Téměř denně si kladu otázku, proč dochází k úbytku členské základny, proč lidé vystupují z odborů.
Chápu, že dochází k přirozenému úbytku členů, a to odchodem do důchodu, změnou zaměstnání či profese, v mnoha případech odchodem žen na mateřskou dovolenou, po které se již zpět nevrátí.
Nechápu však, proč vystupují z odborů ti ostatní. Máme přece skvělé vedení v Praze, právníky, inspektory BOZP, výkonnou radu, dozorčí radu, krajské rady, sekce, předsedy ZO, organizujeme různá školení a semináře, Zajišťovací fond, nově se připravuje smlouva s D.A.S. – pojištění právní ochrany pro členy našeho odborového svazu, máme spoustu aktivních odborářů, kteří neúnavně bojují za práva a lepší pracovní podmínky všech odborářů a taky všech zaměstnanců ve zdravotnictví a sociálních službách.
A přesto stále kolem sebe jen slyšíme hlášky typu:
Odbory nic nedělají a když už dělají, tak špatně.
Kdy dostaneme přidáno? Jen 10 %? Proč tak málo? Co tam děláte?
Tenhle benefit nechci, chci jiný!
Proč nemáme to, co mají jinde?
Oni mají osobko a my ne, proč se o to nepostaráš?
Co mám z toho, že jsem v odborech? Stejně vyjednáváš za všechny a to je nespravedlivé.
Platíme spoustu peněz a nic z toho nemáme.
A tak bych mohla pokračovat dál.
Je to smutné zjištění, ale bohužel tohle jsou důvody a mnoho dalších, proč lidé vystupují z odborů. Předsedové našich ZO by jistě mohli dále vyprávět.
Dle mého názoru děláme pro naše členy hodně a někdy i za cenu vlastního zdraví a na úkor rodiny. Ale děláme to rádi, srdcem a z přesvědčení.
Tak se ptám, co děláme špatně?
Já to totiž nevím.
Někdy se ptám sama sebe, proč to vlastně ještě dělám, proč nejsem pasivní, když nevděk světem vládne a jen kritizovat je přece jednoduší a pohodlnější. Moje odpověď je jasná a vždy stejná – neumím být pasivní a samo se ještě nikdy nic nevyřešilo ani neudělalo.
Hlavně jsem již dávno pochopila, že být v odborech je vlastně výhoda. Sama nezmůžu nic, ale společně s dalšími kolegy odboráři máme velkou sílu a společně dokážeme mnoho. Zvlášť v dnešní době, kdy je situace ve zdravotnictví a sociálních službách taková, jaká je.
Získávání a nábor nových členů je velmi složitý a náročný proces, který však nemá žádný návod, jak na to. Každý odborový svaz postupuje při získávání členů svou cestou, i když si navzájem poskytují cenné informace a rady.
Naši členové sekce pro práci s členskou základnou se zúčastňují mnoha školení a seminářů k této problematice, získané vědomosti se snaží aplikovat v praxi. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že se nám podaří doběhnout vítězně do cíle.
Lidé, zvláště ti mladí, musí sami pochopit, že být členem odborů je velká výhoda. Úsilí nás všech, soudržnost, kolegialita a početná členská základna nás činí silnými. Jedině tak budeme mít silnou vyjednávací pozici, jedině tehdy můžeme být úspěšní a vítězní.
Všem kolegům a kolegyním tímto děkuji za jejich práci v odborech. Je mi ctí s vámi spolupracovat.