kdy jde politická garnitutra na ruku zájmům zaměstnavatelů a osekává jistoty běžných pracujících lidí. Pokud by se tento zákon prošel Poslaneckou sněmovnou v nezměněné podobě, fakticky by to znamenalo, že by zaměstnavatel mohl zaměstnance převést ze zaměstnaneckého poměru na pracovníka pracujícího na IČO. Pochopitelně za povídání pohádek o tom, jak je to pro člověka lepší, že si vydělá více peněz, může si sám určit, kdy bude pracovat, bude mít větší volnost a svobodu.
Co by tahle změna přinesla v reálu? Zaměstnavatel by pravděpodobně zaměstnanci zvýšil příjem. Možná i o více než 10 000. Lákavá představa. Jenže pracovník by ze svého příjmu musel platit alespoň minimální odvody, což je v současnosti asi 8300 korun. Za to by neměl nárok na dovolenou, neschopenku, OČR, pracovní pomůcky, BOZP, prostě na nic. On sám by nesl veškerá tzv. „podnikatelská rizika“.
V případě, že by se zaměstnavateli jakkoli znelíbil, třeba nebral telefony a nechtěl řešit pracovní problémy v sobotu večer, další práce by nebyla. Bez odstupného, bez nároku na nic. V podstatě to znamená novodobé otroctví, kdy člověk hypnotizuje telefon a čeká na nabídku práce, která by ho alespoň trošku uživila. Pojedeš na dovolenou a nebudeš pár dní k dispozici? Vypadneš ze seznamu kontaktů. Potřebuješ být doma s dítětem? Smolík, máš být kdykoli připraven, že tě tvůj „chlebodárce“ může potřebovat. Pokud nebudeš k dispozici kdykoli, jsi nespolehlivý.
Říkáte si, že by si to lidé nenechali líbit? V této zemi, kdy je minimální mzda 22 400 hrubého? Kdy jsou sanitárky a pracovnice v přímé péči systémem nuceny pracovat za 30 tisíc hrubého a sestry za 35 tisíc? Kdy si lidé nechají líbit nezákonné praktiky zaměstnavatelů, šikanu a bojí se bránit, aby se situace nezhoršila a oni si vydělali alespoň něco, aby mohli uživit své rodiny?
Bohužel i dnes takhle spousta lidí žije. Lidé s invalidním důchodem, které nikdo pro jejich zdravotní stav zaměstnat nechce, kurýři, řidiči… Ve zdravotnictví bychom v nemocnicích tento zákon asi ustáli, ovšem zaměstnanci například v domácí péči či u soukromých lékařů ohroženi jsou. A co si budeme povídat, určité tendence se objevují už nyní.
Druhá stránka věci je, že by se tímto zákonem obrovsky snížil příjem zdravotního a sociálního pojištění a daní. Nyní pojištění platí nejen zaměstnanec, ale i zaměstnavatel (ne, zaměstnavatel to neplatí ze svého, i na tyto odvody si zaměstnanec musí vydělat svou prací).
Jak bude vláda tento propad příjmů saturovat, když už nyní je státní kasa prázdná? Zvýší daně? Opět zaměstnancům? Nebo komu? A jaké daně? Nebo za pár let řeknou, že je státní kasa prázdná a na důchody a bezplatné zdravotnictví nejsou peníze?
To jsou zcela legitimní dotazy, na které chceme slyšet odpověď. Nechci za pár let slyšet, jak je zdravotní pojištění v deficitu, na důchodovém účtu nejsou peníze, tak důchody osekáme, zdravotní a sociální péči si zaplatíme. Tohle opravdu nejde!
My si volíme politiky, aby hájili naše zájmy. Aby nastavovali takovou legislativu, která by nám dovolila důstojně žít. Aby se celá společnost mohla rozvíjet. Aby se člověk nebál onemocnět, zůstat s dítětem na mateřské, aby si lidé vůbec mohli dovolit mít děti. Snižováním životní úrovně a jistot zdravější a silnější společnost nevybudujeme.
Proto my odboráři (a v podstatě všichni zaměstnanci) musíme udělat vše proto, aby tento zákon nebyl schválen.
