Inspirace legendou: „Dnes rekord, zítra norma.“ Citát legendárního ruského horníka Alexeje Stachanova, jenž v roce 1935 překonal pracovní normu o 1400 procent, se stal symbolem neustálého posouvání hranic. Stejný princip dnes pozorujeme ve zdravotnictví, kde se z výjimečných výkonů stává každodenní realita. Stachanov byl oslavován za svůj rekordní výkon, ale v současnosti se podobný přístup proměnil v běžný standard pro zdravotnický personál.
Přesčasy jako běžná součást zdravotnické práce
V roce 2025 jsou přesčasy ve zdravotnictví normou, nikoliv výjimkou. Pracovní podmínky jsou dlouhodobě na hraně únosnosti a nedostatek personálu se řeší zejména navyšováním přesčasové práce. Lidský potenciál je však omezený – každý z nás je limitován věkem, časem, osobními zájmy i rodinným životem. Přesto tlak na výkon v systému přetrvává a zdravotníci, kteří jsou také jen lidé, začali požadovat zrušení neúměrných pracovních požadavků, spravedlivé pracovní podmínky, lepší dodržování pracovních zákonů a zvýšení platů. Vyvrcholením těchto snah byla akce „Nebuď mýval“ v roce 2023.
Změny v legislativě a jejich důsledky
Dnem 31. 12. 2023 byl zrušen kontroverzní § 93a zákoníku práce, který umožňoval tzv. super-přesčasy ve zdravotnictví – až 832 hodin přesčasů ročně pro lékaře a nelékařský personál, a dokonce až 1040 hodin pro zaměstnance zdravotnické záchranné služby. Tento paragraf platil pouze tři měsíce (od 1. 10. do 31. 12. 2023), ale i za tak krátkou dobu vyvolal vlnu protestů včetně akce „Nebuď mýval“ a hromadných výpovědí více než 6000 zdravotníků z nadlimitní práce přesčas nad rámec standardních 416 hodin ročně.
Přesčasy v praxi a pracovní smlouvy
Legislativa stanovuje jasné limity – zaměstnavatel může nařídit přesčas maximálně do 150 hodin ročně, dalších 415 hodin pouze se souhlasem zaměstnance. V praxi však zaměstnanci často nemají reálnou možnost přesčas odmítnout a zaměstnavatelé rutinně vkládají do pracovních smluv ustanovení o možnosti požadovat až 415 hodin přesčasů. Dříve zaměstnanci tuto možnost podepisovali zvlášť a mohli ji odmítnout, dnes se automaticky počítá s jejich dostupností. Většina zaměstnanců na tento systém přistupuje z existenčních důvodů – hypotéky, leasingy, osobní závazky či finanční (ne)gramotnost. Přesto by tento běžný stav nikdy neměl být považován za správný.
Fond pracovní doby a jeho význam
Fond pracovní doby je klíčovým prvkem pracovního plánu a zahrnuje týdenní, měsíční i dlouhodobý režim s předem stanoveným limitem odpracovaných hodin. Týdenní fond v nepřetržitém provozu je 37,5 hodin týdně (zákoník práce § 79 odst. b). Zaměstnavatelé mají povinnost vést přesnou evidenci pracovní doby, která má zajistit dodržování práv zaměstnanců a zákonných limitů. Ve zdravotnictví však tato pravidla často neplatí. Zdravotníci jsou přepracovaní a v případě chyby jim není odpuštěno – jejich pochybení totiž může ohrozit zdraví nebo život jiného člověka, čímž se smysl jejich poslání zcela míjí.
Přesčasy versus energie zdravotníků
V médiích se objevila informace, že v Praze byl zahájen provoz robotů doručujících jídlo. I tito roboti musí někdy dobít baterii. Kdy si však dobijí energii zdravotníci, když mají trávit tři měsíce v roce navíc v práci? Zatímco kdysi byl horník Stachanov kritizován kolegy že „kazí normy“, dnes je situace obrácená – ten, kdo se postaví proti příliš vysoké přesčasovosti, je napomínán většinou zaměstnanců, že jim bere peníze. Rekord se stal normou. To však není důvod ustupovat – není možné podhodnocenou práci dohánět přesčasy. Ti, kdo se nepoddávají panujícím názorům a zvyklostem, kladou odpor i tady, jde o lidi, kteří hledají spravedlivý přístup ke všem zaměstnancům. Není možné zaměstnance degradovat na zboží. I to je smysl odborové práce.
